Partner je muslim, jak jste se s tím vyrovnaly?

A ještě dotaz k zakrývání vlasů. Vyžadují to po vás, třeba jen před jeho rodinou? Po mně ano, nedokážu se vzepřít.

Já mám momentálně známost s muslimem, studuje tu(Turek) . Tak mě toto téma také zajímá.Jsem s ním chvíli, je to zatím takové nezávazné. žádná pravidla jsem si nějak nestanovili, několikrát mi přál hezké vánoce, chtěl ochutnat cukroví, toť asi vše jeho rodiče neznám.
Tak, kočky napísejte zkušenosti!

Pro ženu z Evropy není vůbec vhodné s muslimem žít. Je to jiná kultura, jiná mentalita, a i když spolu budou žít v Evropě, nikdy se muslim nepřizpůsobí. Nikdy se nevzdá Aláha, ani svých muslimských zvyků a obyčejů.
Jestli s ním chceš zůstat, budeš muset přistoupit na jeho podmínky. A to vůbec nebude jednoduché pro holku vyrostlou uprostřed EU a zvyklou na jiný životní standard, zvyklou bavit se svými vrstevníky, módně a odvážně se oblíkat.
Konverze je jen otázkou času, jeho rodina tě donutí. Ostatně tím, že s ním nejsi oddaná, se na tebe jistě dívají jen na "lehkou" holku. Nevěřící nestoudnici. Pochybuju, že by si tě někdy vzal za ženu, že by mu to rodina dovolila.
No rozvaž všechny pro a proti.

Legino, protože vím, kdo jsi , nepovažuju (pro sebe) tvůj názor za objektivní.

Prosím ostatní, nezaujaté, aby napsaly svou zkušenost, postoj...třeba Aysel, ty už jsi s přítelem dost dlouho, máš jistě dostatek zkušeností, nepodělíš se a námi, prosím?

Taky bych poprosila Aysel o její názor. Zvažuji, jak to bude probíhat dál a zda ten vztah brát vážně, ptž vím, že v červenci odjíždí-má poslední rok školy před sebou.

s jedním jsem přes 12 let žila, pohybuju se v jejich světě dost dlouho, nejsou všichni stejní, i když syn je víc než dcera, jeho názor má vyšší hodnotu než tvůj, koukat se po cizích je zakázáno, bavit se s jinými je zakázano, to, že tě domů z práce sveze kolega je to samé, jako bys s ním spala

pokud dodržíš nějaká pravidla, která on stanoví, tak je to v pohodě, jeho nepředěláš, a pokud žije v opravdu silně muslimském světě, o to ten vztah s ním a prosazení vlastních zájmů bude složitější

nikdy jsem si nemohla stěžovat na to, že bych neměla, co bych potřebovala, - tedy co se materiální stránky týká - jenže pak stačí pozdravit známého na ulici a může z toho být dost nepříjemný výslech

co se oblíkání týkalo, zahalená jsem chodit nemusela, ale musela jsem chodit oblíkaná v tom, co se jemu líbilo - mohla jsem výstřih, ale jen pro doma nebo, jinak elegantně, decentně, minisukni taky jen pro doma, ale když jsme šli plavat, tak jsem mohla mít i dvojdílný plavky, samo tedy, jen pokud jsem byla s ním, samotnou mě vlastně taky nikam nepouštěl

jinak i ve společnosti jsem si musela dávat dost dobrý pozor, jak jsem se na koho podívala, co jsem s kým mluvila a vše, s kým jsem mluvila jsem muslela dopodrobna přeříct, a bylo špatně i to, když jsem na něco zapoměla - to se netýkalo jen mužů, ale i přítomných žen

telefon - ten musel být na stole a kdykoliv si mohl přečíst kdo mi co píše

je pravda, že když se mnou jenom chodil, tak nic z toho nebylo, to vše se stávalo postupně, když jsme spolu začali bydlet

matadi
Jak jsi to mohla vydržet 12let?

Moje bývalá nehtařka byla za jednoho takového vdaná několik let, ze začátku byl milý, ale časem poznávala, že i když žije tady a má práci v Praze, tak v jádru je to muslim a nikdo ho nezmění. Horší je, že spolu mají dítě a já na jejím místě bych se bála, že jí ho jednou unese.

Díky za reakci, matadi. Žili jste tady, u nás, nebo jsi žila s ním někde jinde?

Fatouma

chvíli tady, chvíli ve Švýcarsku, tenhle byl ještě takový pokrokovější, umírněnější,

saluska

on ten vztah nebyl zas až tak špatný, zvykla jsem si na to, a popravdě teď z odstupem toho, že už spolu dva roky nebydlíme, i když si telefonujeme, i když se navštěvujeme, tak můžu s úplně klidným svědomím říct, že ten vztah s ním byl daleko víc plnohodnotnější než jakýkoliv vztah s čechem, který jsem tu zkusila navázat,

s ním jsem měla pocit, že je tu pro mě, že jsem u něho na prvním místě, a že vše okolo jde stranou, pokud já něco potřebuju, třeba jen si popovídat, že se cítím mizerně

což se tu o češích říct nedá, bo ani jednoho z nich nezajímá, jak se cítím, každý na mě valí své osobní pracovní problémy, respektive neslyším nic jiného, než jak je každý dokonalý nepostradatelný - a kde jsem pak já?

Samozřejmě, že je to především o tom muži, ne o jeho náboženství.

Ahoj holky,
tak na úvod. Jsem řeko-češka žijící v Německu, můj přítel je o 12 let starší než já, jeho otec je Turek (muslim) a maminka Řekyně se švédskými kořeny (evangelík). Přítel vyrůstal z větší části ve Švédsku.
Možná vás trochu zklamu, ale tím pádem, že přítel žil tak dlouho v rozvinutém Švédsku, je co se týče náboženství velmi pasivní. Jednoduše nepraktikující muslim, i když byl myslím na přání jeho otce vychováván na islámu.
Nezažila jsem nic z toho, co matadi (s přítelem žiju tři roky). Oblékaná můžu chodit v čem chci, bavit se můžu s kým chci, chodit můžu kamkoliv chci...je to úplně stejné, jako kdybych chodila s katolickým/evangelickým Čechem. Žárlí, ale zdravě, asi tak jako já, když se mi kolem něj motá nějaká slečna.
Kdyby to všechno u nás nebylo tak jak to je, nikdy bych si s ním nezačala. Nejsem ten typ, který se podřídí, i když je zamilovaný. Navíc mám práci, kde se denně stýkám s jinými muži a musím vypadat reprezentativně. Taktéž si nedovedu představit, že by mi někdo hlídal telefony, to, s kým mluvím...S takovým člověkem bych nebyla. Nejsem proti islámu, ať si každý věří v co chce, ale vadí mi, když to někdo někomu vnucuje, nebo je tím až posedlý, viz ortodoxní muslimové.
Co se týče mě a náboženství, jsem po české matce katolička, do kostela ale často nechodím. Přítelovi rodiče mě berou naprosto v pohodě, dokonce i jeho otec-muslim. A to je co říct, protože ten je...ehm...trochu "muslimštější". Ale taky si před lety vzal přítelovu maminku, i když nebyla muslimka a nikdy ji nenutil, aby jí byla. Je pravda, že oblečení si musela trochu hlídat. Myslím ale, že postoj přítelova otce a přítele samotného je v tom, že oba žili dlouho ve Švédsku, takže se zcela sžili s evropskými zvyky.
That's my story

Fatouma

jak jsi prožila nakonec ty vánoce?

Také je hodně důležitý, odkud pochází, nebo kde vyrůstal. Jsou muslimské země (KSA, Írán) kde je islámu hodně ale jsou i země typu Egypt, kde jsou muslimové "poevropštělí " .
Nejde o náboženství, ale o typ člověka. Osobně si myslím, že vztah mezi Evropankou a muslimem, pokud se sobě vzájemně nepřizpůsobý nemůže fungovat. Známý je muslim, jeho partnerka Češka, ateistka. Žijí spolu už skoro 20 let. Ona šátek nosit nemusí, s chlapama se bavit může, alkohol pít smí - v určitém množství samozřejmě . Jenom nejí vepřový maso, nenosí HODNĚ hluboký výstřihy na ulici a chodí slušně oblečená v jeho zemi. Jeho rodiče s tim souhlasí.
Myslím si ale, že je pro vztah jednodušší když žena konvertuje k islámu, nebo když je katolička. Toť můj názor .. Jinak přeju, ať Vám to vydrží!

ahojky.dlouho jsem tady na diskuzi nebyla,psala jsem tu tenkrát o problémech s mým přítelem(muslimem) a stejně se od té doby nic nezměnilo,řekla bych,že od té doby to bylo ještě horší,jen jeho sliby,útěky,návraty.Teď se v tom zas 6 dní plácám,neozývá se a ani dcera myslím,že ho nezajímá.Když jsem ho poznala,myslela jsem si,že to je osudová láska,ale z našeho vztahu těžil jen on a opětoval to jen slibama a řěčma jak jsme pro něj vším,ale poslední měsíce to byly už jen nadávky a nic dobrýho,dokonce i násílí,mám od něj teď pěkné podlitiny,ale né na tváři,tam oni bít nemůžou,jinak jo.Předemnou žil s muslimkou,která držela hubu a krok,jak se říká a dopadla stejně akorát,že já mám dítě a mě prý nedá ani korunu a jí posílal,když jí nechal měsíčně 10 tis.dokud se neosamostatnila.Tak teď se modlím,abych vůbec mohla s dětmi existovat,ale nechápu jak on tohle mohl udělat,když se 5 krát denně modlí.Asi se mstil,že jsem se nestala muslimkou,ale věděl do čeho jde,i že mám jěště 2 větší dcery.Tak k tomuhle tématu,nevím,ale z tohodle vztahu se asi nevyrovnám