Obavy z nezvládnutí osamostatnění se

Ona je taky otázka, zda by ji dostala...Pokud má na nájem maximum 6000,- tak těžko bude mít takový příjem, aby dostala hypotéku........
Jinak kachoro, když nemáš přátelé na bydlení tak jdi do spolubydlení - dá se najít (i v Praze) samostatný pokoj za 6 tisíc včetně poplatků a bydlení máš vyřešené. Jen to chce dopředu si zjsitit informace, jak vše ošetřit právně, ja uzavřít smlouvu, atd. Já sama se momentálně plánuju osamostatnit a spolubydlení je momentálně varianta, která mi přijde nejpravděpodobnější.....

P.S. Spolubydlení vyřeší i problém pocitu, že budeš někde sama - budeš sice sama v pokoji, ale v bytě budou i další lidé

A kde (v jakém městě)? Protože leckde je 6000,- za nájem docela sci-fi

Přesně, také bych všem doporučila spolubydlení. Pokud si dáš na čas a budeš chvíli hledat, určitě najdeš něco přijatelného. Můžeš si třeba sehnat neprůchozí pokoj ve větším bytě s více pokoji - přijde mi to jako rozumný kompromis - ve svém pokoji budeš mít soukromí a pokud nebudeš mít na nikoho náladu, jednoduše za sebou zavřeš dveře. Zároveň se budeš mít na koho obrátit s problémem a nebudeš se cítit tak sama. A ušetříš. Pro začátek mi to přijde jako nejschůdnější varianta.

Všimla jsem si, ale v našem okrese nájem za 6000 včetně poplatků je běžný. Narazila jsem i na nájmy za 5000,-
Reaguji na Lasička_: Do toho bych šla taky

A hypotéku bych stejně nechtěla, dokud budu sama.

Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, ale také přispěji. Také jsem se rozhodovala o odstěhování z domu a osamostatnění se. Doma jsem to neměla růžové, rodiče mě skoro pořád sráželi, hlavně otec, matka mě taky nějak zvlášť nepodporovala. Kolikrát jsem slýchavala narážky, že bych už mohla vypadnout, že skoro nic nedělám, nedávám jim peníze - přitom jsem dělala velké nákupy, které jsem platila, platlia jsem opravy auta, a kupovala spotřebiče atd. No trvalo mi docela dlouho, než jsem se vzpamatovala a řekla si dost, hodně mi v tom pomohla kamarádka, která mi pomohla si najít byt a vše kolem. Rodičům jsem o tom neřekla, že si hledám podnájem, řekl jim to bratr, ale oni tomu neveřili, nebo spíš asi nechtěli věřit, pořád si mysleli, že si to rozmyslím, ale já byla rozhodnutá. Také jsem měla strach jak to všechno zvládnu, bydlet sama a tak, ale teď zpětně můžu říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Začátky byly docela težké, ale nic hrozného. Teď mám svůj klid. a má pocit, že i vztah s rodiči se mi zlepšil, ale vím že nikdy to nebude super aspoň tak. Vždycky když jedu na návštěvu k rodičům, tak se ětším zpátky na svůj klid. Takže pokud se něko rozhoduje a máte strach, tak není z čeho. Mějte se krásně holky.

Já umím uvařit asi 5 nejjednodušších jídel, na jaká si vzpomenu, nikdo mě k samostatnosti nevedl, nemám zkušenosti s prací a chci už byt a práci při studiu. Taky se bojím, ale jednou to přijít musí.