Opakování 9.ročníku

My jsme měli na gymplu kluka, který taky trpěl nějakou poruchou, myslím, že měl dyslexii, dysgrafii a ještě něco a samozřejmě měl úlevy, testy a písemky měl jednodušší nebo ho učitelé známkovali mírněji, při diktátech psal doplňovačky do předtištěného textu...nevím jestli je to povinnost učitele nebo šlo jen o projev dobré vůle, ale potvrzení od dotora by snad mělo mít nějakou váhu, proč by ho jinak taky vydával? A že napsal kluk písemku na trojku a měl nejhorší výsledek ze všech? Jestli měl podmínky nastavené jako všichni ostatní a přitom jako jediný z nich má dyskalkulii tak se není čemu divit...

No a to je právě o té čtenářské gramotnosti, která prostě často chybí
Nikde nemluvím o předcházení si žáků učiteli, ale ze zkušenosti vím, jak se dnes většina ředitelů chová a poukazuju jen na to, že žádný nestojí o zbytečné problémy a o inspekci už vůbec ne. Proto pokud by byli rodiče v právu, nedopustí inspekci, která by to musela záhy zjistit, a rodičům vyjde vstříc.

Proto si docela logicky myslím, že tady za tímhle bude trochu víc.

Tím ale nevylučuju, že se nemůžu plést a opravdu jenom narazili na blbou a pomstychtivou přesluhující učitelku, která současným trendům prostě není nakloněná...

Spíš speciální třídy na různých základních školách. Ale obecně se tito žáci integrují a divila bych se, při dnešním stavu dětí na základce, že by na třicetihlavou třídu vycházel pouze jediný žák s papírem z PPP. Kdo někdy v poslední době učil, ví, jak jsou dneska psychologické poradny nadužívané a papír má dneska skoro každý, kdo v něčem plave. Děti s výukovými obtížemi jsou prostě do třídy integrovaní a potom máš absolutní pravdu v tom, že

Nikdy nevíme, jaké ditě se nám narodí. Amen.

Já se na to ptám celý den..tj. jak fungovala komunikace mezi školou a rodiči, co posudky atd..Ráda bych pomohla, protože jsem tak trochu z oboru, ale autorka moc neodpovídá na cílené otázky.

Pokud hrozí propadnutí, musí o tom učitel informovat minimálně šest týdnů před klasifikací, že je možné, že syn/dcera bude klasifikován nedostatečně. Učitel to buď posílá mailem nebo doporučeným dopisem, aby měl v ruce důkaz, že rodiče informoval, na ZŠ, kde jsou žákovské knížky, se to někdy obchází a bere se žákajda jako písemné sdělení, v tom případě v ní známky musí vycházet na čistou pětku. Pokud známky nejsou na čistou pět v žákovské nebo neinformuje o hrozící klasifikaci jiným způsobem má smůlu, propadnout dítě nemůže nechat.

Tak především: většina učitelů, kteří mají ve třídě dítě se specifickou poruchou učení, velmi dobře chápe a ví, jak má s takovým dítětem pracovat.Myslím tím opravdu vystudované učitele, ne někoho, kdo učí se střední školou nebo učí matematiku jenom proto, že je inženýr a nesehnal jinou práci (a nechci se nikoho dotknout, jenom mám zkušenosti z praxe). Mám ve třídě pravidelně tak čtyři až pět dětí s různými poruchami- hyperaktivita, dysgraxie, dyslexie, děti s s neurologickými obtížemi apod. Pokud jde o dyslektiky a dysgrafiky, vypracovává se na ně tzv. individuální vzdělávací plán- jsou v něm podmínky, za jakých žák pracuje a zároveň určitá doporučení pro pedagogy. Čili těmto dětem dávám v ČJ doplňovací cvičení, píšou jen polovinu diktátu, mají více času na kontrolu, preferuji ústní zkoušení atd. Dítě zároveň je povinno zadávané úkoly plnit, docházet na dys nápravu k učitelce, která je jí pověřena. Celý tento plán platí do chvíle, pokud ho žák (a rodiče) respektují. Pokud žák bezdůvodně (prostě se mu nechce) na zmíněnou nápravu nechodí, zadávané úkoly neplní, nemám jediný důvod nenechat ho propadnout jako kohokoli jiného. A pak za mnou přiběhnou rodiče, jak to, že jejich Pepík má pětku, protože "tu mu, paní učitelko, prostě nemůžete dát, protože je dyslektik" - to je časté zaklínadlo rodičů těchto dětí. Většinou jsou to rodiče, kteří se ve škole celý rok neukážou, aby se informovali. A já samozřejmě nemám povinnost je do školy zvát (ač to dělám, když se sami neozvou), protože je informuji prostřednictvím žákovské knížky a pravidelně na rodičovských schůzkách. To, že žáci žákovské často "zapomínají", je další věc- takže sem tam pětku zapsanou nemají a já bych potřebovala sekretářku, abych jim ty známky zpětně dopsala a nezapomněla na to při množství dětí, které učím. A k tomu konkrétnímu problému: je třeba porovnat známky v žákovské knížce se známkami v osobní klasifikaci vyučující, protože se mohou rozcházet (některé v žk můžou chybět), teprve pak lze říci, jestli je hodnocení ze strany učitelky nespravedlivé a zaujaté (ano, jako v každé profesi, i učitelé jsou dobří a špatní).

Já doučuji Aj. dítě z rodiny (spíše za něj dělám úkoly)
Předmět Aj má již 4. rokem a neumí říci např: jmenuji se , já, on, my, mám 13 let....příjde mi, že neumí vůbec nic, jen vyjmenovat barvy a počítat do deseti
Známku má 3 (průměr ji zvedá mou vytvořené úkoly, které vždy má celé správně, v hodinách nevyrušuje, je hodná) a její rodiče byli diskutovat za učitelem, aby ji dal 2, že jich dcerunka přeci všechno umí....

Přikláním se k tomuto, protože ty "zápisy v notýsku" jsou teda fakt jasné!
Na druhou stranu, to může být jinak, kluk může lhát a tajit špatné známky jak píše Karin.

Pro zakladatelku:

odpověz , dostaneš vytouženou radu a ještě od člověka, který tomu trochu "hoví"

informované odpovědi od zakladatelky se tady asi nedočkáme....poctivě jsem to přečetla. je skoro vtipné, jak se tu všichni málem přetrhnou, dokonce málem pohádají...a zakladatelka "asi myslí, že asi možná její bratr má pravděpodobně průměr 3.9..." a to je v podstatě vše, co je jisté. jinak neodpověděla skoro na nic.

souhlasím s blackcofee. je to hodně divné. každá mince má dvě strany. většinou, pokud učitel nemá nějakého žáka rád, má k tomu důvod. z výše uvedených informací vyplynulo, že žák má opravný test na 3, a rodinu nikdo neinformoval o možném propadnutí...takže stačí zajít do školy, a probrat to s ředitelem. propadnou student nemůže, bylo by to napadnutelné. není co řešit. řešit bude co, teprve až se k tomu vyjádří ředitel, či dotčená paní učitelka.

vzhledem k mým zkušenostem s dětmi nikdy nevěřím dětem, ani kdyby to vypadalo úplně jistě, dokud si to neověřím jinde, a raději věřím učitelům, jakkoli staří a nepříjemní jsou.

Jsem zvědavá na pokračování, doufám, že tu autorka co nevidět přijde.