Nutkání jít na velkou vždy při odchodu z domova

Mě to taky vždycky přepadne v knihovně-ale pokaždé, zajímavé

No jako bych četla o svém tátovi- vždy čekáme jen na něj- je na velké.

Spíše je to psychického charakteru. Když jsem před pár lety dělala přijímačky na univerzitu, nestihla jsem si předem odskočit (ačkoli jsem potřebovala) a test trval 90 minut. Posledních 30 minut jsem opravdu myslela, že se počůrám, ale touha dostat se na školu byla silná. Od toho dne kdekoli jsem měla sedět delší dobu (ve škole, v autobuse, . . .) měla jsem nutkavý pocit, že se mi chce čůrat a že tentokrát už to nezvládnu. Trvalo to asi rok možná déle než mě to přešlo...prostě jsem se to snažila ignorovat.

Přesně tohle mám taky.. Před půl hodinou mi ujel bus, kterým se dopravuji do práce a musím čekat na další, o kterém ani nevím, jestli do něj opravdu dokážu nastoupit. Trvá to u mě tak dva týdny, od té doby, co jsem byla ve městě a opravdu jsem to málem nestihla.. Asi kvůli tomuto "zážitku" mám teď neustálé tiky a toužím po záchodě v situacích, kdy žádný není nablízku. Stává se mi to i v situacích, kdy musím na něco čekat - u doktora, na zastávce, nedávno na náměstí na videoprojekci - je to jedno - ale tedy především ráno, kdy z domu prostě musím. Snažím se vždycky myslet úplně na něco jiného, ale ty odporné křeče v břiše a pocit na vyprázdnění prostě někdy ignorovat nejde.. Přisuzuji to tomu, že nepracuji v dobrém kolektivu a mám strach, co se zase kde stane, a taky tomu, že mám těsně před testem z matiky, ze které jsem už všechno zapomněla a děsím se toho, co mě čeká. Každopádně jsem ráda, že nejsem jediná s touhle indispozicí, už jsem si připadala hloupě, když se pořád svíjím, protože to někdy vypadá, že už fakt musím. Takže, dnes ráno jsem si dala včerejší rohlík a černý čaj, vyrážím na další bus a doufám, že teď, když vím, čím to je, budu chytřejší a nenechám své tělo ovlivňovat prací...

Reaguji na dasha6: " když jsem v knihovně tak musim"

já taky. To jsem ráda, že nejsem jediná, taky na mě ta knihovna působí nějak projímavě

Jinak přítel má to samé co ten tvůj. Vždycky když někam jdeme tak zdržuje protože si na poslední chvíli vzpomene, že musí.