Jsem čerstvá absolventka VŠ. Na můj obor /humanitní/ berou asi jen 5% uchazečů. Poctivě jsem dřela, abych se na něj dostala. Mám hodně praxe, během celého studia jsem pracovala na nejrůznějších pozicích (nikdy manuální nebo nekvalifikovaná činnost). Mám dobrou angličtinu, taky druhej jazyk. Studijní výsledky jsme měla vynikající, absolvovala jsem se samejma. Kromě školy jsem stíhala i různý vedlejší aktivity (třebas příspěvky do školních novin).
Dělám všechno co můžu! Ptám se známých. Tam, kde sem dělala praxi. Rozesílám nejen na inzeráty, ale taky do firem, kde sice žádný inzerát nemají, ale práce tam by odpovídala mému vzdělání. Mám super životopis (na tom se shodne asi každý). Už nevím, co mám dělat. Mám pocit, že jsem obeslala všechny firmy, které vůbec v mém oboru existují a kde by se dalo pracovat.
Hledám v Praze, dojíždět můžu, ale stěhování nepřipadá v úvahu. Přítel nás živí a práci má v centru.
Mám pocit, že se brzo zblázním. Dospěla jsem do fáze, kdy jen brečím, už odmítám vídat se s rodinou, s kamarády, kteří práci maj. Nechápu to.....když vidím, že známou vyhodili z technické školy a do týdne měla jakou práci chtěla, mám jenom vztek.
Poraďte mi prosím co dělat. Pokud jste zažily něco podobného, napiště mi prosím, jaký byl váš příběh!