Otravili mi psa a já jsem bezmocná

Reaguji na mystique:
Ani nevíš, jak s tebou soucítím.

22.8.2010 nám někdo otrávil u mámi zlatého retrievera Goldie. Byl to můj hafan, který bydlel s ní. Nejvíc mě asi štve, že cca za 14 dní jsem si ho měla brát k sobe

Lidi jsou s.vině.
Taky mu bylo hozeno něco přes plot. Bohužel to muselo být v noci, ráno jsme ho našli již mrtvého. Ležel v boudě, pozvracený s pěnou u tlamy, na zahradě take blinkáno.

Goldie byl můj první kámoš.

Pohřben je u mámi na zahradě, kousek od lesa. Když k ni jedu, tak si chodim za Goldiem popovídat. Vždycky mi tečou slzy. Bylo mu 7 a půl roku. Krásný velký pes a strasně moc hodný. Miloval vodu a drbáni za ušima. Jeho fotku nosím v peněžence.

Doufám, že se v psím nebi má dobře.

Jen mi je líto, že se s tím nic nedělá - my volali policii statní i městskou a ti jen řekli, ať si ho pohřbíme doma.
Holt dokaď se takový jed nedopatrením nedostane k člověku, tak se dít nic nebude

Kam ten svět spěje... Nemám slov...
Mystique, drž se... Jak už psaly holky přede mnou, jen čas tu ránu zahojí... Je mi to moc líto, také jsem si tím bohužel prošla.

nejlepším lékem je pejsek nový, vím že si budeš říkat už takového nenajdu, nikdy nebude jako on, ale bude to zase originál a zamiluješ si ho, chce to jen čas. Pomůže ti snadněji zapomenout

Vážně už mi je z těch lidí blbě. Nechápu co takoví lidé z toho života mají. Vždyť ti si nic nezaslouží. Otrávit psa, který jim nic neudělal. PANEBOŽE KDE TO ŽIJEME?
Je mi to moc líto. Já se ze smrti pejska dostávala asi rok. Jsem na to hrozná ciťa. Měla jsem ji od mcýh asi 2 let. A budou to dva roky co umřela. Je to hrůza. Všude jí potkávám, jak čeká za brankou a tak. Tak držím pěsti ať je to lepší

Je mi to moc líto!
Mojemu manželovi umřel psík na otravu (to jsme spolu tenkrát začínali teprve chodit) ,ale né někdo konkrétní,ale na sídlišti někdo rozhazoval otrávené jídlo všude možně a bohužel to ten jeho psík sežral...Podle veterináře psík hodně trpěl ,když umíral a bohužel pomalu v bolestech..Hodně jsme si pobrečeli...

Reaguji na mystique:
To je smutný. Chápu, jak Ti je. Je to hrozný.
My jsme zase měli krásnou kočičku Áju, bílo - mourovatou, mazlivou jak pes, ale když jí bylo 10, někdo ji otrávil nebo někde sežrala jed na krysy a poté žila asi týden. Napřed hodně abnormálně pila a pořád čůrala, pak jsem ji neviděla tři dny neviděla, protože jsem byla v Praze na koleji, no a potom jen ležela, čumák jí zfialověl, polštářky na packách taky, no nebudu to tu dál rozepisovat. Bylo to pro mě strašný. Když ještě dožívala, říkala jsem, že nechci být u toho, když se bude zakopávat, ale nakonec jsem to udělala já, protože toho nikdo nebyl schopný.
Jak tu už někdo radil, také bych byla pro si koupit nového pejska, i když to je jasný, že to nikdy nebude ten, co odešel. Každý pes i kočka je svébytná osobnost. Samozřejmě, že na něj nikdy nezapomeneš, ale se štěnětem půjde ta bolest překonat snáz.

To je mi moc líto, je to smutné a nechápu jak to může člověk udělat. U mě kdo nemá rád zvířata nemůže být dobrý člověk, mám to tak zafixované a zatím se mi to vždycky potvrdilo.

Nám taky umřeli pejsci, měli jsme 3 ze stejného vrhu a odešli všichni v 5ti letech na vrozenou vadu. Je to už několik let, ale pořád to bolí. Máma přísahala že psa už nikdy nechce ať tím nemusí procházet znova, ale jak si člověk jednou zvykne na pejska, tak je bez něho v domě smutno. Vzala si jednoho z útulku, a je to zase o trošku veselejší, kor když je pejsek vděčný za domov. Od mámy se nehne na krok, no láska na první pohled.

Neboj, i když na to nikdy nezapomeneš, tak to čas zahojí. Zkus si říkat, že je teď tam nahoře s ostatníma psíma kamarádama a každý den dostane obrovskou kost. Nejsem věřící, ale tahle představa mě vždycky uklidnila, dokonce jsem se i pousmála když jsem si je tak představila, jak je jim tam dobře.

Proboha..:/..zdá se, že se v naší společnosti stále pohybují lidé, kteří nedokáží pochopit hloubku tohoto citu. Chápu jak to v tobě vře. Dej tomu průchod a hlavně se drž. Byl vážně nádherný! Teď se na tebe odněkud dívá a určitě ti drží palce. Hlavu vzhůru..!

Normálně bulím.Ta psí síla, zodpovědnost a věrnost je prostě úžasná. I to jak umějí snášet svůj úděl s odevzdáním se...

také přeju hodně síly,nemám ani slov co lidé dokáží udělat,bez milosti bych jim udělala to samé,vážně bych to dokázala!Doporučuji koupit pejska nového a hlavně ho trénovat at si od cizých nic nebere...jde to takhle pejska naučit,nebo se obrátit někam,kde vám s tím pomůžou

Reaguji na True: jasně naučit psa, aby nejedl od cizich jde, ale u nás by to byl docela problém. Je nás v baráku 6 osob a některé členy rodiny donutit, aby ho nekrmili by byl nadlidský výkon.
Potom samozřejmě nemůžeš nikam odjet ani na dovolenou nebo prodloužený víkend, když se nenají jen od pánička.
Jinak cvičený a poslušný byl. Ono je klidně možné, že mu to ten člověk ani nedal z ruky, protože to by na něj Hidemi štěkal jako o život. Myslím, že to hodil přes plot a on to prostě třeba za hodinu našel. Běžně chodil po dvoře a hledal co kde najde. Myslím Tím sem tam jahoda, rajče apd.

už to bude skoro dva roky, co jsem musela nechat utratit našeho bafíka, mnou vymodlenýho chlupatýho člena domácnosti. vyrostl se mnou a já najednou musela být ta silná, která ho vyvedla z kruhu trápení (měl rakovinu v pokročilým stádiu). nejtěžší rozhodnutí v mým životě. doted je mi z toho zle..

samozřejmě se vyplač, to pomůže nejvíc a pak pan čas to zhojí, i když asi nikdy úplně. musíš myslet na to, jak krásně se u tebe měl a že jeho život vás naplnil láskou a vy ten jeho taky.
drž se!

Taky je mi to moc lítoo...
Já mám labradorku a asi bych se zbláznila, kdyby se mi toto stalo..
Snad je ti už lépe, po měsíci. I když to pořád musí hrozně bolet.
V takové chvíli nic nepomůže, člověk se s tím musí srovnat sám..

Já vím, že každý nemá tu možnost nebo potřebuje, aby pejsek hlídal
na zahradě, ale já bych měla hrozný strach, že mi psa otráví
nebo tak něco.
Z toho důvodu ji máme doma a mám klid.. I když se může stat něco
jinýho, ale na to nechci myslet..

Chci se zeptat, budete si kupovat nového pejska? Nebo jak to
cítíš?
Někdo nechce dalšího, někdo si pro zapomenutí koupí
druhého psa..

Přítelova fenka téměř nepřežila otravu. Nějaký blbec rozházel po poli jed a spousta psů to sežrala. ťapka je malá a proto to odnesla víc. Někteří psi ty otravy nepřežili. Ona je naštěstí bojovnice. Celá rodina víkend trnula,co s ní bude. Bylo to v únoru tohoto roku. Veterinář průběžně informoval. Ťapka byla na kapačkách v umělém spánku. Když se probrala, zjistili,že oslepla a ochrnula. No prostě hrůza. Ta bezmoc,že vlastně nic nezmůžete. Naštěstí se z toho vylízala. Už je zase jako dřív, ale zůstaly jí trávicí problémy... A do teď nikdo nepřišel na to,kdo to udělal.

Reaguji na mystique:

Jsou to sv*ně zlí, kdo tohle může udělat, měly by být velké tresty a nějaký dopadnout, aby se ti prevíti báli. Vůbec nechápu, že zvíře je tady považované za věc. To je taky sv*ňárna. Je mi vás moc líto.