Nezkušenost ve vztazích

Reaguji na lakoonka: ano, přesně tak, na tom že nemám zkušenosti a hlavně že jsem panna ztroskotává úplně všechno, samozřejmě z mé strany, protože ten strach je obrovský.

Taky jsem ještě neměla pořádný vztah, přitom si na nedostatek zájmu stěžovat nemůžu. Ale asi bude chyba ve mně, mám ze "závazků" hrůzu a vždy vycouvám. Nejsem panna, takže ze strachu z prvního sexu to není. Spíš mi vadí, že bych měla "patřit" jen jednomu...třeba až se vybouřím, jednou se někomu povede si mě ochočit Co mě ale štve, že mám okolo sebe jen samé zadané kamarádky a taky ty řeči na rodinných slezech, kdy konečně někoho přivedu...přitom je mi 19, tak nevidím důvod kam spěchat Jen mě těší, že nejsem jediná nezadaná

Jen bych se chtěla holky zeptat co berete jako "pořadnej vztah" ... ?

Reaguji na chicky: Chození více jak měsíc, prostě se vším všudy, ne úlety, ne kamarádská ,,výpomoc". No u mě to bohužel taky není nikdy se vším všudy, zatím jsem se neodhodlala.

Reaguji na Jitulin: Přesně, já teď sice jeden prožívám, ale je to těžké. Ubránit se ostatním a uvědomit si, že patřím jen jednomu. Byla jsem zvyklá dělat si co chci a být s kým chci, to se nelehko odnaučuje. Všem dovolím téměř všechno a pak to taky tak vypadá.

to mi povídej... zvláště když vyrůstám v okolí blbých chlapců, kteří by s pannou nikdy nespali

No co, každý na toho pravého narazí někdy jindy.....nemáš snad pocit, že to všichni stihli do 22 let.

Nicméně bys ty nároky mohla zkusit snížit. Alespoň co se té chemie týče - třeba v mém případě se sice objeví, ale fakt ne po pár minutách, spíš po pár schůzkách. Holt jsem v tomhle pomalejší

Reaguji na lakoonka: Přesně takového teď mám, a nedokáže bohužel pochopit, proč se na něj hned nevrhnu.

No já jsem na tom stejně akorát teda už nejsem panna a upřímně kdybych čekala na toho pravého, tak se asi nedočkám pár vztahů jsem měla kratších a většinou to skončilo na tom, že mi ten člověk přišel jak malej, nezodpovědnej, pořád by jen chodil někam chlastat, nechápal moje zájmy, nechápal mojí práci..

Jeden kamarád mi řekl, že problém bude asi ten, že jsem modelka, hezká, chytrá, sebevědomá, samostatná a silně přitahující takže já prý vážný vztah asi nenajdu jen tak něco na chvíli nebo na zábavu a začínám si říkat, že má asi pravdu z toho co vidím kolem co mají moji kamarádi za přílkyně je to úplný opak mě..

Vybíravá asi jsem, ale stačí mi jen aby ten člověk měl nějaké vychování aby mě přitahoval a aby jsme si rozuměli...a bohůžel toto nenacházím hlavně největší problém je v seznamování nepříjde mi moc normální, že když jdete do společnosti lepí se na vás samý úchylák a příjde mu normální na vás sahat a říkat vám kočičko půjdeš dneska ke mě..

Já jsem zatim spokojená než být s nějakým pakem radši budu sama..občas mi taky chybí takové to, že vás má někdo rád a vy jeho a ták, ale mám natolik aktivní život, že mě to zatim tolik netíží. Vadí mi jen, že si člověk nemůže ani v klidu zaflirtovat jestli mě chápete cítit se být lovena proto, že to jsem já a ne proto, že jsem kus masa, který sedí na barové židličce a srká mojito..

a věřím v to, že on někdo příjde, když to nejméně čekáš..nesmíš nikoho nuceně vyhledávat a pořád se snažit..možná je to takhle lepší, když je člověk mladý něco si alespoň užije, pozná sám sebe, pozná pár blbů ..a pak najednou příjde ON a je vymalováno

neuvěřitelné je, že já potkám denně x lidi a pořád se neseznámím tak jak bych chtěla..

a asi fakt mají lidé předsudky, že s někým jako jsem já se nedá budovat vztah a přitom jsem taky bytost a mám svoje city..

Nesmíš se cítit špatně za to, že ty jsi sama a ostatní kolem někoho mají. Co ty víš jestli oni jsou v tom vztahu šťastní a někteří i tobě můžou závidět, že jsi single..já znám hodně párů, kteří se podvádějí jsou spolu jen proto, aby se jim lépe platil nájem a nebo aby ten druhý něco zařídil nebo uklidil..když to vidim jsem zticha zatáhnu uši, že je to jejich věc a řeknu jsi jaké mám štěstí

, ale tak ti to s ním výjde... ale na takového chlapce bych neměla nervy...