Noční můry

...kdyby na tohle znal někdo radu, ráda si ji vezmu k srdci, mívám to podobné, s tím, že nedokážu ve svých 23letech usnout bez rozsvícené lampičky, pokud vedle mě nespí tedy přítel, to jsem v klidu, jen ty noční můry..tradicí je, že pohřbím ve snech minimálně jednoho člena rodiny do měsíce, pak ráno volám, jestli je v pořádku, celý den jsem nesvá a hrozně citlivá..jakmile zhasnu vidím tmavé stíny a fantazie začne pracovat, mám pocit, že nejsem sama v pokoji, prostě nevydržím a tep rychlý, nemůžu dýchat a histericky hledám spínač od lampičky...vnímám to poslední dobou jako hodně velký handicap a nevím co s tím...

Já myslím, že mít časté noční můry zas až tak v pořádku není. Řekla bych, že není na škodu si posedět u psychologa, ono to může mít i hlubší význam, třeba nějaké trauma z dětství nebo něco podobného

Já myslím, že spíš tě prve brnělo v zádech a kvůli tomu ten sen..mně se zase často zdá celou noc sen o tom, že hledám záchod a všude samé hrozné, konstrukčně nepoužitelné nebo bez soukromí, kolem lidi, prostě strašně nepříjemný sen a pak se ráno probudím a hned musím na záchod, takže je vlastně jen a jen dobře, že jsem ho v tom snu nenašla, protože to by znamenalo, že bych se ...
Jinak noční můry mám často, ale taky je pravda, že se hoodně koukám na horory, zrovna teď před minutou jsem taky jeden dokoukala

taky to tak mám, ale jen když přítel je někde pryč a já spím doma sama..opakuje se mi sen, že je doma zloděj a přijde až k posteli - pak se probudim, ale to probuzení se mi opět jen zdá a sen pokračuje - pak už se probudim doopravdy a dokud venku neni světlo, tak už neusnu. a další strašák, že spim na zádech a nemůžu dýchat, chci to říct příteli, ale nemůžu mluvit, jen otevírám pusu a on mě v tom snu samozřejmě neslyší..fuj to se mi zdá opravdu často

Jo, taky se mi zdává, že se snažím křičet a nikdo mě neslyší, nevychází mi z hrdla hlas, nebo že se snažím běžet, ale vůbec to nejde (jen jak ve spomaleném filmu).. díky snům jsem věděla, jaké to je být opilá (když jsem pak byla, zjistila jsem, že je to úplně, jako když jsem snila), vím, jaké je to být probodnutá nožem, nebo jaké to je se utopit..vlastně ani nevím, jaktože to vím.. bez přítele bych neusla.. jednou šel dříve do práce a já byla moc unavená, tak jsem si ještě lehla a jen co jsem zavřela oči, tak se mi zdál sen, ale nevypadalo to jako sen, vypadalo to, že pořád ležím v té posteli a snažím se usnout a v tu chvíli mi do ucha promluvil hlas mého přítele, už nevím co to bylo, ale hrozně jsem se lekla a vzbudila jsem se (jenže jsem furt spala i po tom probuzení jsem byla furt ve snu) a myslela jsem, že jsem vzhůru, ale ten hlas se objevil znova! a teprve až potom, jsem se opravdu probudila, úplně srdce vprdeli..no nesnáším to..

Když jsem byla malá, tak se mi pravidelně zdával sen, že procházím z děcáku za rodičema do obýváku, ale ještě než tam dojdu tou tmavou chodbou, tak mě něčí ruka chytí za nohu, srazí mě na zem a tahá mě pryč, já se snažím křičet (z hrdla mi nevychází žádný zvuk), a jen vidím rodiče, jak sedí v obýváku a smějou se na něco v televizi, úplně vidím, jak se jim televizní obraz odráží v obličejích, oni se smějí a neslyší mě a já vím, že umřu.. jaj, fuj..

Já kyž jsem byla malá, tak jsem zase pořád slyšela takový divný hlahol, jakoby hlasy. To si vybavuji dodnes, jak mi to vadilo a bála jsem se.
Jinak mi také dělá problém usnout o samotě bez rozsvícené lampičky, mám divný pocit, že v místnosti někdo je.
Ale co mě nedávno vzbudilo bylo, že mi někdo podával ruku do postele a trhl se mnou a já jsem se probudila a seděla jsem na posteli a zdálo se mi, jak kdybych zahlídla stín . Asi mi už z toho hrabe . Nebo se mi stává, že jdu spát, rozsvítím lampičku a když se v noci vzbudím, je zhasnutá - tohle prost nechápu, já ji nezhasínám a není nikdo, kdo by mi jí zhasínal

Reaguji na Lojzínka:
To se mi stává s televizí Někdy usnu dřív, než ji stihnu načasovat... a když se ráno vzbudím, je vyplá

Jinak včera v noci u nás byla bouřka.. vzbudilo mě to, ale zase jsem usnula... Poté se mi (doufám ve snu) zdálo, jako by mě někdo tahal za vlasy. Pak jsem nebyla schopná usnout, měla jsem takový ten divný pocit... Ale to se mi občas stává, že se v noci vzbudím a cítím se v pokoji divně... A také se mi stalo, že když jsem kvůli zařizování pokoje musela spát v obýváku, najednou jsem se v noci vzbudila a slyšela jakési pískání.. byla jsem vzhůru, ale absolutně jsem se nemohla pohnout.. no myslela jsem, že me klepne.

Koukám že s tím křičením bez hlasu to máme asi všichni. mívám i ty zpomalené pohyby. matrix.. nevím dnes se mi zdál zase hrozný sen. už ani nevím o čem to bylo ale už sem nějak smířená s tím že se to každou noc opakuje. každou noc se probudím, leknu se, a snažím se myslet na něco jiného a pak usnu..

Reaguji na haňule:
Tak máme asi nějakýho pomocníka, o kterým ani nevíme . Kdyby takhle uklízel třeba i byt, viď . Jo, jinak s tím pískáním mám také zkušenost.
Ale nejhorší je, když se chystám do postele a ten můj čivavák začne z ničeho nic štěkat do kouta a sedí a furt tam kouká. To se třeba v noci vzbudím, že mě něco vyděsí a on taky sedí a čučí opět do jednoho místa, to je fakt nepříjemné :-/.
Jinak byl ještě jeden čas dobrej přítel, ten mluvil ze spaní.. Kolikrát se stalo, že vyletěl, sednul si a něco si povídal a to mě teda taky pěkně děsilo . Obzvlášť, když jsem si vzpomněla na Paranormal activity

tak to mívám taky. nejhorší je, že se fakt bojím, co když jednou ty wc budou ok a já se počůrám jednou se mi zdálo, že mi někdo sahá na břicho, no vzbudila jsem se úplně ztuhlá strachem a nemohla jsem se hýbat, to byl hnus, protože jsem se bála, že je někdo v pokoji a nemohla bych se ani bránit. hrůůůza. naštěstí tohle nemám často

Reaguji na Lojzínka:
To když můj přítel usne a já se nad něj nakloním, že mu dám pusu, tak se mě šíleně lekne a chvilku mu chudákovi trvá, než se vzpamatuje jako bych byla taky duch... A také se mu jednu dobu často stávalo, že se mu zdálo o nějaké ošklivé, bíle stařeně, která chodila kolem postele a něco na něj brblala... To se mi párkrát stalo, že se vzbudil a byl z toho taky mimo... Takže jsme psycha oba dva Každopádně z tvého pejska by mě mrazilo
Doufám, že dnešní noc proběhne v pohodě
A taky mě teď trklo, že se mi poslední dobu zdálo hodně často o vietnamcích

Reaguji na haňule: Reaguji na Lojzínka:
no tak to si můžeme podat ruce je to teda něco paranormálního nebo jsme mimo my?
Moje maltézačka mi dala nedávno taky zabrat. To když přítel spal mimo domov, pořád vrčela do rohu a střežila se a couvala..vydržela to celkem dlouho, asi hoďku, takže nějaké břinknutí od sousedů jsem si moc namluvit nemohla... měla jsem co dělat, abych tu noc usnula...
Mám často pocit, že tam nejsem sama, nesnáším to.
Ještě víc od chvíle, kdy mě vzbudil pevný stisk ruky na kotníku odkryté nohy, musela jsem to zkopat a hrozně jsem tomu tehdy vynadala

Ještě vietnamce do snu, to už by bylo moc

Když už se přítel lekne i Tebe, tak to je docela sranda

tak to bych se podělala . tohle nechci nikdy zažít, brr

jednou se mi zdálo že ke mě přišla jedna ženská v černém chytla mě za ruku a střelila přímo do srdce, probudila jsem se ukrutnou bolesti na srdci, celý den jsem na to myslela, měla jsem zlomené srdce po rozchodu proto to tak bolelo.....

a jednou jsem ve snu potkala jednoho mladého muže, byl hezky, vysoký a zvláštní, vypadla jak herec Yun-Fat Chow( Anna a král), druhý den ráno se u nás v hotelu ubytoval muž, který byl úplně stejný, koukal na mě těma očima tak tajemně a já nechápala co se děje, přišel se dvěma šlapkami a během dne nenápadně zmizel.