Nevěra

Misinkass

Karolyn rozhodně taky nesoudím. Ale čtu mezi jejími řádky, že se trápila...Víš - nikdy nevíš koho v životě potkáš. A srdci neporučíš, i když rozum ti říká něco jiného...Proto bych nikdy nikoho nesoudila
A pokud se stane, že je člověk nevěrný - byť třeba jen jednou, je jistě dobré hodně rozmyslet zda se svěřit své drahé polovičce.

pokud to trva 3 roky, uz neni rec o nevere... ale o dvojim vztahu, a na to musi mit clovek sakra silny zaludek, anebo proste musi byt tomu prizpusobeny. protoze to uz je o stylu zivote.. ne o nevere...

Nevěra vztah vždy poznamená. A jak se tu už objevilo, opravdu nikdo na 100% nemůže říct, že ho to nepotká.
Myslím, že se dá lecos překousnout, ale nesmí to toho druhého zraňovat, znemožňovat a ztrapňovat-znám případy, kdy se dotyčný chlubil nevěrami mezi přáteli, takže z té své ženy dělal oběť "všeobecného veselí" jeho kamarádů. To pak není co řešit, ale rovnou dotyčného vyrazit - a až pak si léčit zlomené srdce.

Odry
Děkuji za vcítění se a za zastání.
Misinkass
Jsem ráda, že mě nesoudíš.

Holky, jde o to, že v životě nevíte, co vás potká. Já měla taky striktní názory jako Misinkass a rozhodně jsem nikdy nemyslela, že toho jsem schopná. Ale člověk je schopný udělat opravdu hodně věcí. Hodně špatných věcí. Taky jsem nahlašovala každý flirt, každou volovinku, nebyla jsem schopná lhát, ale když se pak zamiluješ do někoho jiného a současně miluješ svého přítele, jsi najednou schopná všeho. Lítala jsem v tom strašně. Bylo to utrpení a slast zároveň. Asi to nelze zvát nevěrou, v tom má Misinkass pravdu, byly to spíš paralelní vztahy...i když ten milenecký se vztahem moc nazvat nedal a na konci už byl jen sexuální. Ale miloval mě silně a já jeho. Ublížila jsem oběma, ale nakonec jsem to stejně byla já, která bulela. Prostě těžko můžeš říct, že na to nemáš žaludek, protože ani nevíš, co v sobě máš. Člověk je schopnej ublížit takovou ránou, že to ani sám nechápe. Já jsem měla priority jasné, věděla jsem hned od začátku, že chci být se svým přítelem, ale toho druhého jsem vzdát prostě neuměla. Je to složitější a je to výprava do nejhlubšího nitra a opravdu ty pocity popsat nedokážu.

Karolyn.. je hezky, ze tu o tom pises.. zes tu dala svuj pribeh.. rikam, nesoudim te, kdeze.. tise doufam a hlavne VERIM, ze mne to nepotka.. ale taky si myslim, ze nejsou vsichni lide stejni..
S pritelem uz jsme dlouho.. a taky se mi stalo, ze.. mela jsem uz hodne prilezitosti.. taky mi chlapi nejsou lhostejny.. ale jakmile je mmi nektery vice sympaticky, ihned stopnu kontakt.
Protoze neni nic, v cem by mohl byt lepsi nez ten muj.. to si porad rikam..proc menit spokojenost za neprobadany reky.. nene.. ja se radsi prilezitostem vyhybam
ale vim, neni to lehky.. a mozna kdybych se dostala do tvy situace, kdo vi, jak bych ji resila, ale jak rikam, vyhybam se tomu.. mam tu cloveka ktery me miluje, to je pro mne priorita.

Misinkass
Děkuju. Dala jsem sem svůj příběh, aby prostě bylo vidět, že ne vždy může něco takového způsobit chlap. Vytrpěla jsem si vlastní vinou dost, takže už nepotřebuju odsuzovat. Takže díky, že to neděláte. Ano, máš pravdu, taky si říkám, že jsem to měla stopnout hned v začátku. Já byla s přítelem v tu dobu 5 let, když se to rozjelo, možná nutno podotknout, že byl můj první, takže v tom mohlo hrát i roli to, že jsem si nikoho jiného neužila. Nevím. Prostě jsem si to prožila a už vím, že tohle nechci nikdy víc. Ale i když to dopadlo katastrofálně, byla jsem v tom zmatku a zoufalství vlastně strašně šťastná. Toho druhého jsem nemohla mít...a u přítele jsem cítila hroznou jistotu. Milovala jsem je oba. Asi ne stejně. Ale prostě jedna velká láska dokáže zásady zrušit. Napsala jsem o tomhle pocitu 80 básní, dodnes nevím, kde se ve mně vzalo básnické střevo, už nejsem schopná napsat ani jednoduchou říkanku. Ale bylo to prostě z toho hořkosladkého pocitu. Své nejlepší kamarádce jsem o tom řekla, vlastně u toho byla, když to vzniklo. Dodnes se mi směje, když si vzpomene, kolikrát jsem říkala, že to ukončím. Prostě nejsem mracha. Moje svědomí se s tím rvalo. Byla jsem sebou zhnusená, ale neuměla jsem to zastavit, pořád jsem čekala, že to přejde samo. Mám pocit, že city jsou výš než rozum. A moje vášeň rozum parádně znásilnila. Ale nemůžu říct, že lituju...nemůžu...lhala bych... I když mě mrzí ta bolest, co jsem způsobila!!!

Krolyn, jsme jen lidi, nemáme svatozář,také jsem podvedla bývalého přítele a troufám si říct, že toho vůbec nelituju.

tak jsem si přečetla vlákno od začátku a přidám můj názor. Přijde mi, že tu píše většina mladých holek a odsuzuje muže. Já si myslím, že jsou k tomu vždy potřeba dva. Taky je jiný vztak po 5, jiný po 10 a jiný vztah třeba po 20 letech. Já jsem vdaná 18 let, k tomu když se připočte to co jsme spolu chodili, tak je to něco přes 20 let. Vidím kolem sebe kamarádky které jsou vdané taky tak dlouho a najednou jim doma začalo něco scházet. Většina těchto mých kamarádek by rodinu nevyměnila ani za nic, ale přes to chtějí a taky mají milenecké vztahy. Prostě po těch letech soužití s jedním člověkem je třeba život něčím okořenit. Horší je, že málokterá ženská do toho nedokáže zapojit srdce, zatím co mužům to nedělá problémy. prostě my ženy to hůře ustojíme. Taky o tom vím své

Karolyn
Karolyn, jestli se můžu zeptat píšeš, že se vám s přítelem vztah nakonec rozpadl a jak to dopadlo s tím milencem? Jsi teď s ním nebo i s ním to skončilo. Jinak naprosto tě chápu, protože jsem si prošla něčím podobným a ikdyž to stálo spoustu trápení a slz, tak taky nelituju

Atanera
Naprosto s tebou souhlasím. A ten úhel pohledu - na vše, ne jen na nevěru - se prostě léty mění. Už není takový zarputilý při trvání na svých zásadách.

Holky, je to tak...s přibývajícími léty děláme víc kompromisů, víc přemýšlíme, a domýšlíme..jen hodně mladý člověk nahlíží na věc černě nebo bíle.

Já teda Karolyn chápu. Přesně vím, jak myslí tu euforii a zoufalství zároveň. Ale hlavně - je to děsná škola života!

Atanero, přesně jsi to vystihla

chanellina
S milencem to taky nedopadlo, strašně me na začátku miloval, měl taky přítelkyni a chtěl ji kvůli mě opustit, ale já přítele opustit nechtěla. Takže jsem tím milencovi strašně ublížila a on tedy dál zůstal s tou svojí, ale také se mě neuměl vzdát, tak jsme se naučili mít se jenom takhle svátečně. Dlouho věřil, že se nakonec vzpamatuju a budeme spolu, ale já ne, měla jsem to srovnané jasně. Takže se s tím časem vyrovnal taky a ta láska u něj začala slábnout, na úplném konci už zůstal jen sex. Když jsem se rozešla s přítelem, tak o tom asi chvíli přemýšlel, ale už mě neuměl milovat tak jako dřív. Dnes jsme přátelé. Vídáme se. A řekla bych, že jiskra je tam pořád a asi navždy zůstane, ale už to oba nechceme opakovat. Jsme už každý úplně někde jinde. Ale pokaždé když mě třeba napadne, že to byla chyba a pak ho vidím, vím na 100% že nelituju. To, co mi náš vztah dal, už mi možná žádný jiný nedá. Dal mi neskutečný pocit, že tu jsem, že žiju, že srdce bije. Bylo to strašně silný... Silnější než rozum.
nuf
Škola života to je, to je fakt. A fakt je zvláštní, jak těžko vám to vyprávím, vůbec nevím, jestli je z toho cítit ta síla, kterou to mělo. To se prostě musí prožít...
Atanera
Ženská to ustojí fakt dost těžko. Mě to převálcovalo docela slušně. Ublížila jsem jim oběma. Ale ublížila jsem především taky sama sobě. Ale jak já říkám, už jen jediným jeho polibkem všechna muka byla splacena.

Mám v práci kolegyni která se zamilovala podruhé v životě, je ji 41 a vůbec to nemůže ustát. Zhubla během chvilky 20kg, vypadá jak anorektičky, možná jí už je protože vůbec není, pořád se klepe, je ji zima, je protivná a při tom se pořád snaží dělat jako že je v pohodě. Doma má hroznýho žárlivce který dělá ve stejném areálu a tak se mu to i doneslo. Aby tu svoji vychrtlost měla na co svést, tak ještě hodně sportuje a o to je to horší. Myslím si, že nakones skončí na psychiatrii protože u toho vůbec nemyslí logicky. V pracovní době 4 hodiny promejluje a všimli si toho snad už všichni.
Myslím si, že většina z vás měla příznaky obdobné