Nevím zda mám stále pokračovat ve vztahu nebo to ukončit

Reaguji na matadi: Nedostatek bych neřekla. Dnes se máme vidět,ale ještě ani nenapsal nic třeba a včera jsme se neviděly a ani neměly a psal jak jsem úžasná a jak mě miluje. Tak já už fakt nevim. Odpoutat se snažim,ale ještě to neni asi ono,rozejít bych se asi nedokázala. Když se semnou rozešel a pak se vrátil, tak jsme sice udělala pár pokroků a snažím se mít svoje zájmy, nepsat mu a starat se víc o sebe ,ale všechno nejde hned. Jo třeba to budoucnost má,ale asi sem pro něj stále jistota. Když mi řekne ,že mě miluje nebo to napíše tak mě to pohladí na srdci,ale zárověň mě zase něco začne hlodat, jestli to opravdu tak myslí. To,že by mě měl na sex ,to mě teda nenapadlo a to s ním třeba nemám nic mít ? Jak to mám pozorovat z nadhledu - odstupu ? Nechávat ,aby se snažil i on a já nic dělat nemám ? Jak přijít na to,že mě má na sex třeba ?

Ale možná může to být pravda,že mě má jen na to. Když si to tak uvědomuju tak,třeba před 2 týdny jsme se s nim v týdnu moc neviděla a v pondělí nenapsal vůbec , v úterý napsat dobré ráno a co budu ten dělat, ve středu se chtěl vidět ,ale já už opět něco měla tak mi řekl,že se teda uvidíme až v pátek. V ten pátek co jsme se viděli šel druhý den do práce a ptal se jak to dnes bude,jestli může spát u mě nebo ,že bude spát doma ,když vstává do práce ,aby mě nebudil (což mi nidky předtím neřekl a to u mě spal normálně nebo já u něho ikdyž šel do práce), sobotu jsem pak přišla k němu a pak jsme si vyšli ještě s kamarádem ven a v neděli (jak to bývá poslední dobou zvykem tráví beze mě) byl doma a když pak šel v něděli s kamarádem ven a on se ho zeptá proč neni semnou tak řekl,že každý máme svůj život. A ten minulý týden začal tak,že v pondělí se zeptal co budu dělat a já,že jdu s kámoškou a že se uvidíme v úterý (napsal,že jo a že mě miluje). V úterý jsme byli na večeři a středa to samé. Ve čtvrtek jsme se neviděli (každý čtvrtek hraje,ale potom má čas taky samozřejmě) a v pátek jsme jeli na chalupu a končil dřív v práci , já musela ještě něco zařídit,takže jsme mu říkala,že se mu ozvu až budu doma,pak zase zachvilku volal kde jsem a já že mu dám vědět až budu doma a když jsme přišla domu tak už na mě čekal před barákem, víkend byl úžasný, v něděli jsme se rozloučily s tim,že se uvidíme dnes,protože měl sraz s kolegy z práce a někam šly. A včera mi psal jak mě miluje a že sem úžasná a dnes ani jedna sms.. Takže už nevím co si o tomto vztahu myslet .

Tvé psaní jsem letmo přečetla (je to román)

Zdá se mi, že máš moc volného času a pořád přemýšlíš, co on dělá a nedělá. Hledáš každou minutu, kdy ti mohl psát apod.
Až budeš chodit do práce, tak tě tvůj neustálý zájem o něho přejde.

Reaguji na Diplomka: Ale já do práce chodím. A volný čas mám ,ale snažím se ho co nejvíc zaplňovat. Jen sem z něj nejistá a nevím co dál..

Reaguji na barushka77:

když si nejsi jistá, tak to chvíli přestaň řešit

dej si nějakou dobu pauzu, nestýkej se s ním, nevyhledávej ho a uvidíš, na co za chvíli přijdeš, odejeď na silvestra, na víkend, na lyže,. . . .

otázka zní: nevím, jestli mám ve vztahu pokračovat, nebo ho ukončit. Tvoje odpověď je, že ho ukončit nedokážeš, nechceš, atp. Hledáš tam náznaky lásky, ptáš se tady na omlazení na to, jestli tě miluje, nebo jestli je s tebou, protože nechce být sám. Ale odpověď nechceš znát, aspoň mi to tak přijde. Protože se jí bojíš, takže člověku, který by ti na ní jako jediný odpověděl, ji nepoložíš. Stále píšeš, že nechceš dělat z komára velblouda, nechceš podezírat, nechceš myslet na nejhorší, nechceš ho srovnávat s ex, ale stejně to děláš. Je mi jasný, že je to strašně těžký, protože já sama se plácala 3,5 roku v agonii, nevyhovujicim vztahu, byla jsem hrozně mladinká, od 16. No a z velké lásky zbylo velký zklamání a jakási zapšklost. A nechala jsem sebou vorat jako ty a to pořádně dlouho. Až jsem pak tak nějak otevřela oči, začala si o tom povídat s klukama (jelikož holky říkaly povětšinou to samý a chlácholily mě,což jsem v určitých fázích potřebovala a vyhledávala), no a pánové mi tak nějak osvětlili, jak se věci mají a že chování mého expřítele o velké lásce ke mně nesvědčí.
A když ti tedy píše, jak tě miluje, atd., tak proč to řešíš a zase se užíráš tím, jestli to myslí vážně? Přijde mi, že je to poměrně krátká cesta do pekel. Když už se ti otevře, tak to zas pak neumíš přijmout, když se ti neotevře, tak hledáš, co je kde špatně. Takže je skoro pořád něco špatně. A že nepíše pořád podle původního mustru "jestli tě smí vidět?" Vztah prochází určitým vývojem a neznám jedinej pár, který by si psal na slovo stejný SMS jako první měsíc vztahu.
Můžu se zeptat, kolik ti je?

Reaguji na Raketa: Máš pravdu, ukončit to nedokážu, ne že nechci. Už jsme to tady i psala. Já prostě nevim co dělat a furt se v tom plácám. On je ve vztahu spokojený. Vídáme se čím dál méně a i píšem méně a je mu to tak vyhovuje. Říka,že si musíme od sebe občas odpočinout atd.. což chápu, každý den se vídat taky nechci,ale když se lidi milujou tak alespoň vyhledávají společnost druhého.. Dávám mu volnost , nevyčítám mu nic,ale nějak mě to dusí a nevim proč. Nechci ho dusit,nechci ho mít jen pro sebe,každý potřebuje prostor na to svoje. On mi říkal jak mu to teď vyhovuje,že je mu semnou hezky a že jsme úžasná, protože jsme se přestala ptát zda mu náš vztah vyhovuje, nepíšeme si skoro, dělá si co chce a je spokojenej ,protože má svobodu , já mu nic nevyčítám a nezakazuju,ale já to tak nechci. Snažím se jen o víc kontaktu s ním. On to bere jinak, neni mnou tak ''unešenej'' a bere vše s rezervou ,nadhledem a asi mě má stále jistou .. A to mě užírá, já si tak nějak připadám jako by mě nemiloval a měl mě jen na to jedno. Bohužel asi miluju víc než on a v tom je taky problém. Furt jen čekám zda se něco zlapší, zda mě bude více milovat,ale to je blbost takhle čekat. Všechno mě strašně užírá a nejvíc ubližuju sama sobě a jeho ani nic netrápí. A nevim jak z toho ven. Snažím se trávit čas více s kamarády, bavit se ,nepsat mu atd trochu se to zlepšilo u mě,ale stejně asi potřebuju už sundat růžové brýle. Nevím zda mě opravdu miluje a takhle mu ten vztah vyhovuje nebo mě jen vodí za nos, protože ví,že mě má jistou a může si dělat skoro co chce A když s nim chci mluvit tak někdy si normálně promluvíme,ale někdy mi příjde ,že ho to ani nezajímá a je tak nepříjemnej a najednou začne říkat věci o kterých ani nemluví normálně a nedokáže je říct normálně sám od sebe, např. když mu něco nevyhovuje. Prostě to na mě začne chrlit,když já něco řeším. Já sama kolikrát už taky nevim co řešim, co mám dělat a to je dokola. Je mi 21. Už z toho fakt nemůžu a chci to nějak vyřešit.

A taky je problém,že se snažím mu nic nevyčítat,ale pak mi to ujede a něco napíšu a on je pak jěště víc ujištěnej jak moc mi na něm záleží a jak mě má jistou a tímhle chováním a řešením ho akorát odháním.

Jo, na tom něco bude. Moc se v tom pitváš.

Jasně, zkrátka o tom moc a moc přemejšlíš. Což občas dělá asi každá z nás, nebo aspoň většina Mně se osvědčilo dát prostor, jak ty píšeš, když jsme spolu tak se uvolnit a užívat legraci, no a on se pak vždycky tak nějak víc přimkne. Kdybych ho bombardovala SMSkama, byl by akorát otrávenej, tím jsem si jistá. Takže jestli to půjde, tak to ještě chvíli vydrž v týhle "přetvářce", ale myslim, že to v tobě bude pořád bublat, až to prostě nevydržíš a uděláš totéž, co tě naštvalo na něm - že to v sobě drží, nedá znát, že je problém a pak se rovnou rozejde. Tohle prostě moc řešení nemá, protože jednáš pod určitou tíhou strachu, takže ze sebe děláš někoho trošku jinýho a to nevede nikam. Takže otázka spíš zní, jestli chceš poradit, jak si ho udržet - to už tu popsalo spousta holek a žen (být nedostupná, atp.), nebo jestli potřebuješ a chceš najít sílu ho poslat k šípku, na což by bylo asi jiné téma... Držim pěsti a neboj, všechno bude tak, jak má

Jo, taky mám ten problém, že to z něj necejtím tak, jak bych potřebovala a jsem nespokojená, mám furt pocit, že je něco špatně, že mi něco vadí... A nevím, jestli zůstat nebo odejít.

Jsem s přítelem přes 3 roky a poslední dobou co má řidičák a auto,tak se všechno změnilo. Když chci po něm něco já,tak to nejde,ale jakmile zavolají kamarádí tak to se může zbláznit. Když jsme si o tom promluvili,tak mi nasliboval jak se změní a že už to bude dobrý no a snažil se možná,tak týden a zatím dává pořád přednost kamarádům. Nedokážu mu věřit,ale nejhorší je že nejsem schopná se s nim rozejít a zapomenout na něj a začít znovu žít. Co mam dělat?

nemá to cenu. myslím, že v tom bude něco víc....než jen to, cos popsala. kluci si rádi hledají nesmyslné důvody