Nevěřím žádnému chlapovi

Nejsi jediná, to mi věř

pohroma vztahů.. Si ho smaž a budeš mít klid, nebudeš se tím tak užírat a navíc co oči nevidí, to srdce nebolí. Tedy aspoň v případě komentářů.

Možná, že to v tobě něco zanechalo, ale každý chlap je jiný, tak si toto uvědom a příteli věř, jinak se v tom utopíš

budu hnusná, ale ani se nedivím, že se bojíš...při tvém chování, by to asi vydržel málokdo

Jojo facebook to je svinstvo ... ale na jednu stranu pro nás mladý je to jedna z komunikací ... mezi sebou ...

Jednou jsem na Facebook přítelovi vlezla jelikož se zapomněl odhlásit .... já vim že se to nemá ale co si budem nalhávat jsou tu tací co by to udělali taky ...dozveděla jsme se tam nemilou věc co psal ňáký holce na fc ( POZOR ! V TU DOBU JSME SPOLU NEBYLI TO BYLI TY DVA MĚSÍCE) ... tak jsem mu to řekla že jsme tsi to přečetla ... brečela jsme dělala jsme scény jelikož si sní psal v tu dobu kdy jsme se pomalu začali zase vídat ... a řekla jsem že jedu domů ( v dobu jsme u něj byla týden jelikož jsme měli ňáké volno ve škole) ... a on mi řekl že to psal když byl asi opilej ... a že to takhel kluci dělaj a že udělal chybu že miluje mě a že kdyby to tak nebylo tak mě nemá doma celej týden ale radši by využil možnosti a vzal si tam ňákou jinou ... já vím na jendu stranu má pravdu ... co si sní psal nebyl semnou ale byli jsme pořád tak ňák v kontaktu ... a když se spolu bavíme jsou někdy chvíle kdy mu to zase připomenu a zase se kvůli tomu hádáme ...

já vím ! ... ale pořád ta vnitřní nejistota ten strach že mi zase řekne zbohem přitom vim že si to s těma scénama kazim sama ... jen nevim co mám dělat ... já mu věřim ale když jsou chvíle a někdy se nad tím pořádně zamyslím hned na mě příjde tohle Nejsem s nim 2-3 dny a už doma řvu ...

vyznělo to tak že jiné slečně napsal že jí miluje ... tak chci jen říct že to nenapsal ...

My máme s přítelem naštěstí takový vztah, že známe svá hesla a nevadí nám, když ten druhý vleze na facebook....Nemáme si co tajit...

A jinak, být na tvém místě, začala bych příteli více věřit....Ne každá z nás měla dokonalého tátu a stopy to na ní nezanechalo a svým partnerům věří...

Já mu věřím jen potom mám strach že mě zklame jako táta mámu ... tu ránu bych asi nezvládla .... bojim se zklamání a lží !!

No jo zkusila bych mu to navrhnout ... ale to zase bych byla ta co ho hlídá a nemá ani malinko soukromí ... a hlavně bych zase na tom hledala tu chybu ---> že věci co nechce abych viděla smaže ..

jsem šílená já vím ... a to mi je pouhých 17 let ... co budu dělat ve 25 ? O.o .... Jinak můj přítel je úžásný když jsem s nim pořád se o mě stará je hodný a pozorný ... tady de jen o to když s nim nejsem potom na mě spadne toto a to už je pro mě k nevydržení ... nejradši bych se s nim už přestěhovala do ňákého bytu abych mohla být v klidu a usínat večer vedle něho to by mi stačilo .. a myslím si že by byl problém vyřešen... ale na to si ještě asi počkám :/ .... snad to semnou do té doby vydrží

Ničeho se neboj.Divná rozhodně nejsi!! Táta mámu podváděl na každym kroku když byla se mnou a bráchnou na mateřské,bez peněz a jsem si naprosto jistá že to hodně ovlivnilo můj vztah ke všem chlapům.Jsem sakra opatrná chovám se pododobně jak ty akorát už se to snažím vím krotit aby mě přítel taky nesposlal za kopečky

Reaguji na kacii_:

Jojo, já taky nemám FB ani přítel a jsem klidná.... Přijde mi to jako zbytečná věc.. A pak jsou tací (většina) co bez FB nevstanou

Pro zakladatelku:

Dřív jsem taky měla hrůzu jako ty, teď to bude 3 roky, co jsme spolu a nějak mě to opouští...
Prostě mu začínám pomalu, ale jistě věřit Čemuž jsem ani já nikdy nevěřila... Dřív jsem zažila pouze samá zklamání a bohužel jsem očekávala to samé i od nynějšího přítele... Ze začátku vztahu byly nějaké problémy, kdy mi ublížil apod. ale teď je to super...

Tak zkus tomu dát čas, i když tomu momentálně nevěříš

No jo .. to já se taky snažim ale z ničeho nic BUM ! a je to tady ... mé šílené chování ... je to jak moje druhé já ... Jednou jsem se s přítelem bavilaa on říkal že jsem celej den skvělá jako nikdy předtím .. ale pak najednou z ničeho nic začnu brečet a dělat scény ... což jemu se určitě nelíbí ,taky komu by se to líbilo ... musim ze sebou něco dělat .. .ale ta přectava né a né mě opustit ((( ale přitom vim že kdyby přítel semnou nechtěl být a nemiloval mě tak semnou neztrací čas ...

Já tomu klidně ten čas dám ... ale je jen na něm jestli to semnou vydrží ... celkem ho někdy i obdivuju ...

Řekla bych, že je to naopak, že z toho spíš vyrosteš. Ve tvém věku jsem byla schopná dělat šílené scény, postupem času mě to přešlo. Spíš mi to teď přijde dost ubohé, čeho jsem někdy byla schopná. Teď je mi téměř 24 a s přítelem jsem 7 let. Zkus se co nejdřív zklidnit, scény ti fakt nepomůžou (leda tak opačně).

Reaguji na taft2: Tvůj táta mámě lhal a měl milenku kterou zapíral...

Můj táta mámu před mnou řezal a dvakrát se ji pokusil šmejd zabít. Milenku měl taky ale jí nezapíral. Ba naopak, byla to sousedka na patře kde jsme bydleli jen po dvou rodinách. Tenkrát mi bylo něco mezi 5-9 leti. Když mi bylo 10 tak se sním máma konečně rozvedla. Brával mne sebou na jejich rande Už jako dítě jsem si řekla že chlapy nebrat. Nejen kvůli tomu násilí ale té nevěře. Táhne se to se mnou dodnes ale tu šanci jsem dala každému příteli aby mne udělal štastnou.

Chlapi bývají někteří nevěrní stejně jako některé ženy ale najdou se i vyjímky.

Že bych tě podpořila a založila taky téma?...Ale takové hnusy by tu nikdo nerad pročítal

Reaguji na taft2:

Zkus se víc ovládat a uvidíš, že to bude lepší... Já tímhle taky začala, dusila to v sobě, bylo mi hrozně, ale přežila jsem to.... A pak uvidí přítel na tobě, že se tvá nejistota zlepšuje a ocení to...

Taky nevěřim chlapům. Taky jsem poznamenaná od rodičů, ale i okolního světa netřeba rozvádět. Zažila jsem si myslim hodně a stejně se přes to snažím znovu tu šanci dát, protože může přijít ten jiný z těch mnoha a je škoda nechat si ho utéct..bojim se mnoha věcí, ale já jsem na druhou stranu v tomhle samotář. Nedělám scény spíš ten strach v sobě dusim. Hodně chlapů mi řeklo, že jsem strašně silná osobnost, že nevypouštím emoce ven a když, tak jsem jak sopka. Jenže to už jeden neví co je lepší..mám to asi přímo od nich celý život jsem se bavila spíš s chlapama a něco jsem od nich odkoukala. Po určitých zkušenostech se mi nechce o tom co je ve mě mluvit. Už se ani dalším partnerům a přátelům nesvěřuju co se mi stalo, protože nechci aby mě litovali a nebo mám strach, že se jich to dotkne a budou se bát aby mi neublížili a nebo se bojim, že je se té pravdy leknou a odejdou..proto jsem se hodně hádala ..že pořád něco tajim, ale já nevim jestli je lepší mluvit a nebo mít svoje tajemství...prostě než začnu nějakému chlapovi věřit trvá to dlouho a né každý má tu trpělivost..)