Nízké sebevědomí

Reaguji na Růžovka: Tak nemůžu nereagovat ... když jsem si přečetla nick autorky, "chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila", že zase tak moc chytrý slepice nemám a moje Růžovka určitě se sebevědomím problém tedy fakt nemá.

Na jedné straně tvrdíš, že chceš radu a na straně druhé ji odmítáš, když už předem nechceš doporučit obrátit se na psychologa.

Změnit nízké sebevědomí na zdravé tak akorát chce podstatnou změnu myšlení a i když jsou různé "chytré" knížky, tak nikdy v nich nebudeš mít zpětnou vazbu, konkrétní náhled, vždy si vše budeš vykládat po svém a tedy je dost velké riziko, že Ti vůbec takové "řešení" nepomůže a nebo ještě napáchá více škod jako je například rádoby vyšší sebevědomí, které je však pouhou nesoudností a na sebevědomí si pouze hraje.
Sebevědomí (tím myslím zdravé) buď máš nebo ne. Je mnoho způsobů jak jej docílit, ale říct si, tak a odteď se budu chovat xy nestačí, musíš to tak cítit, ne si na to hrát.

Takže ať se Ti to líbí nebo ne, psycholog .. podotýkám dobrý psycholog... je tou nejlepší cestou minimálně na začátek.

Reaguji na Růžovka:
Budeš mít nějaký blok z dětství.
Můžeš nastoupit dlouhou cestu psych. rad a sezení s nejistým výsledkem, což sama odmítáš.
Ale i v psychologii naštěstí existují zkratky a možná ti bude stačit jen jedna návštěva.
http://www.karelnejedly.cz/index.asp?menu=5
Tady je jeho kniha...
http://www.databazeknih.cz/knihy/metoda-rus-aneb-j a-to-mam-jinak-225096
,,,a tady kniha kterou mám moc ráda.
http://www.databazeknih.cz/knihy/ctyri-dohody-knih a-moudrosti-starych-tolteku-12114?c=all

Veselka10: Děkuji za odpověď. Vždycky je nějaká alternativa, z dětství mám s psychologem špatné zkušenosti, nevěřím jim. Můj nick o ničem nevypovídá.
True: Moc děkuji za tipy a za rady! Ano, jedná se o problémy v dětství, tam jsou zřejmě kořeny mého problému, ale myslím si, že nikdy není pozdě začít s tím bojovat

Mám to taky tak, ale časem je to lepší. Taky bych nešla k psychologovi. Sebevědomí předstírej, to pomáhá. Když se Ti chce se shodit, mlč. No a něčeho dosáhni, to Ti taky pomůže.
Marilyn Monroe a Marlon Brando taky neměli sebevědomí.

Já jsem taky neměla sebevědomí a doteď nemám žádné velké, ale hodně mi pomáhalo, že jsem si stoupla před zrcadlo a říkala jsem si, že jsem hezká.

Reaguji na Růžovka: Mě hodně pomohli číst knihy s pozitivním myšlením hlavně Miluj svůj život a taky kniha přaní, která není až tak o tvojim pozitivním myšlení jako spíš o tom jak si spravně přát, ale mě pomohli. K psychologovi taky jít nechci i když psychické problémy mám velké a tahnou se semnou už od malá. Ale prozatím to řeším bez něj. Taky mi pomohlo jak bylo psano před zrcadlo si stoupnout a říkat si jak jsi fajn popř. něco jiného. Já se na sebe nemohla ze začatku podívat ani do zrcadla ( měla jsem se za ošklivou ) a po x dnech kdy jsem si každý den říkala že jsem pěkná tak to pomohla. A taky mi pomohla užasna parta lidí na brigadě kde jsem úplně rozkvetla a nikdy jsem si nemyslela že se před lidmí tak otevřu. Držím palce at si sebevědomí zvedaš každý den o trochu víc

Ja som k jednému terapeutovy chodila. Ako on nebol zlý bol to mladý chlap mal čierne vlasy modré bledú pleť. Bol zaujímavý taký typ mužskej snehulienky. Ako mal dosť pacientov(ženy) ale hlavne preto že bol proste pekný no. nehovorím že bol zlý ale jeho terapia bola o tom že počúval a stále sa pýtal a prečo a prečo a prečo. Ja nehovorím že mal môj problém vyriešiť za mňa a chápem že tými otázkami ma chcel donútiť uvažovať ale potrebovala som radu ktorú mi proste nedal. Ono záleží hlavne od chcenia a sily človeka. Ale tiež by som bola za nejaké pozitívne motivačné knihy ako píše smajlík25. Ono vôbec nieje zlé že si uvedomuješ svoje chyby ale máš aj dobré vlastnosti a je na tebe niečo čo nemajú iný(každý to tak má) a zamerala by som sa hlavne na to. Podľa mňa sa od toho dá odraziť. Určite si v niečom lepšia alebo máš niečo krajšie ako ostatný! Nájdi to! A obklopuj sa ludmi čo ťa majú radi a podporujú. Vlastne všetko je to o tom pozitívnom myslení a pohľade na vec.

Já bych doporučila knížku jak se zbavit starostí a začít žít, tu miluju. Je složitější na čtení, nevydržíš u ní dlouho, spíš po částech, ale má v sobě toooolik pravdivého. Mám jí u nočního stolku a vždy v ní listuji, když potřebuju nakopnout.

aneb jak řekl Bertrand Russell: „Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností.“

Já mám po bytě rozvěšené různé motivační obrázky, to mi hodně pomáhá, žádný konkrétní ti doporučovat nebudu, každá máme svůj styl, zkus si jich pár vygooglit a třeba se ti nějaký zalíbí. Jo a i když to zdánlivě nemusí souviset, tak zkus se více usmívat. Jdeš ven a svítí sluničko? Ideální se usmát na tu modrou oblohu. Jedeš v tramvaji a koukáš do blba? Usměj se

Jéé začít žít a zbavit se starostí ( a to nemyslím název knihy ) to by se mi tuze líbilo.
Docela by mě zajímalo co to znamená nejsem úplně neúspěšná, hloupá a ani ošklivá. Takovou definici jsem ještě neslyšela. Možná by bylo fajn, takový popis sebe sama vypustit.
Ale k věci - k nízkému sebevědomí bych mohla psát romány.
Mít fungující vztah, být s chlapem, se kterým se cítíme dobře, tím se možná zvedne sebevědomí. Mně se takhle s jedním vedlo, s dalšími pěti mi potom ovšem kleslo. Když nám každý den dává někdo najevo, jaké jsme úžesné, že mu s nikým nebylo lépe, tak se to sakra musí projevit na sebevědomí. Takže tipuju, že jste/jsi buď bez chlapa a nebo s nesprávným.
No a další tip je se s tím smířit, prostě žít dál, neztrácet čas čtením motivačních knih, nebo si neničit zrcadlo tím, že si na něj budu lepit motivační papírku typu jsem krásná, dosáhnu všeho po čem toužím apod., být k sobě upřímná, když se mi něco povede tak se pochválit, když něco poseru, poučit se z toho, pak si to odpustit a jít dál. Věkem a zkušenostma se to usadí, mně třeba svým způsobem pomohl i porod dítěte.

Já zase třeba myslím, že moc o sobě pochybovat tak moudré není. Jasně, určitá míra sebekritiky je v pořádku, ale taky by se to nemělo přehánět. Podle mě by si člověk měl být jistý tím, že když si v něčem není sám sebou jistý, tak to může zlepšit, tj. nesmiřovat se s nějakými pochybnostmi a nedokonalostmi, ale říct si: Sakra, a proč bych na sobě nemohl zapracovat a zlepšit to? (Vylepšit vzhled, vzdělání, vystupování a teda i úspěchy ve společnosti...) Mám pocit, že ve zdejších končinách se strašně oceňuje taková ta (většinou celkem falešná) skromnost, kdy si člověk ani nedovolí říct, že si v něčem připadá dobrý nebo že věří v nějakou svoji schopnost.
Možná že právě z tohohle základu potom vycházejí lidi, co řeší problémy jako Růžovka. Proč se neumí prodat? Protože od ní patrně vždycky okolí vyžadovalo skromnost, pokoru, smíření... Takže se neumí prodat proto, že to považuje za něco špatnýho, myslí si, že bude působit "namyšleně".
Ale k věci: Psychology bych vynechala, zaměřila bych se sama na sebe a s velkou upřímností bych sama sebe probrala ze všech stran - v dobrém i špatném směru. Nezamlčovala bych si žádné svoje nedostatky, ale taky bych ocenila to, co je na mně dobré, hezké, skvělé, neopakovatelné. A hlavně bych si přestala říkat, že se nutně musím někomu nebo dokonce všem zalíbit. Naopak každý má právo být takový, jaký být chce, jestli tím dalším neškodí. Má právo i na svoje chyby a vady. Když si tohle uvědomí, nemá důvod si na něco hrát, je spontánní a sebevědomý.

Všem Vám moc děkuji! Beru si Vaše slova k srdci a myslím si, že na každém něco opravdu je!
mau-mau: Děkuji za příspěvek! Úplně jsem při čtení scepeněla, máte jiný úhel pohledu a na věc to (pro mě) hází úplně jiné světlo... Co když je to opravdu tak? Opravdu se nad tím musím zamyslet... To je důvod, proč jsem zde psala...aby mi třeba někdo "jen" otevřel oči