Partner brouzdá na seznamce

julinka

vidím, že jsi to nepochopila.
myslím, že největší problém je tvoje sebeúcta, na tom pracuj. Ostatní se od toho pouze odvíjí.
Přeji ti hodně zdaru.

Prožila jsem to. Nejlepší je se na toho člověka tak naštvat, až ho začneš nenávidět. Nebo si prostě říct, fajn, stalo se, ale život jde dál. Všechno časem přebolí a jinde čeká třeba nikdo jiný.. hlavně si ho neidealizuj.
To nemáš kamarásdku na kafe?

ja travila vetsinu casu s pritelem nikam jsem nechodila hodne jsem se na nej upla. a kamaradka zije v anglii tady mam jen znamí ale kamaradku opravdovou na povidani a sverovaní tu nemam .jen par zanmích a ty vetsinou ani tohle neznají

To by ses divila, kolik lidí tohle zažije..
Já taky měla muže jako středobod, ale kamarádky se neztratí. Tak si najdi klidně i nějakou na netu, dopisuj si, chatuj.. pomáhá to. Člověk se potřebuje vypovídat.

julinka
Tak já jsem to tady celé nečetla, jen asi poslední 2 strany, takže nevím, co Ti tu kdo říkal, ale Ty by ses měla naučit mít ráda sama sebe...teprve pak Tě může mít rád někdo jiný...a Ty se evidentně moc ráda nemáš - nahlédla jsem do Tvé galerky, kde svá krásná prsa popisuješ jako "moje ošklivé prsa", své vlasy jako "moje strašné vlasy"...je něco na Tvém těle, co by se Ti líbilo?

Luciena
krásně a výstižně jsi to napsala

Bohužel ne a mam neco z detstvi co i nesu prave se vzhledem a tak nejak tohle asi nezmenim .neřeším to proste se mi nic nelíbí .Sice delam modelku ale ja sama obdivuji spis kolegyne a zavidím ! a koukam a obdivuji jine zencky co maji neco po cem ja bych toužila. a prave ze jsem byla rada že mam aspon pritele tak dlouho a ze treba uz menit nebudu muset a tak sm se upnula nanej misto sebe .

Neporadí, jiné řešení prostě není .. je mi líto.

Jenže to je právě to, co ti tady všichni píšou. Žádná jiná alternativa není - buď se s tím srovnáš nebo ne. Neexistuje žádné možná a kdyby. Jedno, nebo druhé. Obojí bude bolestivé a všichni ti tady držíme palce, aby tě to bolelo co nejméně. Pokud nevíš, co dělat, doporučuji ti zaměřit se sama na sebe. Jak tu psaly holky, zkus si najít nějaké známé, kamarády, koníčky.
Se musím julinky trochu zastat. Ty fotky vlasů si tam dávala kvůli diskuzi na blondýnkách, protože holky radily co a jak obarvit... Nicméně prsa si ten tvůj komentář fakt nezaslouží

julinka
A ještě dodatek: to, že tady někdo z nás nepopisuje svoje zkušenosti neznamená, že neprožili/y to samé

no svěř se nám, neboj se!

Mr_Spock
Nemám důvod (třeba proto, že není s čím)

důvod že bych si to přál?

no ale třeba je?

P.S.: s těma kytkama a stříbrným proužkem jsou hezké!

JULINKO, nepřečetla jsem si sice každý příspěvek každého jednotlivce, který se ti tu snaží nějakým způsobem pomoct, ale podstatu znám. Každý ti tu radí abys mu buď odpustila nebo ho kopla do zadnice. Tobě se to sice nelíbí, ale pravdou zůstává, že prostě jiná možnost neexistuje. Buď s tím člověkem prostě budeš nebo ne. A teď jak to řešit. Nevím jestli se trefím uplně přesně, ale přijde mi, že se tu stále oháníš (a promiň mi to slovo, jiné mě zrovna nenapadlo) těmi šesti dlouhými lety, které jsi s přítelem strávila. Šest let není zrovna málo, já jsem s přítelem roky tři, ale na druhou stranu se přeci rozcházejí i páry, které jsou spolu třeba i celý život. Což je podstatně horší. Moje kamarádka se s přítelem rozešla po 10 letech a to měli před svatbou. Je to smutné, ale je to prostě tak a když o tebe ten druhý mít zájem nebude, můžeš dělat psí kusy, stavět se na hlavu, ale k ničemu ho stejně nedonutíš a zničíš jenom sama sebe. Přijít po šesti letech na to, že má tvůj přítel někde nějaký profil je opravdu nemilé, sama jsem to zažila a věř mi, vím jak člověku je. Taky jsem hodiny koukala do stropu, taky jsem kolik nocí probrečela a byla jak se říká na dně, taky jsem si to snažila vysvětlit horem dolem zleva i zprava. U mě to byl sice trochu jiný případ, mohla jsem si za to částečně sama a to proto, že jsem přítele nechtěla nikam pouštět, prostě aby byl stále se mnou. Samozřejmě to byl naprostý nesmysl, protože nemůžeš být s člověkem 24 hodin denně. A tak proto, že nikam "nesměl", zůstával doma a komunikoval s okolím přes PC, alespoň přes tyto servery a různé chaty. Myslím si, že v životě si nějakou krizí bude muset projít prostě každý. Věř mi ale, že tohle je jen (a píšu to samozřejmě v uvozovkách) "prkotina" proti tomu, co se ti může ještě stát. Nic nepřivolávám, ale podívej a rozhlédni se kolem sebe, co trápí ostatní lidi a při trošce dobré vůle pochopíš, že se s tvým problémem DÁ něco dělat. Chvíli to samozřejmě bolet bude, ale pak na sebe budeš hrdá a zvýší se ti i sebevědomí. Nevím jestli jsi to četla, už jsem to tady myslím psala. Pokud tvůj partner lituje toho, co udělal a samotnému by mu vadilo, kdybys někde nějaký profil měla i ty, pak mu odpusť a budujte dál svoji budoucnost. Normálně ho pouštěj s kamarády ven na pivko ať není stále jen s tebou. Potřebuje komunikovat a být obklopen i ostatními lidmi. Potom mu řekni že si nepřeješ aby se seznamoval nebo chatoval pomocí internetu. Pokud na to nepřistoupí a bude ti tvrdit, že to nic neznamená, že je to jen zábava, že si tím krátí čas a já nevím co ještě, je mi vážně moc líto, ale tohle jsou jen výmluvy. Pokud bude tvrdit že si tak hledá jen kamarády, tohle bych netolerovala. Kamarádi se přeci dají najít i jiným způsobem, v normálním reálném životě. Tyhle seznamky a chaty jsou totiž hodně zavádějící. Pokud tedy nepřistoupí na to, že toho způsobu seznamování nechá, v takovém případě se nadechni, jdi do kosmetického salonu, nech si udělat pěkný vlásky, nehty, zajdi do solárka. . . a kopni ho do zadku. Možná se pak budeš sama divit, co ti tenhle "banální" krok může přinést za ovoce. Neříkám za týden, za měsíc, ale třeba za čtvrt roku přijde s prosíkem a bude se ti "plazit" u nohou . . . A pak to budeš ty, kdo se bude rozhodovat jestli ho vzít zpět nebo ne. Pokud jste měli během těch šesti let relativně pěkný vztah (malé hádky jsou samozřejmě i v těch nejlepších vztazích) a nechce tě ztratit, uvidíš že přijde sám. Pokud o tebe už nestojí, je to smutný, ale jak už jsem psala, s tímhle nic neuděláš. Do mozku mu nevlezeš a člověka nepředěláš. Vidím že se stále trápíš a stále se motáš v bludném kruhu. Zkus tedy udělat ten první krok ty a uvidíš jak se zachová on. Protože z toho co jsi tu napsala vidím, že stránky s lidma, kteří ti tu chtějí pomoct přibývají, ale výsledek je stále nulový . . . ZKUS TO A UVIDÍŠ. POUKUD TĚ BUDE CHTÍT, BUDE S TEBOU. POKUD TĚ CHTÍT NEBUDE, NEBUDE S TEBOU. A S TÍM NIC NENADĚLÁŠ. A PŘECI NECHCEŠ BÝT S NĚKÝM, KDO O TEBE NEMÁ ZÁJEM (BYŤ JSTE SPOLU BYLI 6 LET.).... LEPŠÍ TEĎ NEŽ KDYBYSTE MĚLI TŘEBA UŽ DĚTI. TAKŽE SE KRUCI POSTAV NA NOHY, PODÍVEJ SE NA SEBE DO ZRCADLA A NĚKOLIKRÁT ZAKŘIČ ŽE TO ZVLÁDNEŠ, ŽE NEJSI ŽÁDNÁ PADAVKA!!!!!!!! HLAVNĚ UŽ NĚCO DĚLEJ!!! Uvidíš, že se ti pak hodně hodně uleví . . . Jo a ty prášky a alkohol teď hned zahoď, tohle ti jen ublíží. Ale to mylsím víš moc dobře sama. Zatím tě zdravím a snad brzy s dobrým (nebo alespoň s výsledkem na dobré cestě) výsledkem ahoj!

PS: Nevím jak vypadáš, neznám tě, samozřejmě jen pár vyvolených má takové štěstí, že se narodí s malým krásným nosíkem, velkými plnými rty, štíhlým pasem, bujným poprsím a já nevím co ještě, ale věř mi, že i z nepohledné holčiny se dá udělat čupr kóča . . . (neurážím, tě, tohle píšu jen z mého pocitu, že máš velmi malé sebevědomí) . . . Na druhou stranu však ... žádnej "normální" chlap (chlap do života) nechce suprmodelku. To mi věř.