Ahoj dámy,
před třemi lety jsem se hluboce zamilovala do jednoho muže - troufám si říct, že on to cítil stejně - byl (a je) stále zadaný - kvůli tomu jsem se s ním rozešla (tenkrát jsem myslela, že už ho v životě neuvidím, i když jsem si to přála).
Nyní jsem ale dostala přes našeho společného kamaráda možnost pracovat v jejich firmě na brigádě.
Ten vztah mě po rozchodu hodně bolel - trvalo rok, než jsem se dala psychicky do pořádku.
A teď nevím, jak se chovat, když ho potkám (čemuž se nevyhnu).
Myslím, že nejlepší by bylo zůstat na profesionální úrovni, tudíž nedat najevo, že ho znám - ale mám strach, že to bude divné.
Myslím, že už jsem ,,za tím" - ale jistá si tím nejsem, ptz s nikým jiným jsem takovou lásku nezažila.
Taky jsem zmoudřela a dost se změnila (jak v chování, tak ve vzhledu).
Co byste mi poradily? už se Vám podobná situace stala?
Díky všem
Reaguji na Amnesia:
jsem sama, i když pár adeptů na rande kolem sebe mám (ale nechci se vázat kvůli nynějšímu stěhování) a chci se soustředit na školu.
Tu práci chci vzít, hlavně kvůli vyhovujícímu časovému rozvržení a ohodnocení - jinak bych tuhle diskuzi ani nezakládala.
Já osobně bych se s nim snažila bavit co nejméně, jen pokud by to bylo nutné..pokud ti trvalo tak dlouho se z toho dostat, radši bych neriskovala, že do toho znova spadnu a kontakt s ním omezila v práci na minimum...pevné nervy
Já už dlouho hledám vhodnou brigádu ke studiu, a je fakt těžké něco ještě k tomu s dobrým ohodnocením sehnat. Nevím jak těžké je to pro tebe, záleží taky na tom v jak velkém jsi městě, jaké máš dosažené vzdělání apod. Proto bych asi hodně váhala. Jde taky o to jestli by jsi ho vídala jenom tak občas anebo by jsi s ním byla nucena spolupracovat. Tohle všechno bych zvážila a pak se rozhodla
Reaguji na Samsi:
Pracovat bych s ním nemusela, s tím kamarádem firmu vlastní - takže potkávat ho asi denně ano, ale spolupracovat ne. Jsem sice ve velkém městě, ale teprve tam začínám a tahle práce je prostě vyhovující. Určitě si budu dávat pozor, prostě ho brát jako jednoho z nadřízených, ale bude to setsakramensky těžké..
Když jsem se tam byla domluvit, a čekala na mou nadřízenou, hned jsem ho potkala, ale sklopila jsem hlavu a dívala se jinam (mám i jinou barvu a délku vlasů).. Nevím, zda si mě všiml, ale každopádně v budoucnu se tomu určitě nedá vyhnout..
Reaguji na Blanchet:
díky - budu se snažit seč to půjde - dala jsem se na vojnu a tak budu bojovat..odejít můžu vždycky
Ty jdeš pracovat do firmy, kde je spolumajitelem člověk ( tudíž tvůj přímý nadřízený), kvůli kterému jsi se musela ROK dávat psychicky dohromady? A navíc jsi nezadaná? A zájemce stále odmítáš..( soustředění na školu moc neberu) ...podle mě jsi se s tím vlastně možná pořád nevyrovnala..
Tak bud tam vysloveně chceš proto, aby jsi ho znovu viděla, ač to nechceš ( možná ani sama sobě) přiznat či snad něco i víc.. nebo jsi masochistka
Důvod, že to místo bereš " protože brigáda se špatně shání", nějak moc nevěřím, tedy ano shání se špatně.. ale podle mě tvé důvody jsou prostě hlubší..
Já bych tam nešla - je zadaný a evidentně o tebe nestojí ( to by asi něco udělal) a budeš si jen rozdírat rány, až ho znovu uvidíš..
A vůbec - už jen ten název.tématu..."setkání s osudovou láskou"... no dělej, jak myslíš
Reaguji na marketahr:
jo možná jsem masochistka - ale je to tři roky, když jsem ho poznala byla jsem mladá a poměrně nezkušená. Ano dávala jsem se rok dohromady (ten vztah byl komplikovavý - zejména v závěru), ptz jsem ho opravdu milovala (věřím, že jednou za život se to prostě stane) - ale jsem oba dospělí, on je zadaný, já se kontaktům s muži nevyhýbám - naopak, jsem i poměrně iniciativní - ale problém je v tom, že nabídky od jiných zájemců mám z mého rodného města či okolí a se teď stěhuji na druhý konec republiky - takže je neodmítám proto, že bych nechtěla, ale na vztahy na dálku nevěřím.
Nechci si rozdírat zahojené rány - a každopádně díky za tvůj názor, je dobré se nad tím zamyslet - ale tu práci tam prostě zkusím vzít - kdyby se něco dělo, odejdu a pokusím se najít jiné místo.
Spíš jsem prostě chtěla vědět, jak reagovat - jestli dát najevo že se známe, nebo prostě dělat, že nikdy dřív jsem ho neviděla - v každém případě udržovat bariéru..
Neprovokovat, nevyhledávat ho..
určitě neprovokovat, nevyhledávat, chovat se co nejprofesionálněji a snažit se být co nejvíc v pohodě
Dělat, že jste se nikdy neviděli je divný, spíš nech aktivitu a komunikaci na něm
bude to pro Tebe taková zkouška, jestli jsi už "za tím", určitě si to zkus
Cituji Emma_Belle: Spíš jsem prostě chtěla vědět, jak reagovat - jestli dát najevo že se známe, nebo prostě dělat, že nikdy dřív jsem ho neviděla - v každém případě udržovat bariéru..
Neprovokovat, nevyhledávat ho..
Podle mě to neni buď a nebo. Prostě se chovej pracovně. Neni to "ahoj Míro, to jsme se dlouho neviděli..." Ani "Dobrý den, já jsem XY. Těší mě, že vás poznávám." Ale je to "Dobrý den." "Potřebovala bych se Vás zeptat/ s Vámi vyřešit/zjistit..."
Rozhodně bych nepřecházela do nějaké roviny "starý známí". Prostě s odstupem, profesionálně a řešit jen pracovní věci, jinak si zas zaděláš na další srdeční příhodu...
A pokud sama říkáš, že ho jen budeš potkávat, tak si vystačíš s "dobrý den", "Nashledanou"...
Reaguji na Emma_Belle:
Můžu ti říct přesně jak to dopadne, spadneš do toho znovu .Tohle už mám za sebou , Nenaplněný city a ta nakumulovaná energie visí ve vzduchu a čeká jen na příležitost kdy udeří znovu. Už jen ten pocit , že je někde ve stejné budově jako ty tě bude pobízet k tomu , abys ho začala vyhledávat. Stačí malý podnět z jeho nebo z tvé strany. Třeba si myslíš, že to zvládneš , ale vsadím boty , že ne. I to , že sem píšeš značí nejistotu a pochyby z tvé strany.
Cituji Emma_Belle: kvůli tomu jsem se s ním rozešla (tenkrát jsem myslela, že už ho v životě neuvidím, i když jsem si to přála).
Nyní jsem ale dostala přes našeho společného kamaráda možnost pracovat v jejich firmě
Přání bylo splněno nic se neděje náhodně takže jsi přesně ve správnou dobu na správném místě. A teď děj se vůle boží
Reaguji na mikkýsek:
hezky jsi to napsala - pořád o tom přemýšlím, ale to místo je fakt dobré a dobře placené a vyhovuje mi i kvůli škole .. prostě nechci přijít o takovou práci je kvůli citům.
Nyní jsem se zařekla, že kromě pracovních věcí se mu budu vyhýbat jak čert kříži - ale samozřejmě ty pochybnosti ve mě hlodají a hlodají.. Zatím jsem o tom ještě nikomu neřekla, ale asi to proberu s mámou.. koneckonců ona byla ta, která mě nejvíc podržela.
Možná i proto jsem nervózní ze stěhování..
Cituji mikkýsek: Třeba si myslíš, že to zvládneš , ale vsadím boty , že ne. I to , že sem píšeš značí nejistotu a pochyby z tvé strany.
už to nechci znovu otvírat - takže kdyby se něco začalo, odejdu.
Cituji mikkýsek: Přání bylo splněno nic se neděje náhodně takže jsi přesně ve správnou dobu na správném místě. A teď děj se vůle boží
život mění naše činy a ne osud - tomu aspoň věřím já (respektive, nic jiného mi nezbývá
Cituji Emma_Belle: Spíš jsem prostě chtěla vědět, jak reagovat - jestli dát najevo že se známe, nebo prostě dělat, že nikdy dřív jsem ho neviděla
Když bych se s ním střetla očima nebo zůstala někde v jeho blízkosti, čekala bych, až první pozdraví. Sama bych ho první nezdravila a držela si odstup. Pokud první pozdraví, usmát se, pozdravit a jít dál. Nevyhledávat rozhovory a radši se soustředit na jiný chlapy, hlavně ne na něho.
Taky si ale myslím, že se tím jen provokuješ a jsi masochistka , bude to teda veliká zkouška.
Cituji Emma_Belle: život mění naše činy a ne osud
spíš naše činy mění naše životy a s tím spojené osudy. Takže tvá zkouška vůle právě začala. Hodně štěstí
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.