Nepříjemné otázky na pohovoru

No toto zrovna jako nepříjemné otázky na pohovoru nevidím. Vždyť toto jsou dost obvyklé otázky, které se dají očekávát snad u každého pohovoru.

Jak na ně tedy odpovíš, hm?

Klasika! Taky nevím, jak na takové otázky odpovídat Proč u nás chcete pracovat? Protože potřebuji peníze!

Pokud zakladatelka ani ty nevíte, asi to bude důvod, proč si ji personalisté na vybranou pozici nevyberou, hm?

Úplně to chápu,že to zní jako stupidní otázky. Protože odpovědi většinou jsou taky takový kydy,kdy někdo říká co by zlepšil,jak by vyřešil,co by dokázal.... Zní to většinou blbě,ale tyhle otázky se na pohovorech dávají.

Reaguji na paja2508: já myslím, že tyto otázky jsou z kategorie těch nepříjemných, takže dobře chápu ten dotaz, určitě to hodně lidem, kteří na pohovory chodí, musí vadit - co na to odpovídat??...být skromná, nebo sebevědomá, pokud tam člověk něco nalže, tak se stejně časem ukáže, že na takovou pozici nemá...já jsem nikdy na pohovoru nebyla, takže zkušenost nemám...ale třeba doma s mužem považujeme pohovory a životopis za záležitost, která o ničem nevypovídá, podstatné je, co člověk umí, ne co kam napíše.. takže k nám do firmy se zaměstnanci přijímají na základě osobních zkušeností s nimi, pohovory neprovozujeme...stejně si nemyslím, že u pohovorů projdou ti nejlepší - zkušenost z okolí mám takovou, že často byl někdo odmítnut proto, že má tak velké schopnosti, že by ho firma nemohla zaplatit, nebo že by ohrozil někoho na vyšších pozicích...ale dneska je to prostě trend....

Reaguji na coolgirl: Takže "vážení" já zde napsala svůj názor na tyto otázky!! A tyto otázky dle mne do nepříjemných nepatří. Dle mne jsou nepříjemné soukromé otázky, které s práci nemají nic společného.

Jinak co se týče odpovědí na tyto otázky, tak nevím jaké má zakladatelka vzdělání a jaké pracovní zkušenosti (aspoň krátkodobé). Svoje vzdělání ani prac.zkušenosti zde rozvádět nehodlám. Ale já osobně bych se na takové otázky pokusila odpovědět nějak neutrálně. Vyzdvihla bych své klady, případně nějaké zkušenosti, které se mohou pro tuto práci hodit.
(Já jsem na tyto otázky odpovídala tak, že jsem do odpovědí zakombinovala své znalosti a schopnosti a to jak jsem je využila v dosavadní praxi a jak jsem je schopná využívat a případně i rozvíjet dále).

Pokud by to byla dobře placená práce, tak bych asi i přiznala, že mne láká větší platové ohodnocení, ale neuváděla bych to na prvním místě. Jinak bych uvedla, že mne prostě určitá oblast zajimá (a třeby bych dodala i to, že si myslím, že pro ni mám dobré předpoklady) a proto zde chci pracovat.

Ono možna důležitější než samotná odpověď je to, nenechat se takovýma otázkama rozhodit (takže s nima předem počítat a aspoň mít aspoň trochu nastíněnou odpověď na ně).

Dle mne je nejvhodnější být zdravě seběvědomá (ne až drzá, myslím, že chápete jak to myslím). Žádný zaměstnavatel nechce puťku, která bude neprůbojná a nejistá. Hledají osobu, která bude samostatná a jen tak se něčeho nezalekne.

při odpovídání na tuhle otázku začínám tím, co mě na pozici zaujalo, vysvětlím proč a pak navážu tím, že jsem si prohlížela web společnosti/reference a že mě to oslovilo - zase zdůvodnit proč. pokud společnost uvádí na webu, že má výjimečnou firemní kulturu, tak přidám, že bych ráda byla součástí, protože si vstřícné firemní kultury vážím a je to pro mě hlavní motivace v práci.

Přesně tak, musím bohužel souhlasit.

Možná bych takový typ otázek obrátila trochu proti nim. " Proč bych si já měla vybrat Vás, jako zaměstnavatele....? "
Zkusit to prostě naopak, oni hledají vhodného uchazeče na jejich pozici a já jim dám šanci, aby mi ukázali, že jsou pro mě natolik zajímaví, abych o tu pozici vůbec měla zájem. Samozřejmě, že všichni potřebujeme to místo vyhrát, všichni potřebujeme peníze, to jasný, ale než nějaký fňukání a koktání, jim ukázat, že sami máme nějakou cenu a ta na trhu není zadarmo. Samozřejmě je potřeba chodit na pohovory na místa, kde opravdu máme co nabídnout. Tzn. o té práci vědět, co nejvíc a mít ideálně už praxi. Nelhat, že něco umím, když neumím, to ne, ale trochu jím zatnout tipec. Přece nejsme žebráci a oni naši spasitelé. Je to vyrovnaný boj. Omi potřebují nás a my je.

skromná určitě ne, přehnaně sebevědomá taky ne. prostě takový zdravý střed - vím o svých kvalitách a chci vám je předvést a zároveň si vážím vaší společnosti a respektuju vaše zásady.

Na to se mě ptali hodně často, vážně stupidní...

Na jednom pohovoru (kam jsem pak DÍKYBOHU nenastoupila) se mně zeptali: Bude vám 25, to jste v nejhorším věku. Dítě chcete počít kdy? Zvedla jsem kotvy a už mě tam nikdo neviděl, i když mi pak slečna personalistka volala, že jsem postoupila do druhého kola..