Nevěra

Ale chlapi jsou takoví, co jim neřekneš, to je nenapadne. Spousta věcí jim nedojde a nevnímají to tak jako ženská. Nejde o vyhrožování a zákazy, ale o to, aby si uvědomili, že jestli ještě něco takovýho zopáknou, že to bude konec a bohužel, někdy jen říct to, nestačí. Chlap si řekne něco jako no jo, tak ať se vykecá, obvykle jen stojí, mlčí a tváří se ještě ukřivděně a ví, že pak to bude zase dobrý a projde mu to a nic si z toho nedělá.

Tatou
Stejně tomu nezabráníš i když mu budeš něco zakazovat... A naopak čím víc budeš zakazovat tím víc to bude chtít zkusit... Také jsem zkoušela věe možné, aby mi chlap nezahýbal, ale prostě to tak chtěl a já s tím nehnula... A teď? Nic nezakazuju, sám musí vědět co je správně a co ne... No a klape to... Ale stačilo mu říct hned na začátku, zalžeš nebo zahneš a já to nezkousnu... Je to inteligentní chlap a ví co se sluší a co ne... Nemám žádné obavy...

A nenapadlo vás někdy, že když už něco udělají tak se tímhle vědomě obhajují, nebo že jsou chlapi a lovci? A podobné blbosti? Jenže vy tím aniž by jste si to uvědomily jim tím jen nahráváte... Já beru chlapa jako sobě rovného a i tak s ním jednám, myslí mu to stejně jako mě, má stejná práva jako já, tak proč by se s ním mělo jednat jinak?

fiffii
Čím nahráváme? Když podvede, tak co jako by se mělo v tu chvíli udělat? Samozřejmě, že ví, co dělají, ale taky si myslí, že jim to všechno vždycky projde a že se jim odpustí, na to spoléhají, a proto to klidně za čas zase zopakujou a podvedou.

Tady přece nejde o zákazy nebo nějaké nahrávání jim, že neví, co dělají.. ale naopak, aby si uvědomili, že jen tak jim všechno neprojde, že by si měli víc vážit toho, koho mají doma, že všechno není tak jistý a mohli by všechno ztratit.

Taky ho tak beru a proto, když nepodvádím já, proč by měl on? Kdybych to udělala já, asi by se mnou přítel rychle vyběhl, takže i já, kdyby to udělal on. Klidně bych mu ty věci sbalila a poslala ho k dotyčný, ať se teda o něj stará a žije s ním, tak jak to tu napsala Tatou, vztah není jen o sexu, tak ať si to s ní zkusí se vším všudy a dojde mu, kde mu bylo líp. Možná pozdě, ale aspoň.

zorik
V určitých věcech máš pravdu, ale zase si na druhou stranu myslím, že chlap ví moc dobře se zahýbat nemá aniž by se mu to připomínalo...

Kdyby mi chlap zahnul a udělala jsem to co říkáš a pak ho vzala zpět i když bych mu to dala vyžrat, tak bych se bála, že to udělá znovu... Protože taky jsem vzala zpět a opakovalo se to... Už bych k němu asi neměla důvěru...

Samozřejmě že ví že je to špatné a dít by se to nemělo. Ale protože si přečetl v odborné literatuře jistého pana doktora, že se to může pokud dodrží určité podmínky - zapírat, zapírat a zase jenom zapírat, tak to zkouší, protože oni prostě takoví jsou. A když to praskne, což se dřív nebo později stane, tak je nejlepší řešení ho jednoduše bez řečí vykopnout a on nestačí valit oči, vždyť jsi byla tolerantní, nikdy ti nevadilo že má nějaké tajnosti, že si s někým píše a chodí s denně do hospody, s holkama na kafíčka. Ale když mu pohrozíš už na začátku že tohle prostě ne, tak si to sakra rozmyslí pokud je mu s tebou dobře a nechce tě ztratit. A když to i přesto udělá, tak rázný konec, žádný debatování a odpouštění, věděl jaké to bude mít následky, tak ať si je vychutná!

Neříkám že máte být protivné hysterky, co z každého komára udělají velblouda, ale zase je špatně nechat si všechno líbit, včas mu důrazně vysvětlit že takhle to teda nepůjde, že máte svojí hrdost a nenecháte ze sebe dělat blbce. Měly byste mu dát pocit, že jste nenahraditelná, nejúžasnější a nejkrásnější žena kterou kdy měl, ale hlavně která má ve věcech jasno a stojí si za svým názorem. Když mu pohrozíte rozchodem dvakrát, třikrát, třeba osmkrát a nic se nestane, tak si to vyloží že ať udělá cokoliv, tak s ním budete. A zkouší dál vaší trpělivost. Nic takového!
Já jsem u přítele zanedbala jednu věc a to, že mi ze začátku nevadilo že občas kouří marihuanu. Vím že to sem nepatří, ale teď už si to balí obden, víkend každej. A já jsem vyřízená a to je přesně ono - nikdy mi to nevadilo a teď najednou mám "plnou hubu keců" a on se diví a nechápe. A tak je to u nich se vším, bohužel...

Jinak já ti tvůj názor vůbec neberu, je to super že vám to s přítelem klape

Ahojky, nevadí, že jsi reagovala. Přiznám se, že mě tato diskuze velmi pomáhá. Pročítám si veškeré názory. S některými souhlasím a některými ne. Ptala ses zda nemám na víc. Myslím si, že mám, ale nevěřím, že existuje muž bez chyby. Možná by mě nový chlap nosil v náruči jen chvíli. Každá zamilovanost časem částečně vyprchá. Pro chlapa je ženská za dva roky okoukaná a abych si ničila manželství jen proto, že s jiným to bude stejné, pro mě nemá cenu. Manžel je jinak fajn chlap. A tím, že ho vyhodím, mu spíš dopomůžu k tomu, že se s milenkou bude scházet dál. A abych čekala na to než zjistí, že jsem lepší než milenka bych neměla nervy. Tak já ho vyhodím, on si mezitím bude užívat a za půl roku bude stát za dveřmi s prosíkem, že chce zpátky? To ne. Já vím, že on mě má jistou, ví že i když provede nějakou pitomost, že to za nějaký čas hodím za hlavu. Manžel to s ní skončil. Měla bych mu dát šanci a to že chodí pařit a přijde domů v 5h ráno je mi milejší než kdyby chodil k ní. Nadávat mu, něco zakazovat nebo si klást podmínky ho spíš ztratím než získám. On už stejně jiný nebude a abychom šli od sebe jen proto, že se rád baví mi přijde jako pitomost. Já se taky chodím bavit. V tomhle jsme tolerantní od začátku našeho vztahu.

fiffii
No, víš, já kdybych mu ty věci sbalila, tak už bych ho zpět nevzala. Ale měl by aspoň ponaučení pro příště, do příštího vztahu, že ne vždycky to projde s prosíkem tak snadno. kdybych ho pak brala zpátky, tak by došel k tomu samému jako u mluvení, že je to jen takové bububu na něj a zas to bude ok.

Zrovna jsem si vzpoměla na kamaráda se kterým jsem se seznámila přes manžela. Dlouho ženatý, mají syna, už mu bylo 18 let. Manželství nic moc, hádky, ponižování z její strany atd. On si pak našel kamarádku do které se zamiloval. Ona mu hodně pomáhala zvednout sebevědomí atd. Došlo to tak daleko, že on od manželky odešel k milence, protože s ním čekala miminko. Mimi se narodilo. Manželka se mezitím posbírala (byla na tom tak špatně, že si chtěla vzít život), navštěvovala psychologa a dostala se z toho. Já jako kamarádka jsem stačila zjistit, že je jeho milenka strašně milá ženská, z mého pohledu lepší než jeho manželka a víte jak je to teď? On se po nějaké době začal stýkat se svojí ženou a začíná zjišťovat, že se změnila, že je milá, že začala vařit (nikdy nevařila) atd. Za to milenka začíná hysterčit, být rejpavá atd. ale proč? Zjistila, že se manželé scházejí a jsou více spolu. Nevím, jak to bude dál. Samotné mě to zajímá a obdivuju jak jeho manželku tak i milenku, že jsou kvůli chlapovi schopné všeho, aby si ho získala na svoji stranu a je jim jedno, že je to s prominutím ku...ník.

máma se mu ho snaží přetáhnout na svou stranu, táta to nechává být, učí se s ním, makat musí, ale taky má věci za odměnu, že někam vyrazí a tak.

...nebo ta, co ho konečně udělala šťstným??? Ne,nenosím růžové brýle, ale může to tak být. Nebo taky jednou můžu být manželka a milenka mi odláká muže a taky budu bečet a budu nešťastná. Prostě všechno má dvě stránky, ale lidé mají ve zvyku odsuzovat věci, kterýma si sami neprošli. A většinou až se jim to stane, změní názor.

Antarie
Vím že se těžko radí když sama nemám děti, tudíž nemám potřebu vztah za každou cenu kvůli nim udržovat. Asi taky budu za pár let mluvit jinak, to je o životních zkušenostech. Ale myslím že děti radši uvidí vyrovnanou a šťastnou mámu než utrápenou ženu zničenou nevěrami svého manžela.
Moji rodiče mají ukázkové manželství a někdy si říkám že mě to svým způsobem taky negativně ovlivnilo, to co u nich vidím taky chci, hledám to a nenacházím a roky plynou...

A teď čistě teoreticky:
Kdyby se hádali, táta by chodil po nocích za milenkama, ale kvůli nám by zůstávali spolu, tak je to vůbec to nejhorší, zas bych měla do života od nich pocit, že ideální vztah neexistuje a vzala si prvního kterýho bych potkala, porodila bych mu pár dětí. A kdyby dělal to samý co táta, nepřekvapilo by mě to, brala bych to jako že to prostě tak bývá a žila nakonec stejně nešťastný život jak máma.
Ale kdyby si už nerozuměli, v klidu se rozešli, každý si našel jiného partnera, já bych byla střídavě s tátou, s mámou, věnovali by se mi aby mi vynahradili to že je nemám doma pospolu, tak bych možná nekoukala na svět tak naivně, brala bych to že takový je život, někdo přijde, odejde, přijde další a já se nemám proč trápit kvůli jednomu muži, věděla bych že přijde další a budu šťastnější

Přesně tak, znám z minulého vztahu. Nebyla v tom nevěra, ale spíš lhaní, odpouštěla jsem, varovala ho, že příště už bude konec jak zase něco zjistím a ono se to příště zase opakovalo.. několikrát.. až mi trpělivost vážně došla a já to s ním skončila.. a co on na to? Nevěřil tomu, druhý den se choval jakoby nic, znovu jsem mu připomněla, že chci, aby si sbalil věci, že už s ním končím, že mu nevěřím a věřit nebudu a nechci už nic zkoušet a jakoby začínat od znova.. koukal na mě jako puk a nemohl tomu uvěřit, byl zvyklý, že sice něco provede, ale pak se to nějak vyžehlí. Teď, když si na to vzpomenu, tak si jenom řikám, že jsem to měla udělat mnohem dřív a nedávat mu tolik šancí, vůbec si toho nevážil a jen toho využíval. Takže teď, kdyby přítel něco provedl, tak už bych neodpouštěla, sice by to bolela, trápila bych se, chyběl by mi, ale prostě už bych ze sebe nenechala dělat blbce, kterýho má jistýho.

Já si to o svých rodičích myslela taky a v dětství jsem je nikdy neslyšela hádat se. Měla bych být ovlivněná taky, ale když jsem se mamce svěřila s tím, co mě potkalo, bylo jí to strašně líto a tak nějak na chlapi nadávala, tak mi to nedalo a zeptala jsem se jí, zda jí to potkalo a k mému překvapení řekla, že ano. Se ségrou jsme byly už dospělé a už jsme každá bydlela ve svém. Ani jedna jsme to nevěděly. Mamka mohla tátu vykopnout a taky to neudělala.