Nemužu ho oslovit jménem, co stím?

Klarinka
Tak to znám, ale já si to ani nijak neuvědomovala, až můj bývalý, se kterým jsem byla čtyři roky, mi po rozchodu řekl, že jsem ho za ty čtyři roky ani jednou neoslovila jménem a když jsem nad tím zapřemýšlela, měl pravdu a nebyl jediný koho jsem nedokázala oslovit jménem. Ale my měli normální vztah, takže já ho oslovovala lásko, zlato, miláčku apod. V tvém případě, kdy ten vztah není ujasněný, tak tam vážně nevím jaké volit oslovení. Ale přeci nějak ho oslovuješ, když k němu chceš promluvit nebo ne?

slunko
Právě, že ne, neoslovuju ho nijak, ani žádnou přezdívkou, prostě na nej nevolam, je to divné, ja vím a štve mě to...kolikrát si říkám, ted už to řeknu a nic, nejde to , napast do sms mu to mužu, ale vyslovit prostě ne. Myslím, že on si toho také všiml, ale nic neřekl. On mě také málo oslovuje, převážně, když je naštvaný, ale já jeho vubec..nevím, jak mám odstranit tenhle blok

já nechápu proč ho nemůžeš oslovit jménem? má nějaké cizokrajné jméno? Bo z něj udělat nějakou zkráceninu? Jinak to, že to tak nějak vztah je, jenom se hraje na to, že není, moc dobře znám. Já to neunesla:/ Tak snad ty na tom budeš lépe

micpulka
já to taky nechápu, prostě jsem to od začátku nedělala (nevědomě) a těd mi to nějak nejde, i když bych chtěla ,asi to prostě budu muset překonat a vyslovit to poprvé, podruhé, potřetí a pak už to pujde samo, jiné řešení nevidím . Myslím, že i tohle je jedna z věcí, co dělá náš "vztah" takový napjatý a neosobní

Přesně. On Tě jménem oslovuje?
Ale na Tvém místě bych zauvažovala o tom, jakou roli v jeho životě vlastně hraješ a jestli Ti to spíš nebere než dává.

Morrigan
On mě ano, tedy spíš občas, když na něco jakoby klade duraz. Abych pravu řekla, moc štastnou mě to nedělá. Třeba v noci se na mě lepí tak, jak to snad v životě žádněj muj kluk nedělal, pusinkuje me na krk, nenechá mě se oddtáhnout, chytá mě za ruku, hladí mě.a to kolikrát ani nechce delat sex . Jenže pak na veřejnosti, když už spolu tedy někam jdeme, mě ani nechytne, ani nepohladí, ani nedá pusu. Určitě mi poradíte, at si s ním promluvím, ale s ním se to dost dobře nedá a už vubec né o citech, tak já nevím, co s tím a jak na něj

Klarinka
No jo, taky pamatuju, jaké to je, když člověka oslovují jen tehdy, když mu něco chtějí vytknout nebo něčemu dodat vážnosti... jednomu se z toho akorát tak sevře žaludek.
Ale z toho, co popisuješ, zas trochu plyne, že v soukromí se určitých citových projevů nezříká...Je ale těžké, když nekomunikuje, být z toho trochu moudrá. Asi budeš muset dát na intuci, abys nějak odhalila, jak to všechno má.
Je ovšem také možné, že on má jasno, a divil by se, co řešíš - vždyť Ti to řekl vcelku jasně, že nic vážnějšího nechce. Klíč odbytu s tím jako nějaký důkaz vztahu opravdu nesouvisí, jen usnadňuje provoz.

tak zkus mu začít říkat nějakou přezdívkou,která je ti blízká,říkáš,že je cizinec tak zkus nějakou bud v jeho řeči nebo českou a snad si na to oba po čase zvyknete a poté zkus jemně zajít na jméno ve střídáním s přezdívkou...

Ahoj holky, omlouvám se, že nenavazuji přímo na tuto rozjetou diskuzi, ale zaujal mě název tématu a při jeho přečtení mě okamžitě napadl můj problém. Neumím vyslovit krásné, české, čisté „r“. Ne, že bych vyloženě ráčkovala, to ne, ale prostě mi to nejde vyslovit úplně čistě, zněle, tak, jak by to mělo správně být. A můj přítel má jméno obsahující právě tohle písmenko a já ho kvůli tomu také nedokážu oslovit jménem... Na začátku jsem se tomu skoro cíleně vyhýbala, měla jsem tehdy strach, aby to neznělo divně, a teď už mám v sobě vypěstovaný jakýsi blok a také se mi to nedaří překonat...

Morrigan
Řekl no, možná ani já se o tom nechci právě moc bavit, aby mi to znovu nezopakoval, jenže už to začíná být dost trapné pro mě, protože už me asi tak všichni berou, jako "jeho holku"
Třeba jsem přišla k němu domů a byl tam jeho spoluhrač, kterého jsem neznala a on mi řekl česky.."jé, já nevěděl, že......má holku. On to neslyše a ani by nerozuměll, řekla jsem jen "hm," protože nevím, jak se v takových situacích chovat a to se mi stává často, třeba mě jeho kamarádi vidí v klubu a říkají mi " pozor, sledujeme tě, nebo kde máš .... atd " Prostě mi přijde, když jsme spolu samy, ještě nejlépe po tmě v ložnici, když on nevidí ani sám na sebe, tak se tulí, mazlí hladí, objímá, pusinkuje, prostě z nej cítím lásku, ale na veřejnosti u mě třeba stojí nebo je se mnou, ale ani mě nechytne. to je právě to hrozné, co mě ubíjí, že nevím, jak to mezi námi je a co říká on svým kamarádům, ale už snad ani není možné, aby řekl, že jsem kamarádka nebo neco podobného, všicni ví, že to tak není..no, ale my se o tom prostě spolu nebavíme, takže myslet si můžu cokoliv a stejně si jistá nejsem. Už se ho nechci znovu ptát, je mi to nepříjemné,měl by s tím přijít sám, aby se vyřesilo to napjetí, ale to jaksi nedělá, tak nevím. A na nějaké ultimátum se zatím necítím, pač on my svůj názor vlastně řekl, ale už je to prostě trapné, když nás všichni známí berou asi jako pár. Ach jo, není nad klidný, harmonický vztah a komunikativního partnera, ale srdci bohužel neporučíš je fakt, že jsem v tom dobrovolně, nikdo mě k ničemu nenutí, tak nač si stěžovat, že...jen bych potřebovala poradit, jak to nejak diplomaticky vyřešit

KalaAzar
Přesně, já ho neoslovuju, ani nevím proč, možžná se mi nelíbí jeho jméno. Dříve jsem to ani nevnímala, pak si toho všiml i on no a teď, i když na to myslím, říkám si " tak, teď už to konečně řeknu, nezvladnu to, prostě mi to nejde přez pusu, nemohu to vyslovit.

Klarinka
Jak to nějak diplomaticky vyřešit? To je dost neřešitelné, protože každý asi chcete něco jiného. Měla by sis s ním na rovinu promluvit, překonat ten strach, že Ti třeba i potvrdí, že to pro něj není moc závazné, a Ty se budeš muset rozhodovat, jestli v tom zůstat. Já vím, že je to těžké, když ho máš ráda, ale takhle se budeš jen trápit a úplně Tě to vnitřně rozloží. A citlivější povahy můžou třeba i onemocnět, protože pořád potlačují svoje potřeby.

A pokud jde o to jméno,oslovování druhého jménem je projev důvěry a intimity, pokud ve Vašem vztahu chybí (nemyslím tím sex, ale takovou tu důvěrnou blízkost, která se cítí, když vztah fuguje), tak se ani nedivím, že ho nedokážeš oslovit. Asi se taky trochu bojíš, že bys tím dávala najevo, že něco jako vztah existuje, což je to, co si on nepřeje... Začarovaný kruh...

Morrigan
Já vím, já vím, všechno to vím a také vím, že to takle vůbec být nemá Jenže on si prostě hrozně protiřečí, jednou jsem mu volala a on mi to nezvedl, normálně to nedělám, ale měla jsem zrovna nějakou depku, a tak jsem mu začala volat pořád dokola..no hrůza..vím!! Pak mi zavolal a řekl, že je to hrožné a hysterické, že jestli to budu dělat dál tak je konec, že on by mi zavolal jednou a kdybych to nebrala, že by prostě počkal, až zavolám sama. Asi týden na to, jsem si zapoměla tel. v aute, byla jsem u kamarádky asi 3 hodky, pak přijdu, tam sms a v intervalech asi 20minut 4 zmeškané hovory. Nic jsem mu na to neřekla, ani nevysvětlovala a on taky dělal, jakoby nic, za pár dní jsem mu to nezvedla záměrne a zase mi volal 3krat plus sms "jestli je vše v pořádku" nebo, jednou jsem šla s klukem na kafe a on to zjistil a napsal mi " ať mu okamžitě řeknu, co jsem s tím klukem měla, jinak si to zjistí od někoho jiného" nebo jsem s ním byla na výletě a on mě pak vezl na autobus a já mu říkám, že to s ním bylo hezké atd.. a on mlčel, tak jsem se rozčílíla, že mi nikdy nic neříká a že ani nevím, jestli je mu se mnou dobře, on zase mlčel..no a pak mi přišla sms, když už jsem seděla v buse, že se mu to se mnou libilo a blablabla...to je to samé, jako když, je se mnou sám, ale jen v posteli a když je tma, tak mi pořád objímá a hladí, drží mi ruku a povětšinou ani nechce sex, pač je unavenej z treningu...což mě teda na jednu stranu štve, pač já mám sex ráda a brala bych ho tedy určitě častěji a je těžké usínat sice v objetí, ale bez sexu , ale zase na druhou stranu vím, že o sex mu určitě semnou nejde, na to by mohl...možná i má (nevím, fakt se v něm vůbec nevznám, a taky s ním nejsem porád nejsem), spoustu jiných holek. Když, k němu přiletěla na návštěvu sestra s malými dětmi, tak mě poprosil, jestli jí mužu vyzvednout na letišti a pak jsem s nimi byla celou dobu. Ale zase na druhou stranu dělá všechny ty věci, co mě prostě vadí no..nemá se ke mě na veřejnosti, nic mi neříká, nebavíme se o nás, málo semnou spí a tak vůbec je to takové...no prostě jiné, než to asi v bežných vztazích funguje.
Moje vnitřní intuice mi říká, že mě má rád, ale asi mu dávám moc velkou jistotu a asi proč by to měnil, když já to takhle akceptuju a jemu to vyhovuje..možná, že by měl dostat pocit, že o mě taky může přijí, když se něco z jeho strany nezmění, ale mám strach z toho úplného ultimáta...holky, co si o tom myslíte..jak to vyřešit a má to vůbec cenu a může z toho být ještě normální vztah, když se to takhle dlouho vleče a on je tak uzavřený a nekomunikativni? Kamarádka mi ríká, když to od začátku nejde, jako po másle, tak to fungovat nikdy nebude..já fakt nevím...

Klarinka
Jako po másle? O tom přece není život, aby šlo všechno jako po másle a vztahy už vůbec ne. Nic bysme se nenaučili, nikam neposunuli
Na mě to působí, že tě má ten kluk rád. Že tě na veřejnosti neobjímá, ale ve tmě nemá problém? Není to úplně standartní chování. Jenomže přijde mi to mnohem upřímnější, než kdyby se k tobě okázale měl na veřejnosti a v soukromí by byl chladnější. Je to introvert, asi proto dokáže svoje city projevit jen, když je chráněnej tmou, ale věřila bych jim. Nemyslím si, že se tak chová, protože si je tebou jistej a nemyslím si, že to jde nějak vyřešit najednou. Když k sobě budete upřimný, můžete postupně bariéru mezi vámi zmenšovat, pokud na to ovšem budeš mít sílu a trpělivost. Nějaký hry na to, že mě nemá jistou a že můžu mít 10 dalších (to přeháním samozřejmě) podle mě v tomto případě nejsou to pravý ořechový.