Obrana psa (a sebe) před útokem druhého psa

Reaguji na siminči:
Jé promiň to nebylo na tebe, měla tam být mezera. Pokud se bojíš jen tohodle, tak to chápu, myslela jsem, že se bojíš všech psů.

Já bych ho třeba taky vytáhla, ale rozhodně bych po psovi hned nestříkla, na tu dálku co to má dostřik, už by určitě bylo poznat o co mu jde.
Kdyby naopak někdo stříkl po mém volně běhajícím psu, tam kde je volný pohyb povolený, tak bych si to s ním taky pak vyřídila, ono všeho moc škodí, lidi si pak myslí, že si mohou dovolit vše.

Reaguji na Nunu:
No tak to souhlasím, to rozhodně ano.
Ale i za těchto okolností by měli páníčci brát ohled na druhé, v tom se myslím shodneme všechny.

Reaguji na tyweee:
Nechápu, já bych neměla mít psa? Já jí zvládnutou mám, ale předpokládám, že kdyby ta kačena, takhle zaječela na toho o kterém píše siminči, tak by měla docela problém.

Ano to jistě, ale setkávám se i s opakem, když nemám ráda psy, tak nechodím tam kde je jich plno a neprudím ještě páníčky. To je jako kdybych neměla ráda děti, a chodila si sednout do dětského koutku a nadávat tam rodičům, že děti řvou. Chce to toleranci oboustranou, což někteří lidi nechápou, protože si připadají, že zrovna oni jsou důležitější než ten druhý.

Já bych volila paralyzér, ale ten který probije jen útočícího psa a navíc je ještě opatřen pepřovým sprejem, sice je dražší ale kdo by pro obranu mazlíčka nezaplatil Já mám větší fenu rigbecka takže si na nás ostatní psi moc netroufají, ale jednou po ní jedna vylítla a to jsem jen zařvala a cizí fena i ta naše toho nechala. Jinak co úplně nesnáším jsou pejskaři kteří svého psa nejsou schopni zvládnout nebo udržet na vodítku! Tito by měli zůstat zavření na zahradě nebo chodit jen na ta místa kde nehrozí střetnutí s ostatními.

Reaguji na Nunu:
No já to myslela tak, že i když jsem pejskař a s cizími psy se seznamuji ráda, ráda si taky o tom seznámení rozhodnu sama*, určitě mi není příjemné (a když mám svého pesana s sebou vodítku tak už vůbec ne), aby se se mnou chtěl seznamovat nebo skákat na mě cizí pes s páníčkem v nedohlednu. A takovéto volání někde z dálky, že to je jenom štěně/chce si hrát, on nic neudělá, to taky moc neberu.

* - ale nejsem typ člověka, co se k cizím psů s nadšením vrhá si je pohladit bez toho, aniž bych se dovolila jejich páníčkům

Reaguji na Nunu:
Nesmíš to brát jen podle sebe, ale fakt jsou lidi, co psa nechají bez kontroly pobíhat klidně uprostřed města a je jim úplně jedno na koho skočí, koho si půjde pes "jen" očichat (že je to třeba dítě, které tak akorát zpanikaří, to je nezajímá).
A v oblibě toto chování mají páníčkové psů nad 20 kilo, kterým stačí se šikovně opřít a dítě letí na zem (popř. i dospělý člověk).

Jo to máš bohužel pravdu a takovej nezodpovědnej člověk nemá mít psa vůbec. Včera v noci jdu ještě s holkama ven a kolem paneláku běhá pes, velký jak moje, řekla bych kříženec jezevčí-kokr, páníček nikde, za hodinu jdem znova a pes je tam pořád, tohle mi teda vadí, sice byl hodnej, ale to si člověk nemůže být nikdy jistej.

Holky stačí se mrknout na Spektrum-Buď já nebo pes...To je teprve masakr
Dokonce tam jednou musela Viktorie jednoho psa po domluvě s odborníkem doporučit na utraceníPrý to měl nějak v mozku-či co..,že takový pes prostě napadá bez příčiny a nepomůže už žádná výchova-bylo to dost smutné...
Ale tímto pořadem chci říct to,že opravdu hodně záleží na páničcích a jejich výchově...
Dítě bych bez dohledu dospělého nemělo být se psem samo i když s ním vyrůstá..Jak to tu někdo psal,dítě se blbě pohne,nebo vykřikne pes se lekne a neštěstí je na světě...
Natož když je to cizí pes a volně pobíhající...Opravdu někteří lidé by psa mít neměli,když se o něj nechtějí/neumí starat a nedokáží pochopit ,že vodítko a poslušnost psa by měl být základ venčení...

Reaguji na Helisek: ja právě mám od těch policajtů, kdyby mě někdo přepadl. A kravál to dělá fakt hrozný

Reaguji na Nunu: ne, ty,ale všeobecně - reagovala jsem na to, kolik je případu tady napadení, co sem holky dávají, víš. Proto píšu jako, že díky tehle diskuzi je vidět, že je spousty lidi, co by psa mít neměli. Tebe vubec nemyslím

Mám Jack Russella, takže také žádný mírumilovný miláček - rád provokuje, hraje si s ostatními. Ale jednou ho z ničeho nic napadl Parson Russell cca o šest kilo těžší, dvakrát tak větší a o pár měsíců mladší. Shodou okolností to byl jeho dobrý psí kamarád, znali se od malička. Vystartoval po něm a drtil mu lebku mezi zuby, můj pes jenom plačtivě kňučel a smýkal se. S jeho páni jsme se snažili polévat vodou, kopat ho do žeber, ale nic nebylo platné. Až jsem to už nevydržela a vlastní silou ze strachu o svého psího miláčka jsem tomu bastardovi rozevřela klapačku, aby povolil a můj pes z toho sevření po pomoci ostatních vyklouzl. Bohužel jsem to odskákala pár stehy na dlani a na prstech. Ale pes byl díkybohu v pohodě, jenom otřesený. Bohužel od té doby, už není hravý, ale spíše vůči ostatním psům agresivní a bázlivý. Až později mi kdosi z přátel poradil, že je dobré psa prostě uhodit do intimního "mužského" místa, prý to zabírá stejně tak u chlapů, jako u psů.

Ahojky. Mám dva jorečky. Vždy na vodítku a všude. Toho jednoto pejska- tatka už nežije, zakousnul ho jiný pes. Já je vždy beru do rukou. I když mi lidi nadávaj a smějou se mi. Jsou to blbci. Já vím své. Vadí mi, když já, s těma mrnousema jdu na vodítku a proti nám velkej pes bez vodítka, s páníčkem. Viděj, že je beru do rukou a nechaj ho volně a pes na nás skáče. V našem městě jsou 3 místa, kde mužou psi běhat volně. Ani jedno není tam, kde chodím na procházky. Přesto, když řeknu, že si má majitel psa vzít na vodítko, tak mě přesvětčuje, kde je cedule, že pes má jít na vodítku? A nedá mu to vodítko. Jednou nám jeden jiršír našeho kousnul. Ženská zmizela, schválně jsem šla za ní, abych viděla, kde bydlí, ale utekla, stratila se. Vždycky nadávám a vyhrožuju lidem a oni se posmívají. Když bych zavolala městskou policii-než dojedou- majitel je i se psem pryč. A co naděláš. neznáš ho a nevíš, kde bydlí. Když jim řeknu- Vemte si ho na vodítko- nevezmou. jsem bezmocná a nevím, co dělat, protože ani vyhrožování zavoláním policajtu se to nevyřeší,protože utečou. Šli jsme na vodítku kolem rodinného domku a najednou se přiřítil pes-obr, přeskočil branku a byl u nás. naštěstí jsme šli dva a každej jsme popadli jednoho. Já řvala do zahrady, at si pro něho jdou, šli, ale až když my jsme odešli a čumělina nás. Lidi jsou hovada-omlouvám se, ale taky si nevím rady. A když běží s páníčkem a nedá mu vodítko, i když ví, že se budeme míjet a ještě se směje-jsem fakt bezradná.

Reaguji na Limetka 33: a to je zvedáš fakt úplně před každým psem?
taky jsme naši jorkšírku zvedali protože jsme se báli, aby jí ty větší psi něco neudělali (bude jí 11 a tehdy u nás moc malých psů nebydlelo)....no a teď se všech psů strašně bojí (až na pár psích kámošů), jak se k ní přiblíží tak na ně vyjíždí, na malý i velký...tak jak vidíme psa měníme směr, aby jsme se jim vyhnuli...tak abys neměla doma jednou něco podobnýho

Ahoj, my máme jezevčíka, jednou ho napadl vlčák, chňapl ho do krku, zaplaťbůh neprokousl, ale náš měl poškozený hrtan. Byl z toho napadení v takovém šoku, že se mu zastavilo srdce. Byl v klinické smrti, zachránila ho až injekce adrenalinu do srdce od našeho úžasného veterináře, normální oživování nestačilo. Prý je zázrak, že to přežil, teď když jdeme na veterinu, chodí se mu málem klanět, co je to za úkaz
Na radu veterináře ho když se blíží velký pes na volno buď zvedáme, nebo máme tak nakrátko, že bychom chňapli a vytáhli to nahoru. Když ho držím v náruči, tak "jako miminko", takže břicho má chráněné, schytala bych to já do rukou, on do zad.
Ty pepřáky jsem nosila chvíli po napadení, ono na půl hodinovou procházku je to dost nepraktické, když mám vodítko, pytlík na hovínka, klíče a mobil. Bez mobilu už ale nevenčíme nikdo, abychom kdyžtak přivolali pomoc.