Nepříjemné otázky na pohovoru

mně příjde, že tu z toho děláte kovbojku trochu ale...pod nepříjemnými otázkami na pohovoru si představím otázky typu "kdy budete mít děti" "máte přítele/manžela" atd...to, co uvádíte jsou prostě normální otázky, na který se s trochou přemejšlení a důvtipu dá najít odpověď velice snadno...taky doporučuju trochu googlit, návodů na to, jak odpovídat na pohovoru je na netu stovky.

Reaguji na Natulinda:

Naprosto souhlasím!

Má slova.

Já osobně upřednostňuju pohovory, kde tyto dotazy nepadají. Jednak je to "strojené" a všichni si na předem určené odpovědi připravíme univerzální odpověď a jednak to podle mně o člověku neřekne. Záleží taky, jak si potenciální zaměstnavatel a zaměstnanec "sednou" atd. Já osobně miluju otázku: "Kde chcete být za 5 let". Na mateřské

Přesně tyto otázky i já považuji za nepříjemné.
A musím konstatovat, že se už také objevují dost často.

No copak o to, odpověď najde každý, ale jde asi o to, aby vyhověl, že

ono je to s tou vlastní prezentací těžké, padlo tu, že zlatý střed je nejlepší...jenže někde mají zájem u někoho méně průbojného, protože takový člověk se snadno ovládá...otázky kolem mateřství jsou nepřípustné, přesto stále padají....a že je to vyrovnaný boj??...tak to určitě ne...přeci jen tam jdete v pozici žadatele...

A ještě jedna podstatná věc, dneska to sice bez pohovoru téměř nejde, ale - u pohovorů procházejí ti, kteří mají tlačenku...říkalo mi dost mých známých, jak to ve firmách chodí - ale to bylo vždycky a bude to nadále...a nebo se to také dělá tak, že se volná místa nevypisují, takže když vznesete dotaz, tak vám řeknou, že místo není..ve skutečnosti je, ale drží se to pod pokličkou, protože ta místa jsou pro známé lidí na vyšších pozicích...i postup zasloužený často není možný, jelikož zase vedoucí místo se chystá pro někoho zvenčí, kdo je zase něčí známý....

S tím nesouhlasím. Já kdybych měla svoji firmu, tak bych chtěla, aby mi tam pracovali kvalitní lidé. A ti se na trhu hledají těžko. Já taky musím něco nabídnout, abych uchazeče zaujala a oni pro mě pak pracovali v tom nejlepším nasazení. Když firma nebude mít schopné lidi, tak ji bude utíkat zisk. Proto nevidím důvod, proč u někoho o místo žadonit. Jak jsem psala, oni nás potřebují a my je také. A každá strana musí něco nabídnout, je to normální obchod.

Otázky na "tělo" ohledně dětí a soukromí mi taky vadí. Bohužel jsou stále dost používány. Naposled, když se mě na to budoucí zaměstnavatel ptal, tak jsem mu řekla, že je to soukromí, na které se on vůbec ptát nesmí. Trochu ho moje odpověď překvapila. Zase je chápu v tom, že se nechtějí setkat s uchazečkou, kterou přijmou, vyškolí, dají do ní nějaké svoje investice ohledně know how a nakonec holka po dvou měsících řekne, že je v tom. A pak se hledá nanovo. Takže to se jako snažím chápat, ale nikomu není nic do toho, kde žiju, jak s kým.

Reaguji na Pecka: pořád je to jedna firma a třeba 80 žadatelů o jedno pracovní místo, už z toho důvodu je to nevyrovnané...můj muž má firmy od revoluce - takže vím, jaké lidi měl a má...většinou ti hodně sebevědomí, kteří si potom začali myslet, že jsou hodně důležití, tak potom s nimi byly veliké problémy a museli jsme se s nimi rozloučit, začali přerůstat přes hlavu nejen vedení, ale i samotným zaměstnancům...ale samozřejmě každý má svá kritéria a třeba až jednou budeš mít svou firmu, tak zjistíš, že s člověkem dobře se jevícím se u pohovoru budeš mít velikou potíž....

Otázky typu co uvádí zadavatelka v úvodním příspěvku nepovažuji za nepříjemné, ale těžko zodpověditelné. Já se většinou snažím působit přirozeně (takže se vlastně vůbec o nic nesnažím) a hraju na svoje osobní kouzlo . Mám takovou povahu, že většinou dvakrát nepřemýšlím než něco pustím z huby, ale nejspíš nebudu úplně blbá, protože to co vypustím dává hlavu a patu.

Jinak co se týče vyzdvihnutí kvalit mé osoby, tak bych se snažila zdůraznit především to, co je pro tu pozici důležité: např. práce, při které je důležitý kontakt s lidmi bych zdůraznila svoji otevřenost, dobrou a rychlou komunikaci, neostýchavost, atd, kdežto třeba pro kancelářskou práci typu účetnictví třeba přesnost, spolehlivost, organizovanost a tak.

Hlavně se hodit do pohody a na všechno odpovídat s úsměvem, to je moje doporučení, mně to vždycky při získávání práce pomohlo.

Reaguji na Monus: právě - je to tak, jak jsi psala...do práce jdou lidi proto, že se musí nějak živit, takže hlavní důvod je jasný - peníze...jenže je to lidem trapné říct a tak tam přesně vymýšlejí blbosti, jen aby nebyli čitelní, i když jsou....jedna moje kolegyně v práci, ještě za totality, říkala, že ona si chodí do práce vydělat peníze, ne proto, že chce a že každý, kdo jí tvrdí, jak ušlechtilý důvod k tomu má, aby pracoval, tak že kecá...ale zas na druhé straně tehdy museli být zaměstnaní všichni, ale i tak povídali, jak chodí do práce budovat socialistickou společnost....

Vůbec neříkám, že člověk musí mít velké sebevědomí, nebo ho minimálně moc předvádět. Stačí zdravá dávka, prostě se neponižovat. Každý asi v životě zažil koloběh pohovorů, já taky a taky mě to už nebavilo, pak už jsem byla tak zblbá, že jsem ani nevěděla, na jakou pozici se vlastně při pohovoru hlásím. Je ale dobrý nějak zapůsobnit, aby se člověk vryl do paměti - samozřejmě v pozitivním smyslu. Právě proto, že je tam dalších třeba 80 uchazečů. Všeho s mírou, nepřeceňovat se, ale ani nepodceňovat. Jinak sama vím, že když k nám nastoupil do kolektivu až moc sebevědomý člověk, že to bylo dost na obtíž. Mě někdy jenom přijde, že si ten zaměstnavatel myslí, že sežral veškerou moudrost světa a může si dovolit cokoli. No nemůže. Proto si taky nenechat všechno líbit.

Reaguji na Monus: tak lidi nemusí být zaměstnaní z toho důvodu, že jim to nařizuje zákon, to je obrovský rozdíl oproti minulosti...šikovný podnikatel po boku je jedna možnost...restituce, dědictví, obrovská výhra, výhodné investice...Jiří Bartoška často říká, že by byl nejraději rentiérem...ale k těm otázkám - myslím, že jsou ty otázky jen pro formu, aby se tam něco probíralo a je to zbytečná ztráta času hlavně proto zaměstnavatele...my zaměstnáváme na základě úplně jiných kritérií a vůbec si neumím představit, že bychom se zabývali nějakým pohovorem...já už o tom člověku dopředu musím vědět, co umí ..a teprve poté se rozhodujeme, co konkrétního bude ten člověk dělat....u klasických pohovorů se toho napovídá a pak je opravdu realita někde jinde.....musí to být pro ty uchazeče někdy těžké rozhodnout, co tam vyprávět...takže až po třiceti pohovorech ti to vyšlo??....