Nevychovaný, rozmazlený přítel?

Reaguji na petunka21:

myslím, že můžem všechny jen závidět

Reaguji na pixla: To nemusíte myslím, že takových chlapů bude víc

No, možná eště tak další 2 až 3

Reaguji na ivetkaa:

nedokážu si představit, že bych měla takového nejlepšího kamaráda nebo dokonce kluka ... mě povýšenost a namyšlenost u lidí strašně odpuzuje

představ si, že tohle budeš snášet dalších 10, 20 roků (než ti dojde trpělivost a rozvedeš se) nebo celý život

Člověk jiného nezmění, pokud se ten člověk nechce změnit sám.

Nenapsala jsem ti moc pozitivní a povzbuzující věci, ale prostě si myslím, že s ním ztrácíš čas...

Reaguji na bucinek07:

A co třeba chvilky ve volném čase, když třeba koukáte na film? Přitulí se? Jestli ti prostě mimo postel i nějak dokazuje, že jste partneři, ne materiálně, ale že tě má rád (určitě víš, jak to myslím). Zkus si na tohle odpovědět, ať zjistíš, jeslti je problém v samotném sexu, nebo vyprchala ta chemie. Nehledě na to, že on není zvyklý se dělit a jen dostává, tak proto na tebe nebere moc ohledy... Jak to tak čtu, mám pocit, že se z vás stávají kamarádi, ale už nejste pár. Taky mi přijde, že se nenaučil pracovat s penězi - bere to jako samozřejmost, protože jich kolem sebe vidí pořád dost a přísun je jistý (ale to je vina spíš rodičů). Jak psala Theo, sepiš si pro a proti, ale mysli na to, že to, co tě štve hodně, ale ještě to tak nějak teď dokážeš snášet, tě za 5 let bude štvát k nepříčetnosti. Ty se snažíš, ale vypadá to, že on ze vztahu jen bere a nic do něj nepřináší. Nehledě na to, že si je tebou jistý, a proto ani nevidí důvod se nějak snažit...

Já bych to neskousla. Hlavně jeho arogantní chování k prodavačkám i mamince.Věř, že k tobě se bude za pár let chovat stejně a budeš se mlátit do hlavy, že jsi s ním strávila nejlepší roky. Nepředěláš ho a upřímně za to ani nestojí.

Holky, já nevim, samozřejmě chování přítele není úplně krásné, ale proč hned dělat radikální řezy? Možná za to nestojí, ale možná taky jo. Nic není černobílé.

Bohužel první vztahy většinou nevydrží. Právě proto, že nevíme, co je normální a co není. Já byla v prvním vztahu sedm let. Člověku to pak už přijde normální, i ty problémy, které tam jsou, říká si, nikde to není ideální... časem se rozhodneš, jestli Ti to za to stojí, a budeš s ním chtít děti nebo ne, a ukončíš to.

Co je jisté, jak se chová k okolí (a k mamce), tak se bude chovat k Tobě. Proto jsem se bohužel rozešla i se svým druhým přítelem. Byl rozmazlený jedináček, a i když jsem ho srdcem milovala, hlava mi říkala, že jsem blbá, že tohle není dobrý, a představa, že bych s ním měla děti taky nebyla nic moc. No, s odstupem času jsem ráda, že jsem se s ním rozešla, i když to bolelo...

No, a třetí vztah už mám v pořádku Člověk musí projít nějakými zkušenostmi, aby pochopil, co je pro něj důležité, jak to v životě chodí... a tak.
Jo, říká se, že by si měl člověk vymyslet, a vydefinovat, co by od partnera chtěl. Já to udělala, a přítel tomu docela odpovídá (i přes drobné chybky).

Tak přeji, ať je brzy líp. Buď s ním nebo bez něj

Většinou nevydrží, ale je dost vyjímek, které potvrzují pravidlo. I o tomhle je zde téma.