Neteř na dně - zamilovaná

Je jí 14, moc to řešíte, jí to přejde

Já byla do jednoho kluka na základce zamilovaná asi pět let a on mě nikdy nechtěl. Taky jsem se trápila, ale byla jsem mladá. Ono jí to časem přejde, věř mi

Určitě se jí snažte, co nejvíce zabavit...co vyrazit někam do přírody, bez internetu, aby nemohla vidět jeho fotky...nebo s ní dělat něco typicky holčičího, vezmi jí na kosmetiku, na manikůru, na nákupy, vyrazte spolu cvičit....aspon chvíli na něj nebude myslet, bude mít lepší pocit ze sebe....ono se to řekne, že je mladá, ale je v "citlivém" věku...máš skvělou pozici, jako její teta můžeš být její kamarádkou i starší rádkyní, zkus jí vyprávět o láskách své puberty apod....to, že má rodinu, která se jí věnuje,podporuje jí a chce jí pomoci, to je pro ní určitě skvělé...než aby sama někde plakala v koutě...

Neřešte to, ona si tím musí projít sama. Kolikrát já jsem byla v pubertě na umření, že už nikdy nikoho nebudu milovat víc (ano - kluka, o kterym jsem věděla max. jméno a občas mě pozdravil). Naopak jsou to zkušenosti, kterými musí projít a později se z nich poučí.

já se ve 14 zamilovala a je mi 24 a jsme stále spolu.... nevím, je už dost stará na to, aby s někým byla a řešila tyhle "problémy" s kámoškama a nefňukala doma. Zajímalo by mě, proč s ním tedy chce být kyž je děvkař? To ji nevadí, že stejně tak, jako jí píše i 150 jiným? Měla by si uvědomit svou cenu.. tohle bych ji řekla já.

No prosim, mně je 20 ale uplně bych si s ní rozuměla. Já jsem tak nějak podobně zamilovaná do kolegy a taky jsem kvuli němu kolikrát na dně. Takovýto pobláznění většinou po pár měsících odezní.. ale že už se to s ní táhne rok je divný.. Ale ono taky když s ní pořád tak laškuje a stekávaj se, tak neni jednoduchý se od něho odprostit. Asi nemá cenu měnit školu dva roky před ukončením. Ale chápu jí, ono tohle dokáže fakt trápit. A některý kluci skutečně takový ku.rvy jsou. Motaj holkám hlavu, dávají jim falešný naděje a pak nic. A ten věk tomu nepřidává, protože v tomhle věku jsou holky nejcitlivější, nejnaivnější a nejemotivnější. Já bych jí poradila chodit co nejvíc ven, poznávat nový a nový lidi a najít jí jiný objev, na který by se mohla "upnout". To je to co nejvíc zabírá. Najděte jí nějakej program, kroužek, kde pozná jiný kluky.

Myslím ,že se z toho dostane Právě jí můj přítel řekl že to blbcovi rozmlátí hubu ,přejede ho autem a tak samozřejmě si dělal srandu Trochu jí to rozesmálo..což je dílo ..Já se sama divím tomu klukovi moje neteř je opravdu hezká holka ..a ukazovala mě fotky toho kluka a ještě jak je vyfocenej jak se tulí s těma holkama a to jsou opravdu holky hnus ..Řekla jsem jí že tady ten je ubožák a že se s ním nemá vůbec bavit ...Jó a zítra jdeme ke kadeřnici a na kosmetiku jako je porazeno ..A říkala mi ,že se ještě frajírek bude divit Tak snad to pomáhá aspoň trošku ..Jen mě štve že její matka se o nic takového nesnaží ..Přestane se s ní bavit řekne jí že není normální a je vymalováno

moje máma se se mnou o tomhle taky moc nebavila, vlastně jsme si pořádně povídat, jako holky, začaly až když jsem se odstěhovala na kolej, najednou jsme si byly spolu nějak blíž...já ve 14 a pak i později měla nějaké potíže, sama jsem mámu oslovila, že bych chtěla k psychologovi a jí to příšlo jako vymýšlení si...táta vůbec si myslel, že jsem asi magor...nemám jim to dnes za zlé, prostě se s tím neuměli vypořádat, o to větší výhra je taková teta, jako jsi ty...mít důvěru k někomu dospělému je určitě v pubertě dobré...

Jsem jen o pár let starší než tvoje neteř, takže si živě dokážu představit její situaci.
Pamatuju si, když jsem byla přesně v jejím věu (přelom mezi 13-14) a "zamilovala" jsem se do mého spolužáka. Hodně jsem se kvůli němu trápila, až jednou jsme spolu byli na výletě, a tam se dali nějak dohromady. Jsem ráda, že se to stalo, protože doopravdy jsem poznala, co je doopravdy zač ..je to ironie, ale teď, pár let dopředu, kdy jsme možná trochu oba dospěli, jsme kamarádi

A moje druhá dětská láska.--> nic se nestalo. Hodně nocí a dní jsem se kvůli němu trápila, ale po dvouch letech mě to nějak přešlo.

Teď vím, že jsem do nich zamilovaná nikdy doopravdy nebyla. Bylo to pouze nějaké pobláznění..

V tomhle období jsem se o tom s nikým nechtěla bavit. Asi jsem si to potřebovala nějak sama ujasnit.
Takže tobě bych poradila, aby jsi jí něčím zabavila. Jeďte se někam podívat, a třěba někde narazí na lepšího kluka. (Já se vždycky skvělě odreagovala ve měste plném krásnejch kluků )

Bože, to jsem se ale rozepsala..a ani moc neporadila..sakra..

A je vůbec v tomto věku nějaký kluk třeba? pořád jí je 13..Nevím nevím.....

souhlasím s

stačí někdo, po kom může vzdychat, jehož jméno si bude čmárat do deníčku, koho si bude představovat, když půjde spát....když je to pro ní někdo, kdo je hajzlík, tak je to hloupé, pokud potká někoho o kom si může vzdáleně snít, bude to pro ní určitě lepší....asi s ním ve třinácti nebude navazovat vážnou známost

Souhlas se vším

To jistě ne. I když v dnešní době se nedivím už ničemu.

V tomto věku si tím určitě prošlo hodně holek.
Souhlasím s tím ji odreagovat,ale vodit ji na manikůru a kosmetiku , to už je fakt trochu teátr...Jednat s ní normálně. Nelitovat ji..

Přemýšlím, kam bych v této situaci vedla 14ti letého syna...

Dnešní mládež se vyhýbá práci, nezdá se vám? Kolik z těch náctiletých opravdu umí pomoct rodičům, prarodičům nebo jiným lidem, přiložit ruku k dílu, pořádně pracovat...? Dříve se rodičům pomáhalo více, i dneska se to ještě občas vidí, ale jsou to už jen výjimky. A tak se nemůžeme divit, že mladí lidé tráví svůj čas na sociálních sítích, nebo v myšlenkách upřených na sebe. Sebestřednost je kořenem veškerého zármutku. Dnešní mladí lidé jsou velmi egoističtí. Všimněte si, že tam, kde jsou děti vedeny k práci, ke starosti o druhé (pokud vůbec někoho takového znáte, já naštěstí znám více takových rodin), tak tam je ve vztazích harmonie, váží si jeden druhého, váží si sebe. Ve 14 letech už to ale nezměníte. Děti se vychovávají od narození, přijímají vzory chování z rodiny.