Odstěhoval jste se někdo z rodného města? Jaký jste měli důvod?
Jaké nové město jste si vybrali? Šlo třeba jen o město o pár km dál a nebo někam hodně daleko? Bylo to vše pro vás těžké? Stěhování, nové bydlení, práce, nový přátelé, odtržení od rodiny (např. rodiče, prarodiče).
Můj příběh:
Zvažuji v rámci tzv. nové etapy mého života a ze soukromých důvodů odstěhování úplně z mého rodného města do jiného. Jsem osvč, s prací se nebojím. Odstěhování plánuji s "kamarádem" (společné bydlení - oba máme věci do společného bydlení resp. není třeba nakupovat např. spotřebiče) zatím nemáme mezi sebou jasno, oba jsme prošli totiž těžkým obdobím z minulosti (každý své životy) a rádi bysme spálily mosty. Velice si spolu rozumíme a rádi bysme do budoucna ve vztahu více, a tak se toho nebojíme. Mám i psa, který samozřejmě půjde semnou Je to možná neuvěřitelné, ale nějakým způsobem mě to zde v tom městě kde jsem (kde jsem také vyrůstala) tíží. Ač město je perfektně řešené, hezká příroda, město kousek, vím kam dojet když je něco potřeba apod. Nevím čím to je, ale začínají mi vadit ti lidé, lidé kteří mě znají ze známostí v mém rodném městě (kromě pár mých přátel) ale ani ti nezachrání můj pocit - odstěhování tzv. aspoň o město dál. Lidé mě mají sice rádi, ale ano jsou tu i ti co mě nemusí, ač se přetvařují a nedávají to znát, hrají tzv. na vaší stranu, však to znáte (člověk to sám vycítí a je to nepříjemné). Jde svým způsobem i o rozpory v rodině. Mám chuť začít od znova v novém městě. Osamostatnit se, odtrhnout i svým způsobem od rodiny (ač s nimi zcela nežiji)- mít svůj klid, svůj život, i na úkor že to bude těžké - možná nejvíce obavy po psychické stránce vzhledem k tomu čím vším jsem si prošla, ale silná jsem, o tom zas nepochybuji. Spíše co mě tíží je žít zde, ale na druhou stranu si říkám zda neutíkám jen sama od sebe? Přesto můj cíl do budoucna je i vycestovat a žít pár let v zahraničí (exotika). Chci si plnit své sny, něco dokázat, překonávat překážky! Chci si svůj život plně prožít (což opět moc např. má rodina nechápe). Nemyslím si, že bych zde prchala od nějakých problémů, nemám problémy, mám vše vyřešené (kromě asi vztahů v rodině)... To jediné mě asi tíží zde ta rodina, ale bohužel ta mi za poslední rok absolutně nerozumí (má rodina je velká, rodiče rozvedený). Jsem z toho všeho unavená... Přátel mám pár (těch skutečných) - dají se spočítat na prstech jedné ruky, a o nich vím, že kdykoliv za mnou jsou ochotný přijet a naopak... dokonce by např. moje kamarádka s dalším svým kamarádem šla také s námi do jiného města - začít od znova. Nemáme zde zas tak závazky, věřím že vše jde zvládnout. Je nám v rozmezí 26 -30 let. Znamých spousty, ale já vždy říkám, že to nejsou přátelé, ale prostě jen známý a po pravdě řečeno, ráda bych ve svém životě udělala místo pro nové lidi, pro lidi "veselejší a pozitivnější". I když český národ bohužel jiný asi nebude - je tu i neuvěřitelná závist, faleš a sobectví proto mě to táhne i do zahraničí (ale to vidím později na vycestování). Bohužel jsem ale obklopena stále svou minulostí (nechce se mi zde psát o co šlo - ale nastíním - smrt blízké osoby) a nelze se s tím vyrovnat (ve smyslu s okolím), neprožívám zde radost a možnost jak začít od znova vidím právě v tom odstěhování.....
Prošel jste si někdo tím co píšu? - pocit odstěhování z rodného města.
Chtěla bych třeba vědět co bylo pro vás z toho všeho nejtěžším...