Neschopnost komunikovat s bývalými láskami

Podle mě je rozdíl, pokud ses rozešla ty a nebo byla rozejita. S těmi, co jsem se rozešla já, bych se s jedním bavila, kdybych ho potkala. Jen jeho současná slečně je na mě alergická, takže si s bývalým nepíšu, ale kdybych ho potkala na ulici, nemám problém se s ním bavit a přeju mu štěstí s novou slečnou. S dalším ex jsme se bohužel rozešli dvakrát a docela smutně a bolestně po obou stranách, takže bohužel taky nejsme v kontaktu, což mě ale mrzí, protože je to fajn člověk. Při potkání bych se s ním dala do řeči, ale pořád by to bylo trochu bolestné. Ale jestli bych se chtěla bavit s klukem (ze kterého se vyklubal idiot), který se rozešel se mnou, to ani ne, musela bych se hodně přetvařovat. A kdyby nebyl idiot, asi bych jako ty byla pořád trochu uražená, že on mě nechal a nestálo by mi za to s ním ztrácet nervy a svoji hrdost.

Já s tím teda nemám problém, naopak se všemi docela hezky vycházím. Když jsme si rozuměli jednou, tak jen proto, že jsme se neshodovali v jiných věcech, si přece nepřestaneme rozumět úplně Kolikrát to bylo jen z toho důvodu, že zamilovanost opadla a člověk zjistil, že to vlastně není ten pravý, a tak se šlo dál.. takže proč se s takovými lidmi dál nebavit

Mám to úplně stejně. Ani jsem s dotyčným nemusela mít vztah, ale třeba jsme si psali, randili a pak to nějak přešlo a já jakoby nemůžu přenést, že to nedopadlo, že mě "nechtěl"

přesně, tohle je na tom všem nejhorší

nemyslím situace, kdy s mužem jste byli ve vztahu a rozešli, zajímá mě spíš jen že jste spolu něco měli, něco mezi vámi bylo a skončilo to.

to jako, líbil se mi, uháněla jsem ho, uhnala jsem ho, vyspala´jsem se s ním a nechce mě?

spíš líbil se mi, nadbíhala jsem mu, ale nechytil se
nebo něco jsme spolu měli, psali si, vyšumělo to (vím proč, neboj), ale stejně mě to žere a nedokážu se s ním normálně bavit

podle mě je to normální, prostě jsi nebyla jeho typ, nebo jsi na něj byla moc hrrrr a nebo to třeba ani nepoznal

je lepší někdy v sobě potlačit vlastní hrdost z odmítnutí a dát pak znát "tak tohles panáčku mohl mít, kdybys nebyl . . . "

popravdě takové ty pocity horka a zimy, když potkáš někoho, na kom ti záleželo, nebos ho chtěla mít, to si prožije si každý

na to je nejlepší představa toho, jak bude vypadat za pár let, pokud možno staré ojeté auto,, kredenciozní pavlačovou manželku, . . .

Ano Tohle se mi stalo 3x a pokaždé jsem s ním ze dne na den přerušila všechny kontakty. Vždy to bylo z jejich strany ten konec a vždy to bylo, že jeden den "ťuťuňuňu" zlatíčko atd. a druhý den už prostě "nechci Tě, běž"
Takoví primitivové mi pak nestojí za to se s nima bavit a ztrácet čas dále...
Takže i když jsem je měla v práci každý den pak na očích tak naprostá ignorace ... Člověk pak ani nemá chuť se na ně podívat a vnucovat se...

hmmm ja s tym problém nemám..... nevidim dôvod nebyť s nimi v kontakte pokiaľ mi vyložene neublížili.... s Bývalým zájdeme občas na pivo,a voláme si alespoň raz týždenne, veď 2 roky nehodím za hlavu, nekontaktovali sme sa len v dobe, keď sa ma pokúšal získať späť, ale už si uvedomil, že to nemá cenu a sme fakt dobrý kamoši... a s chlapmi čo som mala úlet som v kontakte tiež s väčšinou..... nebavím sa len s jedným človekom, s mojim prvým naozajstným adeptom na vzťah, chodili sme spolu keď som mala 16 a dosť sme sa pohádali a prerušili kontakty......

Reaguji na yxyxyxyxyxy: Promiň, nechci se tě dotknout, ale připadá mi to celkem dětinský. Nejlepší by bylo hodit nějaký tvoje subjektivní posudky za hlavu a snažit se být v poho, sama si v hlavě říct: " Vždyt on za to nemůže, že jsem ho šííííleně milovala a on mne ne nebo o tom ani nevěděl."

S tím musím souhlasit, ale mně trvalo hrozně dlouho než jsem se k tomu propracovala.

Já mám taky takový ty cuky, jakože ukázat mu

ale většinou tam vždycky cejtím ten důvod, proč se mi líbili - jejich povaha. a to mě docela nutí se s nima bavit i když nic nebude, protože najít někoho, koho mam vyloženě ráda pro to, jakej je, u mě (jako u dost kritickýho člověka) je docela umění

heheh jo to poznám tiež...... a dá sa povedať, že s tým chlapom dodnes máme vzťah na mačku a myš... ja sa s ním hrám a keď si ho namotám, potom povolím a tak... nikdy som s ním už nič nemala a takáto hra už trvá asi 4 roky...len čakám kedy ma kde znásilní až ho to prestane baviť

Podle mě to vůbec není problém, naopak, přijde mi to ,,normálnější" než lidi, co se rozešli a druhý den jsou nejlepší kamarádi. Já se taky s bývalými bavit nedokážu a i když se tvářím že jo, tak mi to není příjemné. Ne že bych k nim něco cítila, ale už třeba jen proto, že mi ublížili, tak mi není příjemné být v jejich blízkosti.