Obličejová slepota

Reaguji na girli: Pokud Tě někdo pozdraví a neodpovíš mu, je to hulvátské.
Ovšem jestliže Tě někdo pozná, nepozdraví a očekává, že si ho všimneš Ty a pozdravíš ho dřív, je to idiot.

Já nevím, jestli tím trpím, ale v podobných situací prostě prohlásím, že nemám paměť na lidi, musím je vídat docela často, abych si byla schopná spojit jméno s obličejem, nebo aspoň to, že si tykáme.

Asi vím, o čem mluvíš. Já na obličeje nemám paměť vůbec. Pokud někde někoho vidím jednou, a třeba s ním sedím i celý večer, druhý den bych ho prostě nepoznala. Nebo poznat na ulici nového kolegu? Ani náhodou, obličeje mi strašně splývají. Jak píšeš:

Tak přesně tohle mám. Vím, že ten člověk byl blonďák, asi mého věku, ale to je tak všechno. Občas si říkám, že kdyby mě někdo okradl, tak ho ani nedokážu popsat, maximálně barvu pleti a vlasů

Navíc venku po lidech ani vůbec nekoukám, to do sebe musíme opravdu narazit (doslova), abych si někoho všimla. Takže věř, že nejsi jediná.

Taky nemám paměť na obličeje většinu lidí musím znát měsíce nebo roky, abych je poznala. A jsou i takoví, které nepoznám ani pak (třeba pokud je dlouho nevidím). Nejhorší je, když si někdo známý dá čepici nebo si nedejbože změní účes to už pak nepoznávám vůbec nikoho. Výjimečně si pamatuju někoho kvůli výraznému rysu... ale zbytek splývá do kategorie muž/žena, blond/tmavovlasý. Je celkem obtížné to někomu vysvětlit, důležité lidi si snažím co nejlíp zapamatovat a pak si je čas od času zkouším vybavit jen tak v paměti (trochu to funguje), zbytek musí pozdravit buď mě nebo mají smůlu, co se dá dělat Jinak ten popis na (anglické) wiki sedí, špatně si pamatuju i to, jak vypadám já sama

Jo, tak tohle mám každý ráno před zrcadlem. Sorry

Myslím, že někdo má lepší paměť na obličeje, někdo horší. Je to teď taková móda, dávat všemu nějakou "diagnózu"

Jestli nějaká paní žaluje, že jsi ji nepozdravila, je to její problém. Kašli na ni. Není tvojí povinností znát tisíce obličejů. Mě spíš přijde, že jsi v tom vztahu nejistá. Neřeš takový blbiny a nehledej na internetu diagnozu všeho

Reaguji na girli: Si si istá, že máš obličejovou slepotu, alebo len nemáš pamat na tváre. Obličejova slepota je totiž level, že keď sa pozeráš na fotku obamy tak vidíš nejakého muža a nemáš pojem kto to je. Alebo iné známe osobnosti ktoré vidíš bežne a keď sa ťa niekto spýta tak nevieš kto to je. Prípadne nepoznávaš ani členov rodiny v extrémnom prípade.

Myslím si, že tvoj problém je, že nemáš pamať na tváre. Ale to je problém za ktorý sa nemusíš hanbiť. Normálne povedz, že s tým máš problém. Ja mám veselú skúsenosť ako som v Korres na Smíchove kupovala balzám na pery. Slečna mi ich ukázala, som vyskúšala na ruke, vybrala a hovorím slečne aké mám meno aby mi mohla načítať body za nákup. O 2 obchody daľej som vošla do profimedu a čakala kým pán niečo vyberie, nejako to tam riešili a prišla slečna a hovorím jej, že chcem kefku a akú a hovorím jej aké mám meno, aby mi mohla načítať body za nákup. A slečna mi hovorí, že ona vie, že teraz ho hľadala v Korres Ja som nemala ani pojem že je to tá istá baba. Nevnímam tváre Mne to prišlo teda smiešne ako som mimo.

Ať je to tak, či tak, je faktem, že mám sklon k přehánění a sebemrskačství. Tudíž vám všem děkuji za názory, možná opravdu dělám z komára velblouda. V podstatě jsem asi přesně toto potřebovala slyšet, respektive si přečíst
Díky

Taky nepoznávám lidi. Pokud s někým nestrávím dostatek času a nevidím ho v různých situacích, je pro mě cizí a nepoznám ho. Jsou výjimky, ale je jich málo. Absolutně jsem netušila, že i tomuto "problému" se nějak říká.
Já to lidem hned říkám, pokud hrozí, že se máme někde potkat, tak říkám hlas se, nepoznávám lidi.
Ono bych možná poznávala víc, ale jsem líná - když někam jdu, tak si užívám toho, že jdu, mám hlavu plnou myšlenek a nepřikládám důraz tomu, kdo jde kolem mě.

A pak je druhý extrém - moje kamarádka: sedíme v restauraci a ona pozná bývalýho přítele naší spolužačky z VŠ (cca 5 let zpět nám ho spolužačka představila a to byl jediný kontakt), jdeme po ulici a ona pozná paní z Výměny manželek, v metru paní z jinýho pořadu, servírku z nějaké hospody, kde jsme byli taky x let zpět... No prostě to má úplně naopak a taky si říká, že není normální. Každý asi máme něco

Přesně tak. Nehledě na to, že mám většinou v uších sluchátka, prostě vypnu a nevnímám... Ale vysvětlit to někomu zaujatému, je dosti těžké...

Já si kolikrát i v práci v duchu říkám : "Tebe bych asi měla znát, ale mám pocit, že tě vidím poprvé v životě" , akorát logicky usoudím, že když dělá to, co já, tak to asi bude můj kolega a pozdravím jej Mimo práce bych si jej nevšimla vůbec. Nemám paměť na obličeje a lidi kolem sebe ani moc neřeším, pokud s nimi nepřicházím do častějšího kontaktu. Já mám z té diskuze spíš trochu pocit, že problém je ve vztahu a ne v tom, kdo koho nezdraví.

Tak nevysvětluj nic. Proč vlastně po tobě přítel tak vyžaduje, abys zdravila jeho známé, kterých má moc a poznáte se chvilku ?! To se tak napomínají malá děcka : "No, pozdrav tetu, co řekneš ...? "

Jo, to já taky Ale (ne-)známých lidí se většinou nelekám, na rozdíl od toho, co vidím v zrcadle.

Tím zaujatým byla myšlena ona kamarádka. Nejspíš si pro přítele představovala jinou slečnu...