Nenávidím svou rodinu

To se spraví - najdi si práci - vím, že je to těžké, ale je to teď tvůj největší cíl. A snad se rodiče k tobě potom začnou chovat lépe - pokud ne - alespoň se od nich budeš moct odstěhovat a žít si podle svého, bez křiku apod. Je mi jasné, že v takovém prostředí se těžko žije - sama nesnáším, když na mě někdo křičí...

Hlavně nevzdávej tu školu - děláš to pro sebe a třeba to jednou ocení i rodiče a uvědomí si, že si dokázala vystudovat vš a ještě se uživit Držím ti palce, určitě to zvládneš. Ale cesta ven vede především přes nalezení práce...

Reaguji na Miasofia:
Záleží na tom,co ti rodiče jsou ochotni dítěti jakoby obětovat nemyslím dřít bídu aby se dítě mělo jak král,ale my to s manželem berem tak,že kluk je prostě mladý a tak se snažíme mu dopřát i když bych měla mít třeba jen jedny tepláky na neděli.
V žádném případě si nestěžuju,ale tak nějak už nemusím mít za každou cenu značkové předražené oblečení,kabelky,boty - raděj to nacpem do kluka a jeho spokojenost je pro nás radostí.
Nemá zase tak přehnané nároky a zná hranice,za které se prostě nedá,ale může studovat dokud bude chtít,platíme mu telefonní účty,vše kolem auta,oblečení,koníčky,samozřejmě jídlo a bydlení má doma.
Ale my to tak máme nastavené už od mých rodičů a s tím vědomím máme jen jedno dítě,abychom byli schopní se postarat.
Někdo to asi uvidí jako rozmazlování,ale my to berem tak,že když ho máme,tak se postaráme dokud můžem.Za to požadujem jen dodržovat nastavený domácí řád,začlenění se do domácích prací a tak celkově slušnost a disciplínu Až by to nešlo,tak budem muset hledat jiné řešení.Podotýkám,že usilovně pracujem a nikdo nám nic zadarmo nedá.
Jasně,že jakoby šetříme na nás "starých" ale zas tak strašné to není,my už toho zas tolik nepotřebujem ale jsou i "staří" kteří chtějí žít a pak se musejí dospělé děti postarat o sebe.

Pokud by se syn nechoval tak,jak požadujem,tak má utrum a může si jít vydělávat sám,byl by konec bezstarostného života studenta.
Ona totiž ani trpělivost "blbých" rodičů není nekonečná.
Proto se těžko "soudí" když nevíme co je za problém či co se v té které rodině děje.

Reaguji na alada:

jejda holka jedna nešťastná, koukej se sebrat! Je Ti 21 let celý život před sebou tak na co čekáš?? Na rodiče bych všechnu vinu nesváděla , jsi plnoletá tak se starej. Když jsi tam nespokojená a nelíbí se Ti to či ono , tak to změň. A jinak v prostředí plném nenávisti těžko můžeš hledat porozumění , co vysíláš se k tobě vrací.

Reaguji na alada:

Jak píše mikkýsek, nejdřív si nějak prober svůj vztah k rodičům, opravdu se nezlepší, když si budeš pěstovat nenávist. Zřejmě máš k dispozici PC, když studuješ přes internet a za rok budeš mít bakaláře. No tak co, kde bydlet máš a co jíst taky. Nijak moc špatně se nemáš. A když jsi teď hodně doma, tak bys mohla naklidit, uvařit a vztahy by byly hned lepší.

Já myslím, že holek, co řeší něco podobného je tady hodně a pokaždé je pro ně jenom jedna rada : najít si práci. Jsi od Bruntálu - můj kolega denně z Bruntálu dojíždí do Ostravy. To po Tobě nikdo nechce, on se stěhovat nehodlá, protože má rodinu. Jen ukazuji, že nestačí se smířit s tím, že " joo u nás není práce" .
Když jsem přišla do Ostravy, bydlela jsem se třemi holkami na bytě, každá jsme platili 2.500. Všechny jsme pracovali, oni u toho i studovali, takže to asi jde.
A když ne, Laky má pravdu - Jeseníky : Karlov, Morávka, Karlova Studánka, Hvězda ... všude plno hotelů a pod., za poptání nebo hledání na netu nic nedáš, hodně lidi na zahraniční lyžovačky nemají peníze a zimní sezóna je za dveřmi.

jo, odstěhovala jsem se, a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat, na mateřské s dítětem na krku a taky to šlo

díky tomu, že jsem to udělala, jsem tam, kde teď jsem, dítě mám takové jaké mám a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat

k rodičům jezdím pravidelně, oni respektují mě, já respektuju je a vztahy jsou na dobré úrovni, žádné vyčítání, osočování, . . . .

a jak bylo psáno - každý má právo na svůj život, a to i rodičové, kteří tě porodili, vychovali a dali ti základ do života

to, že jsou takový jací jsou, to je jejich problém a to, že do toho zatahují tebe? Pokud si to necháš, je to jen a jen na tobě

skovávat se za peníze, za jakés takés zázemí je neochota udělat ten jeden jediný krok, ale ten už je jen na tobě

osobně tě chápu, vím, jaké to je, ale všechno se dá řešit, jen se musí chtít - i když to třeba nebude hned zítra - jen mít dobrý plán, jak na to, a jak to udělat a těšit se,,že přijde ten den, kdy už budeš sama sebou a nikdo ti nebude předhazovat, jak moc jsi nechopná, jak moc překážíš

Moje kamarádka měla podobný problém s rodiči, i když nebylo to tak drsné. A po odstěhování se jejich vztahy výrazně ale opravdu výrazně zlepšily.

Nenapadlo tě se přestěhovat do nějakého bytečku s kamarádkou?

Nebo jestli tu nemáš žádné závazky, zkus si najít někde v zahraničí rodinu a jet jako aupair. Existuje plno stránek, kde rodiny hledají mimo agentury, kamarádka takhle našla rodinu a byla u nich skoro rok Nebo jeď pracovat do zahraničí. Podle toho jaký jazyk umíš

Souhlasím.
Vzpomínám, když jsem s našima bydlela v jednadvaceti ve 2+1 a táta se občas ozval, jakože abych už vypadla z baráku, nebo něco na ten způsob. Tenkrát mě to bolelo, ale dnes už ho chápu. A když příjdu k našim na návštěvu, tak právě on mě nejvíc přemlouvá, abych ještě zůstala.
Tak to má být.
Vzpomínám na "desatero" Roberta Fulghama. Právě poslední desátá rada zní:
Mejte je (děti) hodně dlouho rádi - nechte je brzy odejít.

Pro zakladatelku témat

Tvé psané na mne působí, že si tak trochu vymýšlíš a protiřečíš.
Jestli ty máš gympl, tak to snad každej, tak hrozný sloh a tolik chyb jsem již dlouho neviděla. Tvé studium přes net se mi zdá divné. Vím, že takové studium existuje, ale také je titul na takových VŠ zaplacen vysokým školným.

Rodiče Tě živí, bydlíš u nich a ty je nenávidíš. Zdá se mi, že své neúspěchy chceš "hodit" na někoho jiného.
Možná jsi jenom pesimistka večně nespokojená. Když studuješ 3. rok Bc., nějakou práci máš za s sebou v rámci brigád, tak podle Tvých vrstevníků na tom nejsi tak špatně, jak si myslíš.
Opravdu jediné řešení je odchod z domu nejlépe vyřešený spolubydlením. Práci v Praze najdeš (když budeš chtít). Ale můžeš prve zkusit bližší města, viz. rady výše.

no já si to tak trochu myslím taky.......

já si myslím, že slovo NENÁVIDĚT je hooodně nadnesené, asi bych se na tvém místě zastyděla . . . ale co už, jsou to tvoje pocity . . . já taky svoje rodiče nenáviděla v době dospívání, dnes vidím vše zpětně a úplně jinak - tak mě jen napadá, jestli se necítíš moc ukřivděná . . .
a podívej - je plno mladých lidí, kteří se museli osamostatnit/odstěhovat z domu o mnoho dřív než ty, z různých - méně či více závažných - důvodů a taky jich to hodně zvládlo . . . prostě je to o tom nemluvit, ale makat . . .
zkoušela sis s vašima promluvit? narovinu jim říct, co bys ráda a co ne? koukej, živí tě - co takhle zkusit s nimi probrat finanční stránku věci - poprosit je, aby ti je dávali na ruku a ty by ses vystěhovala? i kdyby třeba jen na půl roku, ať tě podpoří do nového startu . . . Ostrava je kousek, bydlení (spolubydlení) seženež už i kolem dvojky, a práci, i kdyby v Mekáči, taky - to vím na 100 % . . . takže nevím, co víc říct, než - líná huba, holé neštěstí . . . a věř, že vím, o čem mluvím. Když prostě musíš, tak všechno jde!

Aby ji živli a ještě za ni platili podnájem jinde, když doma bydlí zadarmo?

Slečně je 21 roků,je zdravá a dospělá........proč by jí měli rodiče dávat peníze?

Reaguji na Laky: Reaguji na Diplomka:

myslela jsem to spíš tak, aby ji pomohli do startu, když slečna očividně má pocit, že se jí děje křivda . . . já to beru asi tak, že mám taky zlaté rodiče, jak už tu někdo psal, a ve štychu by mě nenechali . . . mohla by to být taky něco jako "bezúroková půjčka" - přece jen se začíná líp, když má člověk aspoň trochu nějakou jistotu a podporu . . . Samozřejmě nevím, jak to u nich doma chodí, myslím, že žádná mince nemá jen jednu stranu - kdyby její rodiče byli tak nesnesitelní, tak ji těžko nechávají u sebe bydlet a vypakovali ji z domu už dávno . . . Prostě to byl jen návrh. A záleží na každém. Já bych třeba nemohla takhle na naše nadávat - držela bych pusu a byla zticha, cítila bych se jako přižírka. Já taky skončila se školou a podmínky našich byly jasné - školu ti zaplatíme, ale pokud na škole nebudeš, starej se sama - a taky jsem musela.

to je právě ten rozdíl,který ty cítíš správně.
Jako rodič bych to vzala tak...nenávidíš mě,ale moje peníze ti nevadí,tak se seber,zabal si svůj tlumok a papa,měj se pěkně a starej se jak umíš.
Ale samozřejmě,že pokud se dítě chová slušně /myslet si v podstatě může co chce/ a ctí zásady rodiny,tak se mu pomáhá ... však rodina funguje jako smečka a ta drží pohromadě,chrání slabé jedince.