Ahoj, včera jsem se ve spořitelně tak vytočila, že to musím někomu sdělit a zeptat se, jestli je takový přístup normální, nebo je to nepřípustné. Při naší poslední návštěvě spořitelny nás poradkyně navnadila na založení nového účtu osobě s doporučením od někoho, kdo již účet ve spořitelně má. Oba tím získají účet na 5 let zdarma. Rozhodli jsme se to s bratrem využít a tak jsme se včera do spořitelny vydali. Končím v práci teprve ve 4 hodiny, doma jsem za cca 10 minut, naberu bratra a rovnou jedeme. Byli jsme tam cca 16:15, spořitelna má do 5, říkali jsme si, že uvidíme, jestli paní bude ochotná nás vzít. Nepracuji v oblasti pojišťovnictví ani nic podobného, ale doslechla jsem se, že pracovnice mají z každého pojištění uzavřeného právě na jejich přepážce, nebo vytvoření účtu, provize (je to tak?). Poradkyně nám už minule dala vizitku s tím, že máme přijít rovnou k ní (aby z nás měla onu provizi, samozřejmě, posledně když viděla bratra, že šel k někomu jinému, dokonce mu málem vynadala, že má její vizitku a stejně čekal ve frontě a nakonec skončil na jiné přepážce, než na její.)
Tak jsme tedy rovnou zamířili k dané poradkyni, jí se rozzářily očka a vyculeně se nás zeptala "jdete založit účet?" Já přikývla a hned jsem se jí zeptala "můžeme? Máte čas?" (tuhle otázku si prosím dobře zapamatujte, souvisí s tím, co se dělo potom!) Paní se zatvářila trochu nervózně, pak kývla a nechala nás se posadit. Vyžádala si občanské průkazy, které jsme jí teda předali a začala něco ťukat do počítače. Poté z ní vypadlo něco, co mě vykolejilo. "Musím ale rychle, za 5 minut mám schůzku s klienty." Podivila jsem se, proč to neřekla rovnou? Šli bychom na jinou přepážku, v tu chvíli byly totiž volné rovnou dvě. Případně bychom přišli jindy. No samozřejmě, přišla by o svou provizi.
Začal sled směšných pohybů, rychlého ťukání do klávesnice, vypisování papírů a nervózních pohledů na dveře, zda náhodou nepřicházejí klienti, se kterými byla domluvená. Vrcholem bylo, když před bratra položila nějaký list papíru a zamumlala u toho něco ve stylu "do složky to nedávám, nemám čas." No to mě teda dostalo. Do necelých deseti minut, co jsme na přepážce seděli se dostavili oni klienti, se kterými měla sjednanou schůzku. Nahodila psí oči a téměř kňouravým prosebným hlasem se nás zeptala "nemohli byste chvíli počkat raději vy, než oni, když mám s nimi domluvenou schůzku?" Byla jsem zaražená. Jak dlouho budeme čekat? Očividně to pro ni byli důležití klienti, protože její falešný přemilý úsměv a hlas po dobu budoucího rozhovoru s nimi nabyl na intenzitě.
No, co nám zbývalo, než se sebrat a jít počkat vedle. Aby paní poradkyně zabránila tomu, že by přišla o své provize a pojistila si tak to, že nepůjdeme náš požadavek řešit na jinou přepážku (v té době byly pořád ještě volné rovnou dvě), nechala si u sebe můj občanský průkaz. Byla jsem naštvaná. Jak dlouho jsme tam takhle seděli? Asi tři čtvrtě hodiny! Rovnou po práci, bez oběda, otrávená, jsem tam celkově ztratila asi hodinu a půl svého drahoceného času, když samotné vyřízení požadavku nás vyšlo na cca 15 minut, ne-li míň! A to všechno jenom proto, že paní nám nebyla hned na začátku schopna říct, že nemá čas a my šli tak jinam, aby náhodou nepřišla o své peníze! Mohli jsme si vzít číslo a počkat, až na nás přijde řada na jakékoliv přepážce, navíc, když dvě byly prázdné a mohli jsme být do dvaceti minut venku s vyřízeným účtem. My však chtěli udělat "dobrý skutek" a šli jsme tedy rovnou k paní poradkyni, protože, jak jsem již říkala, jsme věděli, že z toho bude mít peníze. No, jak se říká - za dobrotu na žebrotu a nakonec jsme za to zaplatili tím, že jsme tam seděli a čekali víc jak půl hodiny jak idioti, než si paní vyřídí klienty.
Přijde mi maximálně vyčůrané, že si nás takhle sprostě pojistila tím, že částečně rozpracovala náš požadavek, posbírala doklady a pak nás poslala tři čtvrtě hodiny čekat, když jsme to mohli mít už dávno vyřízené u jiné poradkyně. Myslím si, že to udělala proto, že my s bratrem určitě jako dva mladí působíme jako "luliny", které neumí do pěti napočítat, tak si řekla, že k nám si takové zacházení dovolit může. Pochybuji, že by si to dovolila třeba k mým rodičům. A protože jsme právě ony zmiňované "luliny", samozřejmě jsme nic neudělali a tiše zuřili a nadávali jen mezi sebou.
Všichni pracovníci se už po nás pokukovali, jelikož jsme se zaprvé určitě tvářili pěkně nas*aně a zadruhé jsme tam vysedávali celou věčnost jako dva dementi. Poradkyně se odebrala někde asi pro papíry do kouta místnosti, já na ni však pořád měla výborný výhled a mohla jsem i dost dobře slyšet téměř každé její slovo. Nějaká kolegyně už se zřejmě začala vyptávat, co že asi chceme, že tu sedíme tak dlouho jak pecky. Odpověď, která se jí od poradkyně dostala, pro mě byla jako olej do ohně. Její tvář do té doby zářící falešným úsměvem se změnila v otrávenou kvašnou grimasu, když vyštěkla "no účet!" Nevěřila jsem vlastním uším a očím. Naprosto bez zábran začala cosi nakvašeně mumlat a přitom obě házely pohled směrem k nám. Bylo mi jasné, že nás pomlouvá a to i přes to, že věděla, že ji sleduji. Takže nakonec my jsme byli ti nejhorší.
Nikdo ji přece nenutil, aby nás brala, když ji to tak obtěžovalo! Byla jsem vytočená doběla. Dlouho jsem takhle nebublala pod povrchem, jako včera. Když jsme se konečně po celé té věčnosti konečně dostali na přepážku (cca 10 minut po konci otevírací doby), ještě jí do toho začal blbnout a zasekávat se počítač, rozpačitě se pochechtávala a mumlala "sakra, to není možné, co je s ním, hold má už po pracovní době." No konečná. Byla jsem tak vytočená, že si to neumíte představit. Když nás pak konečně vyprovázela, vypadl z ní další glos. Prý se omlouvá za zdržení, ale vlastně si za to můžeme sami, že jsme přišli bez ohlášení. Pamatujete na mou otázku na začátku - "MŮŽEME? MÁTE ČAS?" Vážně neskutečné!
Totálně vytočení jsme se vrátili domů skoro po dvou hodinách od našeho odchodu. Jsem totálně znechucená z jednání paní poradkyně, které podle mě není v pořádku. Myslím si, že takové zacházení s klientem, ať vypadá sebevíc jako jelito, je naprosto nepřípustné. Co si myslíte vy? Případně, pokud je mezi vámi nějaká poradkyně, je tohle normální? Moc děkuji za názor.
Poslat SZ
Oni stížnosti nenechávají bez povšimnutí. Na Tvém místě teď už bych to nechala, přijde mi hloupé jít za manažerem a vysvětlovat, že před několika dny jsem nebyla spokojená s vyřizováním mé záležitosti. Tak pro příště ...
Ať mi takoví svou práci předají, budu ji dělat ráda a určitě si jí budu vážit více, než oni 
Galerie obrázků
