Neoslovování titulem, jménem

no tohle znám, ale opravdu mně když se někdo představí (beru samozřejmě pracovní schůzku), tak mi hned strká vizitku, a tím pádem mi dává mimo jiné na vědomí, že a jaký má titul, a tím pádem já ho pak používám, a on zase ten můj. Tohle je tedy běžná praxe, jak ji znám já.
A funguje to tak i třeba u lékaře: představíme se příjmeními, potřeseme si rukou, on se pak buď zeptá co dělám, nebo si vyjede záznamy, kde vidí titul, a okamžitě začne titulovat - prostě ho používá od momentu, kdy zjistí, že nějaký mám.

je fakt, že se Švédy mám nulovou zkušenost

Ale jo, mě to nepřijde jako něco neobvyklého, jen je to to takové formálnější, než třeba já znám od Švédů.

no jo no

Asi bych třeba koukala, jak to chodí ve firmě u Japonců

Jo nám v prváku třídní řekla pro ty co to náhodou nevědi, že už se na střední řiká pane profesore. A jednou se jeden splet a řekl jedný učitelce omylem pani učitelko a ona na něj, že jí je to jedno, protože na naší škole stejně neni ani jeden profesor

Jinak já nevím, ale já kromě doktora, kterej už je zažitej od dětství nikoho titulem neoslovuju ani inženýra ani magistra a už vůbec ne bakalář. Řikám normálně příjmením a pani pane.

To ne, takhle se oslovovalo i před válkou.
Lepší by bylo klasické "paní učitelko"

omg...promin, ale koho to zajímá, že máš prestižní školu lidi maj důležitější starosti než přemejšlet nad tim kde si vzala titul. Dělala sis ho snad kvuli tom abys něco uměla a ne proto aby si s tim pak dělala hogofogo. A jestli si doopravdy schopná si kvuli tomu na někoho zasednout pak je opravdu pravda to co řiká, že dneska může mít titul každej vůl.

Remary, dnes s tebou naprosto souhlasím

A od tama se to podle mě drží..

Pokud nevíš ve firmě, tak očíhni, nebo se zeptej na persnálním pokud je to větší firma určite na to budou mít nějake pravidla.

Já asi jako většina.Judr .Mudr...ale tam to beru spíše než titul jako oslovení povolání. Ing and Mgr. nepoužívám. Mgr ani moc jako titul neberu - taky mi to evokuje lekarnu. Bc. - jak někdo říkal, měla bych taky strach aby se dotyčny neurazil - a taky jsem nikdy neslyšela někoho to používat. Slečno bakalářko mi zní jako slečno diplomko

Reaguji na redmary:

Tak možné ne ani zažité jako spojené s povoláním. Řeknu, že jdu k doktorovi, pak mu tak i říkám.

Jinak můj poznatek... Na oslovování titulem lpí většinou ti, kteří si i myslí, že tím, že mají vysokou, jsou něco víc a na lidi bez vysoké se dívají trochu skrz prsty a považují je za méněcenné a hloupé. Naopak ti, co to tak nevnímají, na titulu nelpí.
Přijde mi celkem trapné někoho opravovat, že jsem např. inženýrka, když už mě osloví "paní".
Samozřejmě také záleží na situaci, ale trvat na tom v běžném životě apod... I v pracovním kolektivu, kde se všichni znají, mi přijde divné, když se třeba trvá na vykání a používání titulu od asistentek. Ale je to asi tím, že jsem zvyklá na prostředí, kde si sekretářky normálně tykají s inženýry, normálně se s nimi baví o běžných věcech, nikdo se nad nikoho nepovyšuje, přesto jsou respektovány vztahy nadřízený-podřízený.

Většina profesorů, které znám, si na tituly moc nepotrpí. Táta má třeba minimálně čtyři tituly a to by pak konverzace trvala pěkně dlouho. Je směšné, že na titulu nejvíc záleží hlavně bakalářům a magistrům.

Proč by dopracovaly? Jakože je to nezdvořilé?

U nás v práci si všichni tykáme, bez ohledu na titul či pořadí v potravinovém řetězci, akorát šéfům se vyká.

Ty máš asi celkem komplex, ne? Mně by teda bylo dost trapně, kdyby mě asistentka oslovovala "paní magistro". Záleží ale, jaký máte kolektiv. Pokud se potřebuješ vůči ostatním vymezovat Mgr. titulem a ukazovat, že stojíš nad nimi, tak ok. Já jsem zvyklá na přátelské prostředí, kde si nikdo na nic nehraje a přesto každý ví, kde je jeho místo.