Nevěra

fiffii
jo já taky, udělala jsem to dvakrát,bolelo mě to,měla jsem výčitky,ale nakonec jsem byla za to ráda.. hodně lidí řekne,co oči nevidí,to srdce nebolí.ale taky máme přece jen svou hrdost a být za krávu neni přijemná situace. a ne jednou jsem to zažila.

drobnix

A výrazem hrdosti je slídění? Ty mě děsíš .

fiffii

Je mi to trapné, ale opět souhlasím. Jak mi slídění změní daný stav věcí, které již případně probíhají? Přivážu miláčka za nohu ke stolu, dám mu "zaracha", nebo co vlastně?

pumpkin
neni.myslím si,že když se člověk za 3 roky vztahu kouknul 2x do telefonu tak to slídení neni. neznáš okolnosti,tak ti to možná jako slídění příjde. máš asi fakt štěstí, že si nezažila takovou situaci,já sama jsem si říkala,že to se nedělá, že by mi to také nebylo příjemný, ale bohužel...

ne když se dozvíš že rajduje na jiné tak ho můžeš kopnout do ****** třeba

drobnix

Tak to máš asi pravdu. Samozřejmě, že neznám okolnosti, také nikoho nesoudím, toho jsem daleka a jako u všeho platí, nikdy neříkej nikdy. Každopádně Ti přeju, aby jsi to už nikdy neměla zapotřebí.

konečně můžu s tebou souhlasit
děkuji

To je možné, ale také si jako fiffii myslím, že za své chování mají stoprocentní odpovědnost a neměly bychom je omlouvat ("on za to nemůže, to ta mrcha ho svedla").
Muži jsou za své chování zodpovědní stejně jako ženy, takže když podvádějí, moc dobře ví, že ubližují své ženě (partnerce) a že to může mít nedozírné následky. Proto je tak důležité vybrat si toho správného partnera, který nemá sklony k promiskuitě, ale za to má svědomí a cit pro zodpovědnost.

Obě s tím souhlasíme, ale nemůžeme počítat s tím, že to takhle budou cítit všechny ženy. Hlavní je, že NAŠE svědomí zůstane čisté

musím napsat,že tohle je moc hezky řečeno

Ahojky, podělím se s vámi i o svůj příběh. S manželem se známe od roku 1990. V roce 1995 jsme se vzali a za rok se nám narodila holčička. V průběhu manželství jsem manželovi přišla na jednu nevěru s moji kamarádkou. Trvalo mi rok než jsem se z toho dostala. Ted po x letech jsem přišla na to, že mi byl manžel opět nevěrný s jinou moji kamarádkou. Kamarádka mi asi v červnu psala, zda by ji můj muž mohl zrekonstruovat koupelnu. Kývla jsem na to. V září jsem zjistila, že manžel k ní stále chodí něco opravovat. Trošku mi to vrtalo hlavou, ale pořád jsem to nechala být. Pak mi jednoho dne psala kamarádka, že viděla naše auto zaparkované v ulici, kde bydlela ta s tou koupelnou. Dost mě to vyděsilo a tak jsem přemýšlela, jak se manžela na to zeptám. Večer mi to nedalo a ptala jsem se zda byl ve městě atd. samozřejmě zapíral. Řekla jsem mu tedy narovinu, že parkoval tam a tam a stejně zapíral. Pochopila jsem, že je zle. Den před vánocema mi podával mobil s tím, že psali známí ať jim odepíši. Mám ve zvyku si po sobě číst, jak jsem sms napsala, tak jsem jukla do odeslaných zpráv a zjistila jsem, že můj muž té kamarádce s koupelnou píše erotické a láskyplné sms. Miláčku sem, miláčku tam atd. myslela jsem, že to se mnou švihne. Na mě šly mdloby a těžko se mi dýchalo, on nechápal, co se děje, tak jsem mu jen podala mobil a ukázala, co jsem našla. Celej zrudl a dělal jako, že nechápe, kde se tam ty sms vzali. Nastala debata trošku hlasitější, zjistila jsem, že mě podváděl asi 3 měsíce atd. Takže jsem mu dala na vybranou. Buď já nebo ona. S milenkou to skončil a je s námi. Tak si říkám, když bych mu do mobilu nevlezla...nevím jak by to dopadlo. Třeba by se zamiloval a od nás odešel. Já jsem ráda, že jsem to udělala, že jsem si sms přečetla. Je tedy fakt, že už mu nevěřím ani nos mezi očima. Denně na to myslím. Vánoce jsem celé probrečela a pořád mě to strašně bolí. Jsem na něj hnusná, nemám na nic náladu a je to hrůza. Máme děti dvě. Holčičky.

Tak to by mi vadilo, kdyby se třeba se mnou přítel pohádal a hned by se letěl vyzpovídat svý bývalý a řešil s ní náš vztah. A opačně - asi ani on by tohle nezkousl a myslim, že víc lidí.
No, ale je to věc názoru, každý má jiný názor a jinou zkušenost. A já se v tomhle s přítelem naprosto shodnu, což jsem ráda. Navíc si vše řikáme, co se týká tel., nemám potřebu ho kontrolovat, protože mu věřím a pokud se on někdy podívá do mého, tak je mi to jedno, nemám tam nic, co by nemohl vidět. A radši ať se podívá, než aby si myslel, že nemůže, protože tam něco mám.

Prolézáním cizích věcí - mobilů, počítače atd. si koledujeme o vlastní trápení. Pokud tedy něco odhalíme. Což mi přijde, že ty, co to dělají, odhalit chtějí.

Antarie
to je mi líto, nejhorší je že kdyby jste od sebe odešli,tak jsou na tom nejvíc "byti" děti
od jednoho velmi blízkého člověka vím,že zažil to podobné a už nikdy nedokáže tomu druhému věřit.

určitě bych je už nenazývala kamarádky