Obavy z nezvládnutí osamostatnění se

njn Snažím se v té džungli udělat pořádek, tak doufám, že se to alespoň trochu daří Ty příspěvky mají být informativní pro všechny, aby chápali, že mohou položit dotaz i ve stávajícím foru
P.S.Pokud by jste kdokoliv zachytili duplicitní tema, tak mě klidně upozorněte - nikdo nemá oči všude

Duplicitní téma
Ale taky palec nahoru a díky za to

Vedeš si výborně.

Hned nabonzuji.

samozřejmně Tím končím OT ať nedávám špatný příklad

AHoj. Jen tak jsem to tu prolítla a už bych se taky měla osamostatnit. Jenže já mám jeden problém. Já jsem srab Tím nemyslím jako, že bych se bála odejít od rodičů nebo, že bych se bála, že nevyjdu s penězi. (Ušetřila bych hodně na jídle, protože toho moc nesním. Jednou jsme to s otcem spočítali a vyšlo, že projím asi 30 korun za den ) ale je to tak, že já se bojím bydlet sama. Tím myslím to jako, že se bojím samoty. Být někde sama (jinde než doma). Tou samotou myslím to, že si nedovedu představit, že bych byla v bytě úplně sama, to ticho,s nikým si nepovídat a hlavně v noci. V noci se bojím a musím si občas svítit lampičkou a někdy si k sobě vezmu psa a je to lepší. Na to jak jsem stará se moc bojím. Bojím se i bouřky bojím se i když je v noci nějaká vichřice a jdou slyšet všelijaké různé zvuky. No a co teprv ten pocit vědění, že jsem úplně sama v bytě. Hrůza. To co bych ušetřila za jídlo, by šlo do elektriky, protože bych svítila jak na hradě Nevím jak lépe to popsat. Nemám přátele, takže bydlení s kamarádkou ne a s přítelem spolu bydlet nechceme. Myslím, že by mi pomohlo mít toho psa, ale nechci riskovat, to že bych ho neuživila. No zřejmě vám to přijde hloupé, ale neměli byste pro mě nějaký tip jestli ne já to chápu a budu si muset zvyknout, protože jinak to nepůjde. Nebo měli jste to někdo podobně?

To by Ti určitě pomohlo. Tak si kup malého, toho uživíš.

Já jsem to vždy měla úplně opačně, strašně jsem toužila po tom bydlet samotná.
Bydlím sama již 10 let a úplně jsem se v tom našla a nedokáži to změnit (k nelibosti partnera).

Za zkoušku to stojí, myslím, že jde o zvyk.

Reaguji na Adka: Díky za ozvání

Malého nechci, já mám ráda větší psy, protože s nimi mám větší pocit bezpečí Pro zajímavost měl by to být zřejmě pudl velký

Já už po tom taky toužím vyzkoušet si jaké to je, ale mě děsí ta samota.

Máš pravdu Jak jsem psala budu si muset zvyknout

Já také, dokud jsem bydlela u rodičů, měli jsme Rhodéského ridgebacka, ale pro sebe jsem z praktických důvodů volila malé plemeno. Na stáří nám RR chroml na zadní nohy, pro jednoho člověka je to nezvládnutelné.

Chápu. Náš RR pořád chrápal a nehlídal, tudíž mám mnohem větší pocit bezpečí s nynějším
krysaříkem, který reaguje na každé zašramocení na chodbě.

Mě zase děsí, že bych o ni mohla přijít. Samota není špatná, navíc v době chatu, FB a skype si to pomalu ani nepřipouštíš.

Není čeho se bát, prostě to vyzkoušej, když zjistíš, že to pro Tebe není, tak si najdeš spolubydlícího.

Spíš bych na tvém místě zkusila jít do pronájmu nejdříve třeba s nějakou kamarádkou s kterou by ses dělila o náklady a pak případně podle toho jak to budeš zvládat a nakládat s financemi bych se rozhodovala. No jo za pronájmy jsou pálky, ale bylo by fajn si uvědomit, že majitel do bytu většinou sám strká nějaké peníze a nepronajímá byt jen proto aby z toho nic nevydělal. Tak to prostě je. Většina nájemníků se o byt nestará, protože není jejich a když se to pak musí pronajmout znova musí se znova malovat a opravovat a to taky něco stojí. Osamostatnění se je jen o zvyku. Když má člověk pocit, že musí přežít a je na to sám dějí se zázraky

Reaguji na EleanorWoods: Tak pronájem určitě, ale naši mě od toho odrazují, že je to vyhazovaní peněz z okna. Hlavně, že se těší až vypadnu Prý, že si mám hned vzít hypotéku, ale kdoví o co jim jde. Rozhodně, když budu sama tak chci pronájem. A budu to muset utáhnout sama, protože jsem psala, že přátele nemám. A do nájmu víc jak nad 6 tis. bych nešla. Takže tak.

Rodčům bych reagovala, že až se naučit fungovat sama a zjistíš, že hypotéku zvládneš, tak do toho půjdeš. Zatím je podnájem v pohodě.

Reaguji na elvo: Také si to myslím

Reaguji na Kachorra: Tak to nemusí být přátelé si někoho najdi na netu. Hypotéka je fajn, ale nešla bych do ní hned jak vypadnu z baráku to je podle mě blbost. Nikdy nevíš k jaké práci se například dostaneš nebo jaké příjdou nabídky. Třeba zjistíš, že chceš žít někde jinde a co pak? Vázat se hypotékou je podle mě blbost. Možná tak, když už člověk žije s přítelem a plánuje se nějaká budoucnost. To je třeba můj názor. Záleží na tom, co jsi za typ člověka já se například stěhovala několikrát a žila jsem i v zahraničí a pořád přemýšlím, že zase někam vyjedu..

Reaguji na Kachorra: Tak to nemusí být přátelé si někoho najdi na netu. Hypotéka je fajn, ale nešla bych do ní hned jak vypadnu z baráku to je podle mě blbost. Nikdy nevíš k jaké práci se například dostaneš nebo jaké příjdou nabídky. Třeba zjistíš, že chceš žít někde jinde a co pak? Vázat se hypotékou je podle mě blbost. Možná tak, když už člověk žije s přítelem a plánuje se nějaká budoucnost. To je třeba můj názor. Záleží na tom, co jsi za typ člověka já se například stěhovala několikrát a žila jsem i v zahraničí a pořád přemýšlím, že zase někam vyjedu..

Reaguji na EleanorWoods: No hypotéku, když budu sama v žádném případně Mám svoji hlavu a chci pronájem. Ale nechápu to ty moje rodiče opravdu. Dneska jsem na ně vybalila, že až si najdu práci, že půjdu do pronájmu a oni, že to mám zůstat raději s nima