Nevyznám se v příteli a štve mě

Čekala jsem podobné reakce, není se čemu divit. Opravdu nemůžu po příteli chtít nějaké veledary, jednak nemá tak vysoký příjem, jednak bych se při jejich přijímání cítila blbě. Spíše jde o princip, že když vyloženě na něco ukážu a pronesu, že je to hezké, aniž bych řekla, že to CHCI (jako to dělají jiné!), tak to přítele netrkne. Já se snažím vnímat jeho okolí, jeho zájmy, co se mu líbí, o čem mluví...on sice taky, ale ne v takové míře...
Možná jsem jen rozmazlená a nevážím si dobrého bydla, beru to. To, co mají ostatní, nemám zase já. Beru i Vaše názory.

Reaguji na tralilanka: Jasně, ale zakladatelka si ho asi chce přetvořit k obrazu svému. Já jen reaguji na to, aby si zakladatelka uvědomila, že má doma chlapa a ne loutku. A nevím, že by ji tu někdo linčoval

Možná to tak zakladatelka nemyslela, ale vyznělo to tak. Nedovedu si představit, že by si o mě můj přítel říkal něco podobného, jako zakladatelka o svém příteli

Jasný, ale je to chlap. Ti to berou úplně jinak, než my ženy

Lalko, je naprosto normální, že ho to netrkne, když mu ukážeš, že se ti to líbí. Já jsem několikrát pronesla To se mi líbí, to je krásný...ani z principu bych ale nečekala, že mi to manžel koupí. Proč taky? Proč ti jde o princip? Zkoušíš, jak moc tě má rád? Jen proto, že jsi to viděla u jiných?
Vykašli se na to, zbytečně se tím užíráš a přítel před tebou vypadá jako necita, co ti nic nedopřeje, ale tak to přece není. Vzpomene si na tebe na narozeniny, Vánoce, výročí? To je to hlavní.
My jsme taky neměli žádné pusinky, koblížky a podobně. Přítel psal dost stroze, já mu psávala romány, on mi na to většinou odpověl dvěma větami. Ale když jsme byli spolu, bylo to něco nepopsatelného. Prostě chlapi na to nejsou, aby vypisovali, jak moc milují svoje pusinky a jak se jim strašně stýská. Ale to přece neznamená, že by tě neměl rád.
Věř mi, mluví ze mě zkušenost, jsem už nějaký ten rok vdaná (přesně za toho samého, co mi nikdy nenapsal Pusinko a nekoupil každou blbost, která se mi líbila)

Reaguji na JančaOcet: Souhlas. Mám stejné zkušenosti

Já měla přítele co mi koupil cokoli co mi na očích viděl. Jenže jsem věděla že to není ten pravý... Teď chodím s chlapem co mi nic nekupuje, a přesto ho miluji o hodně více než předešlého přítele, a dokážu si představit zbytek života s ním. Radši mít chlapa kterého nadevše miluji a on mě, mít se s ním dobře i když bez "dárečků", než být s chlapem který mi koupí ledacos, ale ten důležitý zbytek tam chybí... A navíc si někdy říkám, že mě by se taky nechtělo mu kupovat něco o co by si v obchodě řekl... Leda k nějaké příležitosti.. narozky atd..

Ahojky,no pokud jde jen o to,že ti nekoupí nějakou drobnost,která se ti líbí,asi bych to taky zasemoc neřešila.Pokud by ti nepořál k narozeninám,nedal dárek na vnoce,to by mě mrzelo mnohem víc.Nejde přece o velké dary,jde o to,že ti dává nejvo,že tě má rád,že na tebe myslí.Co třeba zkusit si něco koupit sama,třeba nějaký levnější šperk,který se ti líbí a neříct mu,že sis ho sama koupila.Až se tě zeptá,jé to je krásný přívěšek,odkud ho máš,kdo ti ho dal?Tak jen tajemně řekni,ten jsem dostala.A nic víc.Ať mu to vhlavě začne šrotovat,kdo ti asi mohl dát ten dáreček.Hm,co myslíš.

Přesně tak, zakladatelka píše, jak moc jí přítel říká, že ji miluje, že je pro něj ta jediná a ona tu řeší, že jí nekoupí kdejakou hloupost...smutné

No. A že jí chybí hezká slovíčka. V SMSkách. Ikdyž na ně vlastně ani není....
Nadechnout, vydechnout a vzpamatovat se .

Mě teda přítel nekupuje nějakou maličkost,a ani mě ve zprávách často neoslovuje miláčkem apod. A nevyvolává to ve mě pocit,že by mě bral jako kamaráda a nebo mě měl míň rád. Každej chlap, dávám svoje city najevo nějak jinak.

čtvrt roku je hrozně málo, abyste se začli oslovovat miláčku atd... Já se zamilovala až po půl roce a po téhle době jsme se začli hezky oslovovat. Já sama jsem se styděla dřív jak po půl roce přítele oslovovat lásko, zlato atd... a spíš jsem ani nechtěla ještě

No,mě se třeba nikdy nestalo,že by mi kluk koupil nějakou maličkost,co by se mi v obchodě nebo jinde líbila jen tak pro radost.Pokud šlo o dárky,tak sem si bud sama něco přála nebo jsem dostala něco co neurazí...A ten poslední mi nedal ani dárek k narozeninám,přestože to byl i můj letitý kamarád.Odůvodnil to tím,že až sme se viděli,tedy pár dní po narozeninách,už sem přece narozeniny neměla.Hodně mě to mrzelo,ne kvůli tomu dárku nebo kytce,ale z principu.Teprve na těch věcech,co udělal jsem poznala,že to byl pěkně povedenej kamarádíček-přítel a jsem ráda,že to skončilo.

asi tak, mě se líbí věcí, ale neznamená to, že bych je chtěla. když jdem s manželem nakupovat tak asi tisíckrát pronesu-jé to je pěkný, to se mi líbí

Hmmm, asi takhle: jeden chtěl se mnou chodit (nebo spíš asi spát nebo si dokázat že sbalí zadanou) to je úplně fuk!
Každá schůzka: květina nebo dáreček, jiná květina, plyšáček, pak už boty, pyžámko, svíčička, kytička atd. pořád dokola (ale bylo to krááásný) Víš jak to však dopadlo?
V době, kdy jsem o něj už fakt měla zájem a začala ho mít vážně moc a moc ráda (a stokrát jsem mu říakla, že tolik dárečků není potřeba), mě kopl do zadku !! Ve chvíli nouze!
A můžu ti říct, že růže uvadly, svíččičky také brzo dohoří, plyšáček se zapráší...to všecko je mi nyní k víš čemu??!!

Můj přítel mě nikdy takhle neuháněl, přesto: nikdy mě nekop do zadku, nevykašlal se na mě, vždycky pomoh, když jsem potřebovala, byl mi oporou a podporou, a co se dárků týká: dává praktický - věšák na kuchyňskou linku, toastovač, udělal mi doma pěknou kancelář, vybral hezkou látku do bytu. To jsou věci, který neuvadnou a udělají radost na dlooouho!

U toho kluka to byla "uháňka", zřejmě to nebylo přímo od srdce. Měl dost peněz, tak proč by mě nezahrnul...Hele važ si, že toho svýho máš a kamarádkám nezáviď. Třeba je ti šamstři časem taky kopnou do zadku a ty budeš pořád šťastně zadaná...Dárečky jim pak budou faaakt k ničemu-lautr k ničemu!

Perfektně napsané

Jó, tak to jsme na tom s přítelem podobně. Co mu nenapíšu na papír nebo neřeknu, to nemám