Otravili mi psa a já jsem bezmocná

to je strašný, zní to blbě a asi ti to moc nepomůže, ale neboj čas to zahojí, a toho šmejda, kdybys ho znala bych pozvala na kafe a zahrála si na chvilku na Maryšu...

Ahoj. To mě moc mrzí, vím jaké to je, když přijdeš o nejlepšího přítele člověka. Já mám teď labradorku kříženou s vlčákem z útulku. Už se mi taky stalo, že jsem na zahradě našla přes plot hozené dvě otrávené myši. Naštěstí si jich Axa nevšímala, ale strach jsem měla. Stejně nechápu, proč to lidé dělají. Pokud je pes vychovaný, nebo na uzavřeném pozemku, tak přece nemají důvod ho trávit ne? Je to hnus co člověk dokáže... drž se

Reaguji na mystique:
Koči to je mi moc líto, pejsky miluju a je vidět, že ten váš byl dobračisko.
Teď si poplač, zanadávej, ale emoce musí ven.

V lidech je neskutečné množství zloby a nikdy nepochopíš, co takového člověka vedlo k tomu, aby ublížil živému tvorovi, členu rodiny, který mu, notabene, nikdy nic neudělal...je to šílený a je mi to moc líto..držte se...

lidi jsou fakt zlí...já to nechápu..

Reaguji na mystique:
strasně mě to mrzí, nemám slov! mě zemřel před měsícem kocourek, měla jsem ho strašně dlouho, byl strašně hodný a nikdo nikdy nepochopí jaký jsme k sobě měli silný pouto..je to tu bez něj hrozný...
chci jen říct, že moc dobře vím co prožíváš a jak se cítíš...o to hroší ale je, když to je úmysl zlýho člověka - bez váhání bych zavedla oko za oko! tydle lidi tady nemaj co dělat!!
drž se !!

Hm, ale i takovej člověk se mezi náma najde. Je to strašný. Já zase četla v novinách jak se nějaký majitel chtěl zbavit pejska tak mu přivázal kamen (velkej) na krk a hodil ho do vody.....je mi z toho taky smutno. Kort když vidím jak se lidi chovají ke zvířátkům. A u Tebe si myslím, že to byl někdo známej ....sice kdo ví komu vadil,ale zkus zapřemýšlet.A třeba najdeš viníka. I když to může být třeba i jenom pubertální školák či náctiletý studentík. Moje kamarádka měla koťátko a zemřelo tím, že si s ním hrálo pár puberťáků , které se bavili tím, že mu nacpali piliny do pusinky a počítali za jak dlouho umře. Je mi z toho do breku. Nechala bych za to dávat pořádný tresty!!k tomu ostatnímu ti asi moc neporadím bude to chtít hodně času než se smíříš s tím ošklivým koncem. U nás doma jsme měli 2 pejsky a nikdy na ně nezapomenu a je to už tolika let....chodím stále na místo , kde odopočívají....jsou pořád v mém srdci...

To je mi moc líto. Mně se tohle stalo u mého dobrmana. Lidé nemohli překousnout to, že se třeba máme lépe, postavili jsme si nový dům, koupilo nová auta a všichni věděli, že nejzranitelnější místo byl náš dobrman. Měli jsme ho místo dítěte. Navíc to byl úplně úžasný pes, který by za nás zemřel, jak nás miloval a zároveň by jen tak nikomu neublížil, ani neštěkal za plotem, spal s námi v posteli, sdílel s námi veškeré radosti i starosti. Bylo mu 9 let.
Úplně rozumím tomu, jak se cítíš, my měli jet ten den, kdy se to stalo na dovolenou. Ale nikam se nejelo. Zůstali jsme doma, udělali jsme mu hrobeček na zahradě.
Když si na to vzpomenu, hrnou se mi slzy do očí. Nejhorší bylo ho tam vzít a prostě se s ním rozloučit. Lidé jsou neskutečně zlí.
Já jsem nemohla utišit tu ztrátu dlouhou dobu. Někdo to řeší tím, že si ihned pořídí jiného pejska, to jsem nedokázala, připadalo mi to vůči němu nefér, až po roce jsem si říkala, že se cítím tak sama, doma na mě nikdo nečeká, nevítá mě, nic mě nebavilo, a tak jsem si pořídila fenečku zlatého retrievera. A pořád jsem trnula, kdy jí někdo zase něco udělá. Až nezbylo nic jiného, než se odstěhovat jinam....
Držím palce, hlavně hodně sil, je to hrozně bolestná záležitost. Ale uvidíš, že za nějaký ten rok budeš na pejska vzpomínat s úsměvem. Ráda si prohlížím jeho fotky, mám schované všechny poháry z výstav, diplomy a dokonce i pár chlupů, které jsem po jeho smrti ještě doma našla. Ale ten pocit toho, co nám ten pejsek dával a my jemu, to se už nikdy nevrátí.
Drž se!

To mi moc mrzí. Mně se stalo to samé s černým kocourem, někdo byl tak moc pověrčivý, že se ho zbavil. To jsem taky chudáka našla dvakrát v popelnici, protože ho tam někdo hodil.
Lidi jsou v tomhle fakt odporní, nechápu co je k tomu vede, aby vraždili nevinný zvířátka. Ono jednou na lidi stejně dojde.
Vím, že to nechceš teď slyšet, ale nejlepší je na to nové štěňátko.

To je hrozný, úplně tě chápu. Já sem měla taky pejska, ktereho jsem milovala, to je jeho fotka v mém profilu. Vzali jsme si ho zdarma od chovatelky, chudák před námi měl jiné majitele a pán ho týral, mlatil ho novinama a nakonec ho strčili na týden do tašky a pak ho paní přinesla zpátky majitelce! Nechápu takové lidi. Pejsek se nás pak bál, nechtěl jíst a trvalo nám týdny získat si jeho důvěru, ale bál se mužů (my jsme doma byli stejně 3 ženské) a měl panickou hrůzu z novin. Fakt bych takové lidi postřílela. Nakonec jsme si ho vypiplali a bylo to naše sluníčko. A před 3 lety ho zajel soused při parkování! Ještě že jsem nebyla doma, já bych toho souseda přetrhla jak hada. Takže chápu tvoji bolest. Je to jakoby umřel člen rodiny, já dodnes pláču když si na to moje sluníčko vzpomenu, jaký to byl hodný pes a jak krutý měl osud.

Haj*l jeden! Tohle mě vždycky dokáže tak naštvat!
Nám zase soused psa na jedno oko oslepil, protože mu štěkal u plotu - bodejť by neštěkal, když tam pořád něco řezal pilou - tak ho asi postříkal nějakým zmetkem na kytky - zjistili jsme to hned ten den, že zakopavá, motá se, ale už s tím nešlo nic dělat.
Souseda nezdravím, ale nikdo mu to nedokáže, že?
Brečela jsem dlouho a potřebovala jsem ze sebe ten vztek dostat - našemu v té době byly dva roky.
Chápu, jak se cítíš, a co prožíváš, u tebe je to o to horší, že váš pejsek umřel.
Nerozumím lidem, kteří tohle udělají.
Nejlepší na to bude opravdu čas.. Tušíš kdo by to mohl být?

svině, no...co na to říct.

nedávno zajeli psa kamarádce, nevydržela ani týden a měli nového, jinou rasu, ale o to už tak nejde

Úplně tě chápu, mně otrávili pejska před devíti lety. Byla to 6letá fenka německýho ovčáka, Arga. Když mi to mamka tenkrát oznámila, nervově jsem se zhroutila, na ten okamžik nikdy nezapomenu. Taky jí nějakej hajzl hodil přes plot otrávený jídlo a jedu tam muselo být hodně, protže ráno byla Arga vpořádku a když mamka přišla z práce, tak už byla v nebíčku. Nemohla jsem vyjít na ulici a vidět jiného psa (vidět ovčáka bylo nejhorší) Nemohla jsem koukat na filmy, kde byli psi, hned jsem brečela. Od tý doby jsme si pejska nepořídili a teď už ani nemůžeme, protože by byl doma pořád sám. Ale často mívám stavy, že bych chtěla obejmout jakéhokoliv pejska, chybí mi to.
Jak říkají všichni, řas všechno zahojí, ale jsem si jistá, že kdyby sis pořídila malé štěňátko, tak by se ta bolístka léčila rychleji.

To je hrozný, tohle může udělat jen zlý, zakomplexovaný člověk. Taková zloba v lidech, kteří si ji vybíjejí takovýmto způsobem. Co si tím dokazují? Nechápu, jak může být někdo tak zlý a takhle ubližovat.

Přeji moc, moc sil.