Odstěhování se z rodného města/vesnice

jsem v podobné situaci s tím, že jsem v Ostravě . . . mě to tedy ubíjí docela dost

Reaguji na dareen:
A jak dlouho už jsi v Ostravě? Taky jsi odjela kvůli práci? Mě to poslední dobou taky ubíjí docela dost.. Už jsem dokonce přemýšlela, že se vrátím domů, ale u nás bych asi těžko hledala práci.. Navíc v Praze už jsem si zvykla a nevím, jestli bych dokázala zase žít na vesnici.. Jenže na druhou stranu jsem společenský tvor a jsem ráda obklopená lidma, což tady moc nehrozí..

takových nás možná je.

bydlím a pracuju v brně, ale každý víkend ujíždím přes půl republiky domů. tady neznám nikoho, nepatřím sem, a to se i docela snažím. přítele nemám ani tam, ani tady, tak jezdím domů k rodičům. do největší díry na světě. ale mám tam psa, zahradu, ticho, klid - což v městě není ani náhodou. bydlení v bytě mě ubíjí, nesnáším to tady, i když ten byt je pěkný. doma ale práci neseženu.

osaměle se cítím, ale jsem zvyklá, že nikam nepatřím, to tak bylo celý život. vždycky vyčnívám protože k lidem, se kterými si nějak duchovně a duševně rozumím, se nehodím vizuálně a stylem života a obráceně. nic, na co jsem byla zvyklá během studií (ochotníci apod.) tu není.

Holky, celkem chápu, ale cítím v tom jaksi příliš zbytečného pesimizmu. Já už jsem pryč z rodné Bratislavy dlouho , žiju v Ostravě. Neodcházela jsem kvůli nedostatku práce, ale kvůli toho, že se to doma nedalo vydržet a šanci na změnu jsem viděla jenom v tom příslovečnom : " od ... ( pratat ) se odtiaľto " . Taky jsem si myslela, že si tady nezvyknu, ze začátku deprese, lidi mi přišli zapšklí, (s)prostí, uzavření, město malé a omšelé, .... Až pak jsem pochopila, že to je v mé hlavě a v předsudcích v ní. Všude se najde něco hezké i nehezké, všude jsou debilové i lidi, kteří jsou člověku sympatičtí.
I tohle

jsou předsudky Jseš chytrá a originální holka a podle mne řešíš zbytečnosti - kdybych já měla řešit, co se k čemu nehodí z hlediska národnosti, povolání, vizáže, .....

Reaguji na imoen:
Já to taky řeším tím, že jezdím každý víkend domů.. A v Brně nemáš vůbec nikoho? Ani nějaké známé? Určitě to není tak, že bys nikam nepatřila - domů k rodičům patříš určitě.. Jak dlouho už jsi v Brně?
Já jsem tu měla období, kdy jsem moc často domů nejezdila, měla jsem právě okolo sebe ty známý, ale takovýhle lidi rychle přicházejí a rychle odcházejí..

Reaguji na dadabus:
já to až zas tak pesimisticky neberu.
a vážně všude trčím - jsem spíš takový hippie tvor, dokonce mi jeden kamarád kdysi řekl, že jsem pankáč (myšlením), ale ráda se čančám, spoustu věcí nemůžu kvůli nemoci, a mezi pankáče proto nezapadám a tak podobně.
brno mi přijde jako město pěkné, ale když nemůžu najít nikoho, s kým by se dalo třeba jet na výlet, tak nic moc. nejsem typ klubů, hospod ani tak, a nemůžu najít zcela specifickou skupinu lidí, na jakou jsem narazila ve svém studenstkém městě, se kterými jsme hráli divadlo, všelijaké hry, čučeli na filmy apod. spíš takto to bylo myšleno. tady každý, koho znám (víceméně spolupracovníci), má buď mimina, nebo chodí ve volnu do hospody navíc jsem singl a všichni ostatní jsou ženatí chlapi. z toho družba nebude

Reaguji na dadabus:
U mě to není tak, že bych měla deprese nebo byla přehnanej pesimista.. To spíš naopak, jsem věčnej optimista - jenže který je rád obklopen lidmi A to mi tady prostě chybí.. U nás jsem byla zvyklá, že jsem doma moc času netrávila.. A tady čas vlastně trávím převážně doma, pokud nepočítám práci.. A začíná mě to pomalu ubíjet..
Jak dlouho už jsi v Ostravě? (koukám, že je to moje oblíbená otázka)

Tak tohle já vlastně moc neřeším - chybí mi tady přátelé a kamarádi...

Reaguji na Sharri:
ne, nikoho. fakt opravdu ani nohu, se kterou bych si rozuměla. je tu bývalá spolubydlící, ale je to cizinka, a pořád pracuje. a současná spolubydlící, ale ta je čerstvě zamilovaná, pořád na rande a asi nidky nějaké superkamarádky nebudeme, byť je moc fajn.

když odjíždím z brna, vždycky se mi jaksi uleví což mi přijde škoda, když tu trávím většinu času.

ani já to takhle neřeším (jako sharri). neměla jsem tu depky - když mi není skvěle jdu se brouzdat třeba do vaňkovky, koukám, co se nosí, projdu se uličkama, zajedu do ikea...ani lidi mi nepřijdou nějací zlí nebo tak, třeba v práci je to dorbý, spolupracovníci fajn. ale nemám možnost trávit čas tak, jak bych chtěla, a to je mi líto.

Reaguji na imoen:
koukám, že jsme úplně stejný "případ" taky se chodím procházet, nakupovat (o Ikee mi ani nemluv, tam jsem vždycky na zabavení občanky ), s lidma vycházím taky super - ať už spolubydlící nebo kolegové.. Jen mi tady prostě chybí kamarádi, se kterýma bych ve svém volném čase něco podnikala.. A nezkoušela si najít nějakou kamarádku třeba tady na omlazení?

jojo . . .

no já vlastně "vypadla" z domu cca před 5ti lety, kdy jsem začala v Ostravě studovat. Loni jsem si sehnala práci a byla dost časově vytížená, takže jsem domu prakticky přestala jezdit a to mi už zůstalo. V práci jsem ovšem zkončila, a tím přišla i o pár těch fajn lidi, se kterými jsem byla na směně. Kamarádku tady taky mám, ale ta si teď našla přítele, takže veškerý čas tráví spolu. . . Ale není to takové, že bych tady měla kamarády jako doma. Jsem ve věku, kdy už si každý pomalu zakládá rodiny, má jiné starosti, nebo jiné přátelé, a tak to není snadné se s někým "dát dohromady" .

Odstěhovala jsem se z Prahy ku Moravě a v létě se chci vrátit zpátky do Prahy, či k Praze. Ne, že bych si tu nezvykla, našla jsem si tu i kamarády a docela rychle, jsme spolu každý den. Ale tam mám rodinu. A hlavně babičku - 90 let, skoro nevidí a tak se chci vrátit i kvůli ní. A určitě mi chybi ten ruch.
Minuly týden jsem byla v Brně a když jsem viděla tramvaj, tak jsem s radostí málem pod ni skočila))) Ne,ale chybí mi Praha jako taková....

Tak to já mám opačnou situaci a přesto vlastně stejný problém Já jsem ta, co zůstala v rodném městě a rodiče včetně sourozenců se odstěhovali přes půl republiky Nemám tu nikoho. Sice se navštěvujem podle možností, ale i tak, člověk je tu sám. Kámošek mi tu taky moc nezbylo, všechno se to odstěhovalo, některé už založily rodiny. Mám tu psa, chlapa, jsem po téhle stránce spokojená, ale občas přemýšlím, kdo mi jednou pohlídá mrně..

holky nezoufejte, jste pořád v ČR, to je krásný...já jsem v podělaný Itálii ...sice jsem tu s manželem a dítětem...ale hrozně mi chybí rodiče,ségra a kamarádky...a vůbec všechno v ČR