Odloučení partnerů (práce, studium v zahraničí)

Můj vztah dálku nevydržel....ex pracuje v německu, domů jezdil jednou do měsíce, někdy dvakrát, takovýhle vztah jsme vydrželi 4 roky...a přes to jsem odešla. Naučila jsem se žít sama, věděla jsem že ho nepotřebuju, ani ta láska nebyla co bývala a než čekat celé týdny na to až budu moct někomu vyprat hory prádla....to jsem šla raději od toho....

Luckaha
Prádlo se již nyní přítel naštěstí naučil prát sám, ovšem ještě si živě vzpomínám, jak jsem první rok nedělala po dobu jeho příjezdu téměř nic jiného než prala, žehlila a sušila.

Ten můj ex se to musel naučit taky, ale teď mu opět pere maminka.....

ja patrím medzi tie, ktoré majú partnera mimo domov
chodí mi každé dva mesiace na dva týždne (6 + 2)..aj krízu sme mali kvôli tomu, aj sme ju prekonali a teraz je náš vzťah o to pevnejší..
nie je to ľahké, ale som veľmi pozitívny človek a beriem to z tej lepšej stránky..má to kopec výhod..
- nemusím sa nikomu spovedať
- nemusím pre nikoho variť (to fakt nemám rada)
- nemusím sa nikomu prispôsobovať
jednoducho si žijem svoj život ako kedysi..
má to aj nevýhody..
- nepravidelný sex (dochádzam za ním vždy keď sa dá..vďaka mojej profesii to nie je až taký problém, mám kopec voľna..a on cestuje po Europe, čiže je to v pohode)
- nemá ma kto objať, pritúliť si keď mám na to zrovna chuť
- som sama na stavbu domu - aj keď ja som šikulka, takže to až také mínus nie je

a poviem pravdu - nemenila by som

josipa
ahoj,
tak jak je v Londýně?Tak nějak jsem to tu pročetla první stránku, do druhý se mi už moc nechtělo..
zrovna řeším stejnou situaci..jakou jsi řešila ty -odjet nebo zustat..
Naskytla se mi příležitost jet místo jedné slečny jako aupair do UK,je to asi "jen" do prosince, teda puvodne pry mela jet na vanoce domu a pak se vrátit, ale mozná by to šlo domluvit jen na ten pul rok..
S přítelem jsem rok, jemu je 18.. me 22, kdyz jsem mu řekla že chci jet tak se hrozne vztekal...(původní plán byl jet až od odmaturuje,tj. přístí rok) ..Jenže já ted končím jazykovku a nevím co dál.tohle by mi tam pěkně zapadlo ..
Dál jsou tu další problémy,jako obava z jazyka, to že neumím být sama atd atd...
No tak jsem zvedává, jak si to rozmyslím já..

Kolegyna je takto s priatelom asi 3 roky, on pracuje v zapad. Europe, ona je doma. Povedala by som, ze nič moc, lebo vidím, že ona ma v práci obdobia keď ju to ťahá k iným chlapom (detaily neviem, ale myslim, ze to nebude len nevinné). Vidia sa raz za 2 mesiace na par dni, on je karierista, ona v podstate tiez... Dlhodobo takto existovat asi nie je reálne.

Ahoj, přítel je v Angole bez signálu,netu. Musí 12km pralesem, aby mi mohl jednou týdně zavolat. Vrací je v říjnu, měsíc doma a pak znova. Ze začatku je to těžké. Teď to jde. Utíká to rychle, jelikož se těším na každou sobotu

holky ja Vás važne obdivujem ja mám necelé dva roky vzťah na dialku a amám neskutočnú krizu Nakolko už nemožem každy deň sediet za skype ja už ten skype priam neznášam... mali ste niekto podobné stavy? a nakook mal moj drahy dojst byvat za mnou tak som zila z toho,ze sa to co skoro zmeni,... no nakoniec nedojde a ja som na prášky keď si predstavím ďalšie 3 roky... a ešte sa tu črtá niekto s kým sa poznam veľmi dlho perfektne si rozumieme tak som z toho taká zla Ak ste boli niektora v podobnej situaci tak prosim napište ako to u Vás dopadlo... Nechcem mu ublížiť ale pride mi to tažke vidime sa jeden vikend v mesiaci... Inak dámy klobuk dole ja už po 2 rokoch nemožem...

Já byla pryč půl roku a vztah to ubylo, existoval sice ještě rok, ale pak konec. Hrozně jsme se sobě vzdálili, oba si vyzkoušeli, že to jde každýmu zvlášť.. Ten druhý tam nebyl, když jsem ho potřebovala. V kontaktu jsme byli denně, ale mě to připadalo jak podávání hlášení, on říkal co dělal, já jsem říkala co jsem dělala. Když za mnou přijel, tak jsem se těšila, ale jak přijel, tak v bytě zmatek a já z toho nervózní... Já jsem vždycky byla přesvědčená, že láska to vydrží, taky jsem šla za každou šancí, která se mi naskytla. Ale po této zkušenosti bych si to rozmýšlela. Vztah dělá kontakt, společné zažitky... a to na dálku jde těžko. Nám se po tom půl roce nepodařilo pořádně sžít... šlo to od deseti k pěti. Já si sice uvědomila, že na tom chci pracovat. Přítel si uvědomil, že se ve svém věku nechce takto snažit, že to přece musí jít snáž a odešel.

Reaguji na Petina: To je hodně o lidech a nikdo ti neřekne jestli jim to vydrží nebo ne. Může se stát cokoliv, jeden někoho potká... nebo to prostě překonaj. Já byla věčný optimista, že to láska vydrží a vztah to posílí. Ale teď už si tím tak jistá nejsem.... Fakt záleží na nich, na obou, jak se k tomu postaví.

martinam, josipa
Zajímalo by mě, jak vám to půlroční odloučení dopadlo?Jak často jste se nakonec vídali s přítelem?

Zítra odjíždím na 4 měsíce celkem daleko, je možné, že se přítelem celou tu dobu neuvidíme, neboť doprava je tam docela komplikovaná a ve zkušební lhůtě v práci mu nedají asi volno. Už několik dní jen brečím a myslím na špatné věci...Nevím, jak to zvládnu. Tady v příspěvcích je to tak 50/50 s tím, zda vztah vydržel či ne. Máte ale někdo zkušenost s tím, že jste se s partnerem neviděli déle než 3, 4 měsíce? Po tuto dobu jste byli odkázáni jen na skype, mail, atd...

Zkušenost mám, nedoporučuji. Sice jsem se ve svém okolí setkala s páry, které to naopak posílilo, ale jsou to opravdu dospělí, hodně rozumní a zralí lidé. Rozhodně nemají šanci mladí, kde jeden nebo oba ještě nejsou úplně přesvědčení, že jsou s tím správným a jediným partnerem. Prostě mám špatné zkušenosti a považuji partnerství za důležitější než kariéru.

Ahoj,
mě je 17, přítelovi je 20 a řeším podobný problém. Jsm spolu dva roky, moc ho miluju, je strašně milý, úžasný a hodný, chodili jsme spolu na gympl, viděli se ve škole, po škole, pořád. Teď odešel na vysokou do Brna. Docela mu věřím, i tomu, že to zvládneme. Jsme sice oba žárliví a podezíraví, někdy mě přepadne stav naprosté beznaděje a nezastavitelného pláče a dělám scény, ale beru to jako zkoušku. A on má neuvěřitelnou trpělivost a je přesvědčený že za ním za tři roky přijdu a budem spolu bydlet. Musím to zvládnout a přát mu to a zbytečně nepřemýšlet o tom co by se mohlo stát. Ve čtvrtek večer mi přijede a budem spolu do neděle. Jsme oba mladí a musíme si ještě něco každý užít sám, to si myslím, a zároveň by mě strašně zranilo kdyby vyzkoušel jiné holky a já se o tom vůbce nemusím dozvědět. Ke všemu se mi naskytla možnost přiští rok odletět na rok do USA na střední školu. Je to můj sen, miluju cestování, ale rok je hrozně dlouhá doba. Na jednu stranu jsem na to horzně natěšená, jenže bych jela až přiští rok v září, takže se bojím že je to jen kvůli tomu že je to tak daleko. Jestli spolu budem s Davidem celé prázdniny, pojedem na dovolenou a pak bych jela na takovou dobu pryč, bojím se že bych tam ten rok proplakala a jen se trápila. Myslíte, že do toho mám jít? Silný vztah by to určitě zvládl, ale on je můj první kluk, já jeho několikátá, ale opravdový dlouhý vztah má jen semnou. Nechci jednoho dne litovat že jsem do toho nešla, ale zas jestli to my dva nezvládneme, odcizíme se nebo si tu zatím najde nějakou jinou, můžu celej život litovat že jsem takhle přišla o něj.

Mám uplně stejný problém. Přítel mi v neděli odjel do Brna studovat a já zůstala v našem rodném městě. Je to pro mě opravdu hodně těžké a jak říkám, bude to obrovská zkouška pro náš vztah, i když se mi taky vrací už ve čtvrtek, ale měl takové řeči, že tam bude zůstávat až do pátku. Nevím, co ho k tomu vedlo, já byla hrozně štastná, že končí už ve čtvrtek a i ten den je pro mě hrozně moc. Jsem sama zvědavá, jak to s námi dopadne, taky neustále přemýšlím, co tam asi dělá a že je tam tak zaneprázdněný, že na mě ani nemyslí. Opravdu nikdo neví, jak to dopadne, ale z toho mám největší strach, že by se tam něco stalo a on mi to neřekl. A když nebude chtít, tak mi to neřekne, že...a já se to nikdy nedozvím! Já bych také ráda odcestovala jako au-pair, nejraději do USA, ale hrozně bych se bála, že si tu někoho najde, je to opravdu moc dlouho. Kdyžtak pisni SZ, můžeme o tom povykládat

Jo a taky jsme svoji první..taky mám strach, že si to bude chtít zkusit i s jinýma holkama, že se tam změní a začne si chtít konečně užívat, protože doteď byl vlastně jenom se mnou a nic si "neužil"....