Milá děvčata, děkuju všem za podporu a názory. Všechny máte naprostou pravdu.
Krásně to vystihla Amelie 1111 - "Připomínáš mi moji nejlepší kamarádku. Je to chytrá, pracovitá a samostatná ženská, ale ve vztahu k chlapům se chová jako kdyby vylezla z pomocné školy." Přesně tak si připadám. Když jsem byla po rozvodu sama, byla jsem naprosto soběstačná (i bez alimentů - dohodli jsme se, že místo nich bude bývalý splácet auto, které jsem si nechala) a dalo by se říct i šťastná. Jezdili jsme se synem po výletech, nakoupila jsem si spoustu věcí, chodila jsem cvičit... A teď. Dostanu se akorát tak do p... a zpátky. Jedu od mateřský po mateřskou. Spoustu plateb musím převalovat z jednoho měsíce do druhého, což je nejlepší cesta do pekel. Těch upomínek s pokutou co mi už přišlo. A když mu to řeknu, tak suše zkonstatuje. "No bože, aby se nezbláznili, dáme jim, až budeme mít."
Mám se vlastně nejhůř ve svém životě. Se synem jsem byla tenkrát doma 7 let, protože jsem si při tom dodělávala vejšku, ale měli jsme se fajn. Pořídili jsme si víkendový domek, zrekonstruovali byt... Můj bývalý byl totiž pravý opak současného - zodpovědný, zabezpečení rodiny na prvním místě. Vidím to teprve dneska. Tehdy jsem to považovala za naprostou samozřejmost, nevážila jsem si toho, tak jsem dostala na revanž od života ťafku. Ale to je minulost, s tím už nic nenadělám.
A s těmi doklady. Staré - neplatné doklady jsem viděla, měl je v peněžence. A paradoxně s nima funguje i jezdí denně skoro 200 km. Hlídka ho zastavila jednou, co jsme jeli spolu. Nedovolil mi vyjít z auta, že si to s nima pořeší sám. Mluvil s nima asi čtvrt hodiny a pak s úsměvem nastoupil do auta a jeli jsme. A světe div se, ani doklady (neplatné) jim neukazoval. Když jsem se divila, jak je to možný, že nechtěli nic vidět a pustili ho, bylo mi řečeno, abych to neřešila. Prostě si prý pokecali. Řeči - to je jeho jediná silná stránka. Byla jsem z té kontroly šíleně vyklepaná (pozor - navíc ho chytli za to, že projel křižovatku na červenou!), že jsem na něj opět vyjela, že si musí dát všechno do pořádku, ale sjel mě s tím, že jak vidím, tak doklady nejsou vůbec důležitý. Jeho oblíbené "rčení" - auto nejezdí na papíry, ale na naftu.
Jestli ho chytli od té doby ještě někdy - nevím, neříká mi to. Možná policajty "uchlácholí" to, že auto není kradený (je psaný na mě a já mám vše v pořádku). Nechápu to.
A co se týká zaměstnání - dělá u nějakého známého bez smlouvy. Známého ani pracoviště jsem nikdy neviděla ("Někdy tě tam musím vzít." - jeho další planá slova).Proto jsem po něm chtěla, aby mi ukázal, že si platí alespoň základní zdravotní pojištění. Ale neuspěla jsem.
Tak jsem se zkusila informovat na pojišťovně sama. Ale nemůžou mi to říct, což jsem tušila.
Co se týká exekuce. Myslíte, že by se k němu mohli na moji adresu dopátrat i tak, že ho bude mít dcera uvedeného v rodném listě? Aby totiž to, co mi tak strašně vadí, nebylo nakonec plus.
Tiakia, děkuju, že si mě chtěla včera konkrétně podržet. Nechci ale nic řešit před synem (nemá ani tušení, že se něco děje, hraju komedii) a vzhledem k tomu, že u nás je místa jak v hodinkách, budu muset "partnera" vytáhnout k vážnému pohovoru někam ven.
Měla si ale stejný nápad s ex, jaký jsem nosila v hlavě už dlouho. Tak jsem mu včera napsala a domluvili jsme se, že zajdem na panáka. Můj ex je vlastně jediný, který něco tuší. Tím, že spolu dobře vycházíme a za tu dobu, co jsme spolu byli, jsme se dokonale poznali, došlo mu, že není všechno OK.
Budu si ale muset dát pozor, abych té schůzce nepřikládala větší význam a nebyla zklamaná. Bojím se totiž přiznat, že bych se k němu ráda vrátila. Ale vím, že je to nereálné. Už i vzhledem k tomu, že on už nechtěl žádné dítě a teď by ho měl a navíc nevlastní. Absurdní.