Nevěra

Kdo hledá důkazy, najde. Ale pokoutně - to není dobře. Nehledejte, nepátrejte. Nežárlete. Pak Vás muži budou mít rádi a budou si vás vážit. Stíhačky nejsou v oblibě.

spam
Tak ti držím palce být stále tak silná a všechno tohle zvládat.

Ahoj holky, já teď přišla domů a nedalo mi to se podívat co je tady nového než si půjdu lehnout. Je mi z toho všeho upřímně taky do breku, mě se všechno tohle co tu popisujete taky už přihodilo, i když nebyly to vztahy víc než tříleté a byly bez dětí. Naštěstí... Ale bolí to stejně. Já už se pomalu začínám smiřovat s tím, že věrný chlap neexistuje.
Moji rodiče jsou spolu 30 let a víc zamilovaný lidi jsem v životě neviděla a to není takový ten vztah co se naoko hraje před lidma, oni fakt k sobě cítí neskutečnou lásku. A já to celý život hledám, to co vidím doma, snažím se být tolerantní, nežárlit, nedávat žádný důvod aby mě kdokoliv podváděl a opouštěl, ale bojím se že nic takovýho nikdy nenajdu. Asi jsem naivní, nikdy jsem nikoho nepodvedla, protože se držím zásady nedělej druhýmu to, co nechceš aby dělal on tobě. A stejně je mi to k ničemu, protože v týhle době se všechno točí jenom kolem sexu, díky pornu každej každýmu kouká do ložnice a pak je těžký nemít choutky když chlap vidí cizí holky přímo v akci a dokáže si to představit víceméně s kýmkoliv - tak to chce zkusit i naživo. Tahle doba tomu jenom přihrává - internet, mobily, seznámení se s někým nikdy nebylo jednodušší. A lidi už si neváží upřímný lásky, necítí spolu takovou tu souhru kdy jsou oni dva proti celýmu světu, jeden pro druhýho si oporou, to už se prostě nenosí.
Poslední dobou mám k těm chlapům averzi, nevím jestli mám slevit ze svých nároků co se týče věrnosti, taky bych mohla zůstat nadosmrti sama, ztracet čas známostmi který se stejně projeví jako neperspektivní a jenom mě utvrdí v tom, že věrnost už vymřela a v budoucnu se o ní budeme dozvídat jen z učebnic. Ale pořád věřím že to jde, že snad nejsem poslední na světě kdo po něčem takovým touží, kdo chce mít aspoň v partnerském vztahu klid, když už se musí nervovat denodenně v práci. Hádat se ještě doma s manželem a prolejzat mu zprávy, to už je trochu moc. Pořád přemýšlím jak najít muže s kterým si pořídím děti, mám na to čas maximálně tak 5-8 let, jinak zůstanu zřejmě bezdětná. Smiřuji se s myšlenkou, že láska už nehraje v týhle době roli, že věrný mi asi nebude. Mám myslet na to aby měl aspoň dost peněz na alimenty? Mám ho vybírat podle toho jaké má vzdělání a vizáž, aby ty děti měly dobré geny? Co je v týhle době vlastně důležité? Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, je mi z toho všeho dost na nic...

Lépe bych to nenapsala

já už jsem s tím smířená, proto už nic nehrotím teď mám velice spokojené období ve vztahu ,ale za měsíc to může být klidně jinak.

mno, znám plno ženských které nežárlí, nestíhají a přesto si jich chlapy nevážej

Tak to bych neřekla, znám případ, kdy žena nežárlila, po ničem se nepídila, byla chápavá, tolerantní, nic nevyčítala, nedělala žádný scény a muž si vesele užíval tu volnost, seznamoval se a podváděl.. proč, když měl takový pohodový vztah a klidnou, hodnou partnerku, nic mu nechybělo. Stíhačka to nebyla, tak proč si jí víc nevážil? Nemyslím, že je to o tom. A já jsem s jedním bývalým byla taky taková a nevyplatilo se mi to, co mi neřekl, to jsem nevěděla - a on mi neřekl nic takovou dobu.. až jednou, udělala jsem to, co většina, choval se divně, nechápala jsem proč, on mi nic neřekl, co se děje, koukla jsem mu do tel a nestačila se divit. A bylo to správně, díky tomu jsem to zjistila, on by nikdy nic neřekl a já blbá bych s ním byla třeba dodnes. Souhlasím s tím, co už tu někdo zmínil - důvěřuj, ale prověřuj. Tím nemyslím slídění v tel, po kapsách, jen co přítel někam zaleze, ale pokud má člověk důvod k pochybnostem, tak proč to neudělat, proč si neotevřít oči, když to jinak nejde.

Před dvěma lety jsem taky vlezla do mobilu. Přítel se tenkrát choval hrozně, byl podráždený, všechno mu vadilo. Já hloupá si myslela, že má nějaký přůšvih. Měl ženskou, napustil jsem si vanu, přečetla si všechny sms a pak jsem ji zavolala. Nevěděla o mě. Přítele jsem vyhodila. 3 měsíce mě prosil ať se k němu vrátím. Byl úplně zničenej, plakal, prosil, sliboval. Vzala jsem ho zpátky. Dva roky byla pohoda, začala jsem se víc věnovat sobě, udělala jsem tlustou čáru a snažila jsem se to nevytahovat a nevyčítat. A před měsícem jsem našla DVD jak si můj miláček užívá s jinýma. Ještě si to nahrál asi aby měl ve stáří na co vzpomínat. Tak jsem ho vzbudila aby se šel podívat a on mi do očí tvrdil, že mě nepodvedl a že mě miluje. Žila jsem s ním 5 let a hrozně jsem ho milovala, udělala bych všechno aby byl šťastný a on mě celou tu dobu podváděl. Jsem horzně zklamaná a nevím jestli budu ještě někomu věřit. A nejhorší je že ho miluju a nenávidím zároveň.

Tatou
Myslím, že je důležité nemyslet na to špatné, co se stalo v předešlém vztahu, nesrovnávat to. Každý takový není. Taky jsem si prožila svý, trápila se a myslela jsem, že nemá cenu si ani nikoho hledat, že už stejně nebudu věřit atd., takovou nechuť jsem měla taky. A slevovat ze svých nároků, to bych asi nedělala, chtít po někom věrnost není nic přehnanýho. Teď mám skvělý vztah a příteli věřím, nic mě nehlodá, ničím se neužírám, nic nezjišťuju, přemýšlím nad tím co bude, co plánujem a je nám hezky. Řikám si, že kdyby se mnou nechtěl být a nemyslel to vážně, tak by pro mě spoustu věcí ani nedělal. Díky němu zastávám to, že každý takový nemusí být a že jsou i tací, co jsou věrní. Mám takové i mezi kamarády. Kdo ví, stát se může ještě cokoli, ale tak černě bych to neviděla.

Bejvalky by se měly střílet já s expřítelkyní současného přítele měla problémy téměř 2 roky. neustále mu psala, volala. Pokaždé vyzvídala, jak nám to klape, jestli jsem doma (asi ne, když si s ní volá). Nikdy se na mě nezapomenula zeptat. Co kdyby náhodou. Pak mu začala posílat evé fotky, aby viděl, jak teď vypadá... jednou mu i nabídla, že ho přijde umýt, když se jde sprchovat... No comment? Co to je za zoufalost z její strany? A ono ne jen z její - přítel přinal, že ji v takovém čekacím stavu udržuje (proto jí sem tam odpoví na zprávu nebo volání po Skype) - co kdybych mu utekla s jiným... On sám být neumí.

Tuhle větu jsme taky použila - a odpověď přítele byla, že to byla maminka, se kterou se na náměstí sešel Aneb přímá reklama na "zatloukatz, zatloukat, zatloukat"

No dobré vztahy mám například taky, ale nikdy se nezapomenou zeptat, jestli by jsme třeba netento... pokud chlap někde cítí možnost sexu bez závazků, tak to zkusí! Ať je ve vztahu šťastnej sebe víc!!!!

Jo, taky mam s bejvalkami spíš takovou zkušenost, než že by chtěly být jen čistě kamáradky. No a mě se nedávno ozval bývalý, furt vyzvídal co já a přítel, jak nám to klape a že on je pořád sám, začal, jak na mě pořád myslí.. blablabla. A to taky vždycky tvrdil, jak by chtěl být aspoň kamarád. Když jsem mu řekla, že s přítelem nám to klape dobře a že jsem spokojená, jak najednou otočil, že i on vlastně někoho má a že to klape dobře. Prolhanec jeden! Chudák jeho holka (pokud nějakou má), takhle u mě - jeho bývalky, vyzvídat a přítelkyni zapřít.

Sierral

no jo, chlapi. Ale stačí odpovědět, že NE a jede se dál, alespoň u mě to tak funguje .

Antarie
Asi před dvěma lety jsem zažila podobný příběh jako je tvůj. Moc mi pomohli holky na servru babinet.cz. Kde se nevěře hodně věnují včetně víkendových pobytů na zlepšení nálady. Přečetla jsem si tam spoustu příběhů. Teď si nejvíc zranitelná a potřebuješ to zvládnout a srovnat se kvůli těm svojim holčičkám. Já na své syny řvala jak pominutá kvůli každé blbosti. Nedělej prosím stejnou chybu jako já. Děti si to hrozně dlouho pamatují. Mladší syn měl pak noční děsy a doteď se bojí spát bez lampičky. Začni myslet jenom na sebe, udělej si nový účes, vyměn šatník, nechej si udělat masáže a tak podobně. Dej si měsíc čas myslet jenom na sebe. Já si koupila dvouletou permanentku do fitka. V tomto psychickém stavu pomáhají nejvíce endorfiny. Mě teda pomohli. A to jsem nikdy nechodila do fitnes. První na čem jsem šla cvičit byl boxovací pytel. Chápeš proč. Tolik citů , bolesti a vzteku muselo jít ven. Dále se rozhodni zda s ním ještě chceš být, nebo ne. Pokuď ano, nerada to říkám , ale uvědom si, že tvůj boj o něj ještě zdaleka není vyhrán. Musíš si připravit strategii. . Pokuď ráda čteš, doporučuji ti přečíst knížku od manželky spisovatele Arthura Haileyho. Sheila Hailey:Vzala jsem si bestsellera. Ta popisuje život se svým manželem, který měl v životě dost románků. Doporučuji jediné už žádné další vztekání a štěkání na manžela. Sekáním po něm ho jenom odháníš a cpeš ho někam jinam. Uvidíš pak to zvládneš mnohem lépe.

Tak jsem si včera s přítelem promluvila. Zeptala jsem se ho na SMS co mu psala někdy minulý týden, kterou mi ukázal. Zeptala jsem se ho jestli jí na to odpověděl, řekl že ne, tak jsem na něho uhodila a začalo to z něho lést. Prý ho ještě zvala na kafe, tvrdil mi, že ještě na žádném nebyli. Řekl mi, že s ní na kafe půjde. Prý se ho ptala jestli mě vezme sebou... to jsem nějak nepobrala. Tak jsem mu řekla, že ať si klidně s ní na kafe jde, že mu to zakázat nemůžu, ale že bych o tom ráda věděla, že se to pak nechci dozvědět od někoho jiného atd. Tak snad to bude dobrý... Jsem se ho ptala jestli ho chce zpátky, jen krčil rameny, jsem se ho ještě ptala co on na to, tak mě uklidnil, že kdyby nechtěl tak se mnou není a je s ní a jí tenkrát neposlal do háje. Což je pravda... Jen mě mrzí, že mi tu jejich komunikaci zatajil a snad opravdu na tom kafi nebyli... Uvidíme jak se bude chovat dál a jestli mi o něm opravdu poví...