Opět v práci po mateřské

Ahojky, tak před 14 dny jsem tuto pekelnou situaci také musela řešit. Na mateřské jsem byla tři roky, malému byli tři roky v lednu. Horko těžko jsem našla umístění v MŠ. V práci mi mezitím zrušili moje místo ( také vedoucí), přestože mi nabídli jiné, skončila jsem pracovní poměr dohodou. Právě kvůli tomu, že si to vůbec nedovedu představit. S jedním dítětem ano, ale dvě děti 10 a 3, tak to je něco. A život na vesnici má snad jedinou nevýhodu a to je to neustálé dojiždění. Sice to máme do města za 10 minut, ale celý den je rozcouraný.
Manžel je podnikatel, a tak spoléhat na něj nebo se domluvit na přesném času, to je bonbonek. Pracuje od nevidím do nevidím a babičky to mají do důchodu ještě daleko. Takže si myslím, že jsem dobře udělala, protože malý ve školce každé ráno pláče, sice je to teprve deset dní, co tu školku navštěvuje, ale s psychikou to dost zacloumá. No a pak jít do práce a myslet na to, jak tam pláče
Na kariéru si holt počkám, až bude to druhé dítě samostatnější a nebude mě tolik potřebovat. Uteče to jako voda
Ale stejně to začne, až přibydou kroužky, teď vozíme dceru, ale potom budeme vozit oba.
A při představě, že někde budu dělat do šesti, tak to nepřichází v úvahu.
Takže když to shrnu, o práci teď nepřemýšlím, možná tak v září po prázdninách, do té doby si snad vytvoříme systém, ze kterého nebude život jedna velká honička

mojí dceři byly 3. roky předevčírem a krásně jsem byla včera na pracáku, protože v Pze školku neseženu a 15tis. za soukr. platit nehodlám. Až mi malou vezmou, tak si zkusím najít práci na část. úvazek, abych to stíhala a nebyla vystresovaná.

tak to je přesně ten kámen úrazu, v půli roce se školka špatně shání, buď maminka sežene školku a nemá práci anebo naopak, když už sežene práci, tak nemá kam dát děcko

Já byla u zápisu už vloni, jsme první v pořadí, jen čekám, až se někdo odstěhuje. Ale přes prázdniny mi to nevadi, ještě si užijem bezva léto

Ahoj,
já jsem se loni vracela po 3 letech do původní práce- účetní. Během 3 měsíců jsem měla na syna 3x OČR, tak jsem dostala výpověď. V září 2009 jsem měla práci svých snů - 4 hodiny, 2 km od baráku. Bohužel po 4 měsících šefovi došlo,že potřebuje plný úvazek, což jsem vzhledem k pracovní době nemohla akceptovat, takže opět výpověď. Teď jsem měsíc na pracáku - syn už byl asi 2x nemocný, takže díky bohu,že jsem doma, stejně by takovou "pracovnici" nechtěli.Zkouším hledat něco od září 2010 na půl úvazku, max. 6hod.Ale bohužel takových prací moc není. Naštěstí nás manžel uživí, jinak by to byla fakt hoňka.Vidím to u švagrové, 2 školkové děti, práci na plný úvazek, děcka vidí denně sotva hodinku a o víkendu pere, žehlí, uklízí.Když se musí tak se musí, ale já jsem šťastná,že prozatím mohu být doma a věnovat se synovi jak potřebuje.

Já jsem pravý opak, mám možnost hlídání i při nemocech a tak frrrr do práce prosinec

Malé jsou necelé 2 roky,místo ve školce už mám zařízené,nebot tchyně tam má známé,ale až půjdu do práce budu řešit odvedení dcery do školky.Pokud budu v té samé práci jako jsem byla,budu tam muset být už v 6 ráno,přtel má taky někdy ranní a v práci musí být v 5 ráno.A pokud budeme mít oba ranní,budem muset řešit kdo malou odvede do školky.ale tchyně se nabídla že k nám bude brzo ráno chodit,ovšem nevím jak to nakonec dopadne...

BarbieBlonde
Máš ze zákona právo na úpravu pracovní doby, pokud tomu nebrání provozní překážky.. takže bych nastoupila po rodičovské a hned zaměstnavatele o úpravu požádala . Je mi jasné, že se jednoduše řekne a hůř udělá, ale kdybys tohle třeba nevěděla..

Danny to jsi napsala pěkně.V podstatě vnitřně tohle taky vím,ale zatím nejsem schopna si to nějak připustit.Můj manžel je na tom podobně.Maximálně je schopen ho ráno odvézt do školky,ale víc po něm nemohu chtít.Naštěstí u nás také nějaká finanční krize neprobíhá.Ale ten můj vnitřní pocit méněcenosti,to je problém.

Miabelle souhlasím.taky bych ráda něco na zkrácený úvazek,i za cenu vydělat si méně peněz.Ale hlavně nebýt ve stresu.

Yasmin1980..to je mi líto.Řekla bych,že jsi přímo ukázkový příklad toho jak je to těžké.A nechtěla jsem si připouštět,že i když si najdu skvělou práci,tak nemoci dětí to dokáží odrovnat.

malý má tři roky koncem března, od začátku února chodí do školky na čtyři hodiny denně, aby si zvykl .. nechce se mu tam, pláče, je to těžké pro něj i pro mě, přece jenom jsem s ním byla skoro tři roky pořád a je mi smutno, jsem vystresovaná, no, nic moc... každopádně si musím najít práci, protože mé místo bylo zrušeno, od šéfa mám přislíbeno odstupné, takže nějakou koruna do začátku bude..ale je to prostě zase změna jak hrom, je mi líto, že už nebudu s ním tak jak bych chtěla, ale je jasné, že kolektiv potřebuje a já zase práci.. no jo

Rosamunda
vím jak ti je, moje dcera nastoupila do školy ve třech letech v září 2008 a hned na osm hodin bylo to moc těžké pro nás pro obě, plakala snad celý první rok, ráno jsme jí s mužem odvedli do školky, plakala nechtěla tam jít, učitelka mi jí musela z náruče brát....bylo to těžké a tento školní rok už je to v pohodě, chodí ráda, takže vydrž, synovi se tam časem zalíbí

Já mám děti ve školce a jsem pořád na MD, ale taky mi to už brzy skončí.Jim se tam naštěstí líbí, možná i proto, že jsou spolu ve třídě.Jenže já mám obrovský strach jít zpět do práce.Firma ve které jsem několik let před MD pracovala už neexistuje a vždycky byl pro mně velký problém se zařadit do nového kolektivu.A teď po těch letech doma, to bude hrůza.Myslím, že moje sebevědomí spadlo na bod mrazu. Manžel sice vydělává dost, ale další peníze se vždycky hodí.Docela by mě zajímalo, jestli máte některá i tenhle problém a třeba jak ho řešíte.Určitě bych totiž nechtěla zůstat doma na pořád, protože potom ani nemám témata k hovoru s kámošema.Koho pořád zajímá jak peru, vařím, žehlím, starám se o děti.V práci člověk žije i tím kolektivem.

siju, díky za povzbuzení jj, doufám, že po nějaké době už se tomu jenom smát, teď je to však těžké.. nejen pro malého, ale i pro mě..ale lepší se to..prostě skončila jedna etapa, jde se do další
kalimerka: no jo, to je právě to..po delší době "izolace" se vrátit do kolektivu, jéje, to bude ale zvládneme to

ohledně pracovní doby vás nikterak nechci strašit - ale úprava tak, aby to vyhovovalo vám, se dá leckdy zaměstnavatelem zneužít ve váš neprospěch - třeba jako to, že vás po mateřské chtějí zaměstnat, ale podmínky se změnily a jinak, než jakou pracovní dobu chce on - zaměstnavatel - neakceptuje - pak se jen těžko prokazuje, co je a co není to, co narušuje chod firmy i když se to týká nějakých administrativních úkonů /takže se vás tímto úkonem lehce zbaví bez odstupného, bo vy mu jinou smlouvu nepodepíšete, bo vám nevyhovuje, a on tu snahu přeci měl/

i když je to zakázané se ptát na soukromé záležitosti u pracovního pohovoru - tedy manžel, děti a podobně, tak první co je, zeptá se vás potencionální zaměstnavatel přímo nebo obklikou, jak na tom budete v případě nemocí dětí, jestli máte hlídání, jestli máte hlídání v případě mimořádných směn . . .

nehledě na to, že když vám toto projde - změna pracovní doby, uznání toho, že můžete s dětma marodit, nemusíte dělat přesčasy - tak zase budete trnem v oku jiným kolegyním, a to si piště, že na každém pracovišt ise nějaká taková ta zákeřná zlomyslná kolegyně najde

je dobrě si shrnout při hledání práce, co a jak můžu nabízet a na co chci a můžu přistoupit, je to složité pro někoho, kdo má děti už jak se říká za vodou, a o to víc složitější pro matky s dětmi tak cca do deseti let věku dítěte - u staršího dítka se předpokládá, že je soběstačnější a matka se více může věnovat zaměstnání