Odpustily byste kamarádce, která spala s vaším přítelem?

Možná, že časem odpustila, ale nikdy nezapomněla.. Takže tak jako tak bychom my dvě jako kamarádky skončily.. Co bych udělala s tím chlapem, to už je na jiné povídání

Neodpustila bych, ani kdyby v tom byla zamilovanost. Tohle kamarádka nedělá. Já bych to nikdy kamarádce nemohla udělat, i kdybych jejího přítele milovala sebevíc.

stalo se mi něco podobného, akorát ten kluk nebyl můj přítel, ale líbil se mi, a "kámoška" to věděla moc dobře... vyspala se s nim 2x. jednou i u nás doma... takže kamarádství byl konec a opravdu jsem za to ráda. příště to mohl být můj přítel
takže opravdu bych neodpustila

jo, tak jednu takovou "kamarádku" jsem měla na střední, když jsem jí řekla, že se mi někdo líbí, tak hned po něm jela... asi si potřebovala něco dokázat nebo nevím. Díky bohu, že mám takový pubertální naivní roky za sebou a už se takovejma lidma neobklopuju.

Naprosto nepřípustné - oba by ztratili v mém životě místo.

NEEEE!! Neodpustila!! Ale překvapuje mně, že se na to vůbec ptáš, Jabimo. Jako by sis nebyla jistá, jestli jsi udělala správně... (?)

Tak je jasný, že si na ni někdy vzpomenu, přece jen to nebyla taková ta 'jednou-za-rok-kávová' kamarádka ale docela dost blízká. Ale chtěla jsem vědět jaký na to máte názor, jestli jste se s tím někdy setkaly apod. Protože mi i pár holek říkalo, že by to časem odpustily a normálně se s ní bavily, což mě docela překvapilo.

Nikdy bych neodpustila, základ vztahu k někomu je u mne důvěra.Moc dobře vím, jaké je to trápení, když chlap zblbne do kamarádky své partnerky, stalo se to mé kamarádce, mají spolu dítě.Kamarádka skončila u psychologa s lehčíma antidepresívama, je po rozvodu.Zhubla na 45kilo, nespala.Ti dva exoti jsou spolu stále, už 4 roky.Ovšem jako milenci, protože ta kopretina je vdaná.A dobře zajištěná.Kamarádka mu to chtěla odpustit a začít znova, on o to nestál, zamiloval se.Nyní ho musela vyplatit z bytu, vzala si na to hypotéku, bude to splácet 20 let.

Já bych tohle také neodpustila, ono i kdyby se o to člověk snažil,důvěra by byla prostě pryč...I když ode mě to sedí, dělám chytrou,a sama odpouštím věci,které nemám... my ženy jsme zvláštní,snesem tolik bolesti,jen kvůli lásce... a opakovaně si necháváme ubližovat s nadějí,že se někdo změní,že se něco zlepší... a ono nic...

A ještě jeden problém,mají společné přátele a má kamarádka o ně přišla,protože už nechtěla společně s nimi jezdit na hory, hospody, plesy a podobně, čekala na jeho rozhodnutí rok,než řekne co chce a on jí nabídl volné manželství, což neakceptovala.

Reaguji na Polárka:
No to je děsný ztrácím naději,že jsou normální chlapi... Jenže,kdyby ženské drželi při sobě,a nepodporovaly záletníky,bylo by líp,když ženská nechce,chlap moc nezmůže,že...

Reaguji na Petina:
Šlo tak nějak o obojí. Ty city spíš hlavně proto, že měla po rozchodu, tak se cítila sama.

Někde jsou, ale většinou už bohužel zadaní.

Každopádně,já tedy nevím, ale já bych tohle kamarádce nikdy udělat nemohla,přitažlivost nepřitažlivost,jak bych se jí pak podívala do očí?? myslím,že tohle si kamarádky prostě nedělají. ...

Jednoduše bych s oběma vyrazila dveře - od ( žádného ) chlapa by mne to zas tolik nepřekvapilo - spíš by mne vytočilo, že si nemůže na své úlety vybrat někoho cizího. A pokud je "kamarádce" přednější vyválet se v mé posteli než mé kamarádství, tak ať táhne taky ...