Neoslovování titulem, jménem

Holky, ale já Jully chápu. Advokátní kanceláře jsou svět sám pro sebe a mají veskrze rigidní pravidla. Můj táta jednu nejznámější spoluvlastnil a já tam dlouhá léta pracovala jako recepční. Měly jste kolikrát vidět ty ksichty "paní doktorek", když zjistily, že ta holka na recepci je šéfova dcera, jak hned otočily. Advokáti se ke mě chovali všichni hezky a korektně, advokátky byly často životem frustrovaný ženský, který nenáviděly mladý holky (čímž rozhodně nemyslím, že je to případ Jully). Faktem je, že většina mi vykala a říkala mi křestním jménem, stejně jako ostatním recepčním, což byly studentky práv. Já je titulovala tituly a samozřejmě jim vykala, protože je to prostě obor, kde se na hierarchii hodně hraje a dbá.

Titul nemám, ale pracujem vo firme, kde ho má 85% ľudí a nikdy som nepociťovala, že by sa človek s titulom pri mne nejak povyšoval a dokazoval si, že je niečo viac. Všetci si tykáme a správame sa k sebe ako seberovní

Tahle diskuze mi připomněla trapný chvilky na škole, kdy člověk stojí před něčí kanceláří, a přemejšlí, jak toho sběratele titulů oslovit. A myslím, že v ČR se to moc hrotí, jednou jsme měli přednášku od Švéda, nejdřív se představil všemi tituly a pak "ale říkejte mi Jorgen" - a na erasmu lidi vyučujícímu taky říkli něco jako "učiteli". V tý škole (a možná i někde ve státním) to ještě chápu, tam je to na téhle hiearchii postavené, ale ve firmách záleží na kultuře. U nás si tykáme všichni - i sekretářka bez titulu s vedení s titulem (rozdíl v příjmu tam je taky slušný).

Jinak já nemám titul ani na vizitce ani v podpisu a přijde mi spíš divný, když mě tak někdo osloví. Školu beru jako něco, co mi pomohlo k získání mé práce a dejme tomu nějakých vědomostí, a ne jako něco, čím bych se měla prezentovat kudy chodím.

Tak to už je moc

No já jsem taky vystudovaná Mgr myslím, že celkem náročnější školu (nechci se nikoho dotknout, takže nebudu konkretizovat), ale nevyžaduju, aby mě někdo oslovoval titulem.. Pracuju v zaměstnání, kde je celkem důležité, jestli je člověk Mgr nebo ne, takže mě tak čas od času tak osloví jak klient nebo kolegyně o mě tak mluví přes klienty, ale nenapadlo by mě chtít o po mých kolegyních, většinou si tykáme a jsme úzký kolektiv.

A k těm titulům jak popsala Jully, mě zas nepřipadá nějak extra hrozné, že někde sekretářce říkají "Radko, prosím Vás" a ona oslovuje "pane doktore", jako divné by asi bylo, kdyby sekretářka řekla "pane Nováku" a on jí odpověděl "oslovujte mně pane doktore", ale spíš jde o to, že sekretářka by měla pochopit tu firemní kulturu asi sama, jinak mně osobně přijde, že jde o houby (resp. spíš o nějaký ten dojem navenek, ale toto by mi nevadilo být tam v pozici sekretářky)

Nezdvořilé by mi už přišlo, kdyby ona je titulovala a oni sami od sebe jí třeba začli tykat.

Já jsem také zvyklá z univerzity oslovovat tituly, ve firmě to chce okoukat firemní kulturu a tomu bych se přizpůsobila.

Jinak jak tu někdo psal příklad, že tatínek má 4 tituly, tak takoví lidé se oslovují tím nejvyšším (nebo resp. tím pedagogickým v případě - profesor, docent (to je víc než PhD) - nikoliv ale odborný asistent), a už se tam nedává to, že je třeba Ing.

V oslovení jsem se ale nikdy nesetkala např. s "pane kandidáte věd" byť třeba PhD. se v oslovení používá

přesně jsi to vystihla

Myslím, že oslovování nadřízeného titulem není nic zvláštního, ale podřízenému určitě není slušné začít hned tykat nebo říkat křestním jménem bez vzájemné domluvy. Vše je o domluvě
Akorát tedy ignorujte zkušenosti 'doktorky' Jully z právnické firmy, neb si je cucá z palce

Souhlasím.

Dlouho? vždycky se oslovuje tím nejvyšším titulem...

Tak s tím jsem měla vždy obrovský problém, protože co já vím, tak se oslovuje titulem, a to tím nejvyšším, pokud jich má člověk více.
Studuju VŠ a každý vyučující na prvním cviku nebo přednášce se představuje bez titulu a ani v mailu ho nepoužívá.
V mailu používám ten nejvyšší titul, ale při ústní komunikaci se oslovování vyhýbám a dělá to tak většina studentů. Vím, že je to neslušné.

Kvůli tomu se mi stal takový trapas: S doktorandy si většinou tykám, ale poté, co oni mi to sami nabídli, protože už teď při studiu s nimi jezdím do terénu, kde se třeba klidně kope tou lopatou, jak tu už někdo psal. No a když jsem byla na týdenním terénním měření na chalupě s několika doktorandama a s docentem, co u něj dělám bakalářku (a s dalšími doktory a profesorem), tak jsem se oslovování také vyhýbala, ale vidět ho celý den každý den, to už se moc vyhýbat nejde, tak jsem se ptala jedné doktorky (s kterou si tykáme) na kamarádský názor na to, jak třeba ona při studiích oslovovala a koho jak oslovovat, ale měla z toho legraci, že bych je oslovovala tituly, tak mi s tím moc teda nepomohla. Co bylo horší, že se ona zeptala i toho docenta, že jsme to spolu takhle řešili, aby mi k tomu řekl svůj názor, ale on mi nabídnul vykání + oslovování jménem. Používám to, ale vůbec to neznamená, že by moje úcta k němu byla menší.
Chudák Jully, ta si teď musí myslet, co to studuju za hroznou anarchistickou školu.

Jinak když jsem dělala v bance, tam byl standart vykat + oslovovat jménem. I podřízený nadřízenému.

Můj názor na to je, že by si cizí lidi, pokud se vidí poprvé, začínají spolu pracovat, měli vykat a oslovovat seb příjmením, klidně i titulem, a je to na každém člověku, kdy komu nabídne oslovení jménem nebo tykání.