Nemohu žít s ním ani bez něj

Ninda
Tak to asi musíš být pěkně na nervy. Mě třeba dělal, že když jsem řešila zase nějakou "maličkost" (rozuměj peníze, strávený čas nebo jiné u mě podstatné záležitosti), tak buď nechápal, nebo se cítil dotčen. Když jsem se ptala na názor, dostala jsem odpověď: Co ti na to mám říct...nebo...Už jsem to udělal a co spraví promiň?...Takže názor jsem nedostala...a navrh se urazil. V tom byl borec. Nezvedal mi mobil třeba týden, později jsem se dozvěděla, že když byl uražený, vydržel nečíst i smsky. A když po té době dorazil, tak aby byl klid, musela jsem to hodit za hlavu...ale viník jsem byla já - řešitelka maličkostí. Později jsem zjistila, že to z něj vychovali rodiče - maminčin mazánek, maminka ho stále chválila za každou blbost a nikdy mu nic nevyčetla - nedovolila si to. Vlastně za to nemohl...a asi mu všechny vztahy krachovaly ze stejného důvodu jako ten se mnou. Nevím, co poradit...moje zkušenost je ta, že po každé hádce jsem cítila tlak na hrudi, frustraci, bezmoc. Vysvětlování nepomohlo, byl to ztracený čas. Lidi se nemění. Nindo, drž se!

tak s tím synem si právě nepsala, ale chápu, že synovi hledáš jakoby mužskou osobu aby měl koníčky a podporu od chlapa...
ale tady si určitě udělala dobře. my třeba plánujeme společnou budoucnost a bavíme se o hypotéce a i o dětech, ač ty jsou hodně daleko...

tak to znám.u mě to jsou pořád výčitky za něco - neuvařilas, neuklidilas,nenakoupilas a poslední dobou taky - málo vyděláváš.Je to těžký, máme společný výdaje a nedokážu mu vysvětlit, že i když beru o dost míň než on, běžný nákupy na provoz domácnosti táhnu ze svýho a bohužel nemám z čeho ušetřit.Taky dokáže dlouho trucovat,o práskání s telefonem ani nemluvím.A taky to má od matky, tam mu zas vždycky ve všem ustupovala, protože jako dítě přišel o tatínka a ona místo aby jim dala zodpovědnost,dělala všechno za ně, "aby to němeli tak těžký". Je to takový kolotič,mám ho moc ráda,zažili jsme toho spolu spoustu,překonali jsmě hromady problému a já vím, že to,co teď prožíváme je způsobeno nedostatkem financí,ale holt žijeme v kraji,kde můžu bejt ráda,že vůbec nějakou práci mám...

Carolinee
ano stálo se mi to , prožívala jsem to 3,5 roku...přesně jak popisuješ, akorát, že jsme měli velké problémy , ne maličkosti....život mě naučil (nemoc), že už se nad vším tak nerozčiluju atd. já spíš s ním řešila velké problémy, zároveň jsem ho ale hrozně milovala a nedokázala bez něj žít....chtěla jsem se rozejít 1000x , byla bych šťastnější, ale nešlo to...ikdyž mi nedělal pěkné věci..prostě jsem byla slaboch...no a světe div se, 3,5 roku krásných a zároveň i strašně ošklivých zážitků je za mnou a náš vztah se dostal na úroveň, kdy se nejvíc milujeme a jsme rádi, že jsme spolu ty šílený boje přežili...teda hlavně já jeho (sobec chlap je nejhorší - dost ubližuje a nic nechápe) ale nevím co se stalo, prostě to všechno přešlo a on už není ten sobec, ten bezcitenej chlap, bez emocí, ten drsňák....prostě se změnil....a to nás zachránilo.....
ale dnes a denně jsem pociťovala nenávist za to , jak se ke mě hrozně chová..........

myslela jsem, že zázraky se nedějí a lidi se nemění...potěšilas mě, třeba mě to taky potká

Ninda
víš, ale nejsem puťka nebo tak.....moje slzy za ty roky by vydali na potok , stejně bylo i vzteku a nenávisti...jenže já si prostě řekla, že se ho nevzdám a že musí! pochopit, že jsem pro něj ta nejlepší (hahaha) a s tím jsem tak dál bojovala....většího sobce, egoistu jsem v životě nepotkala...a způsoboval mi takový šoky, že jsem se jednou i složila psychicky....
nikdy jsem se sebe nedělala husičku, všechno se snažím vysvětlovat v klidu, s láskou..proč se mi to nelíbí, proč pláču, proč mě to tak bolí.....byl jako kus ledu, bez srdce, když jsem ho potkala.....a naučila jsem ho asi, že ostatní to srdce a lásku narozdíl od něj mají...
nechovala jsem se tak, jako že ,ať si dělá co chce, jen ať mě za to miluje, to vůbec..právě.
Ale řekla jsem si, že budu ta nejlepší a nejskvělejší přítelkyně, aby "kdyžtak" jednou litoval, že sme se rozešli.....(jak jsem psala výše, není to tím, že by si dělal co chce a já se jen o něj starala) spíš o tom, že jsem uvařila, nachystala, vyparala, uklidila, vymyslela překvapení, byla jsem "jen" příjemná, úsměvavá, veselá, pomáhala mu s prací, nákupem dárků pro jeho rodinu, podporovala ho ...prostě jsem chtěla, aby domů chodil rád.... hlavně jsem se snažila zbavit se svých "blbých" nálad...depresí atd. vždycky jsem se vybrečela před tím než přišel a pak se jen usmívala.....(pokud udělal nějákou podpásovku) tak jsem na něj neječela, jen jsem se "odklidila" a brečela....a vím, že to na něj fungovalo nejlíp, prostě pochopil spustu věcí....nebo jsem na nej neječela a snažila sem se mu vysvětlit, že ho miluju, znamená pro mě všechno na světě, ale že mě bolí, že dělá to a tamto...atd.
nevím no teď se to obrátilo a snaží se spíš on....je to fakt někdo jinej.......člověk, kterej ví, že ho miluju a UŽ si toho váží.....

Ambra
moudrá to žena máš můj velký obdiv, za to odhodlání a trpělivost

girapha
děkuju, co mě to stálo sil a nervů si nikdo nedovede ale představit ....
čerpala jsem ze zkušeností ostatních vztahů...že se mi postupně ozývali bývalí, co mě třeba opustili, nebo já je....neměla jsem vztahů vyloženě moc...ale třeba po roce, dvou letech se mi znovu ozvali, že vlastně udělali chybu, jestli nejsem volná, že až teď pochopili, že jsem pro ně byla ta pravá atd. a tak mě napadlo, že toho musím využít ve svůj prospěch.... a zapracovat na tom hihihihi.....asi jsem taková malá intrikánka
jednou se mi kamarádka hrozně smála, protože ten můj ani nežárlil, (protože mě neměl rád, že jo - ze začátku) tak jsem udělala nemožný , jen proto ,aby si uvědomil, že na světe není jen ON hvězda jedna...hihihi
nechala sem zavolat bývalýho, jako že je "nějákej" můj nápadník,- novej, (čas a diskuze předem domluvena) ......bývalej rád spolupracoval, přál mi nový vztah.
nebo když se vracel z práce, tak jsem šla ven a seděla ještě potom hodku na lavičce venku ....aby si nemyslel, že na něj budu netrpělivě čekat doma ... (opak byl pravdou, sem se nemohla dočkat) ...teprve po hodině jsem šla domů a dělala, že jsem se perfektně někde bavila ..rozesmátá, spokojená....
jasně mohla jsem někam s kámoškou, ale ne vždy je chuť a peníze....že
prostě jsem na něj hrála takový vály...hihihi
ale to jen ze začátku, párkrát, aby si nemyslel, že mě má jistou...........pomohlo to a dost
asi si někdo řekne, že by mu za to ten člověk nestál, kdyby musel dělat, to co já..jenže já si 25 letá koza zamilovaná nemohla pomoct a cítila jsem že je to ten pravý....

Ambra
tak to nemá chybu...důležité je, že se štěstí přiklonilo na Tvoji stranu, že jsi mu malinko pomohla si uvědomit spoustu věcí Jsem asi na podobné cestě jako tehdy ty. Taky mám neomaleného přítele, je moc hodný, vím, že je to ON, ale někdy se chová vyloženě na pěst a je z něj cítit velká sebejistota. Jak dlouho jsi aplikovala tuhle metodu dobré nálady a zájmu jiných mužů, než se změnil k obrazu Tvému?

Tak holky prožívám toto už 5 let Rozešli jsme se spolu snad uz 100 krát už to nejde ani zpočítat,ale nikdy jsme to nevydrželi a opět se k sobě vrátili a bouže je to častěji a častěji vždy se k sobě vrátíme z duvodem že se napravíme a už to nedovolíme,ale vždy to zase spadne do starých kolejí už nevím co s tím už to prodlužujeme 5 let když jsem s nim chci být někde s někým jiným a žít jinak,ale kdž jsme bez něj chci být zase s ním a ten jinej život mě nebaví už nevím jak z toho ven a dodnes nevím co je lepší Nemužu si už pomoc a k rozhodnutí jsem nikdy nedošla a bez něj to nevydržela a pak jsme s ním a taky to nemužu vydržet.

já to měla s bejvalým.důvody mohou být jen dva.budťo vás drží obrovská vášenˇ,nebo jste oba trochu vyšinutí.nemyslim jako urážku,ale jako fat,že některé lidi prostě tato houpačka baví.a baví je se tím i trápit,usmiřovat,prostě to žít.
mě to jednoho dne pustilo,znormálněla jsem a našla si normálního kluka se kterým už jsem mnoho a mnoho let.

Aneee
a jak dlouho jste byli od sebe?Ja vim je to začarovanej kruh,taky mi leze kolikrat na nervi,u nás nikdy nebyla hadka kvuli nějaky normalni věci vždycky kvuli nějaky kravině.Ten muj se taky rad nafukuje a jak u toho ma vyvaleny oči.Je to taky maminčin mazanek ale s tim už asi nic neudělam

Lenka 76
Maximálně jsme to vydrželi měsíc víc ani tuk,my se právě taky hádáme jen kvuli prkotinám a přítel je hodně stahovačnej tak je to s ním težky

to já právě taky ne,ale nevím, jestli chci dělat všechno,co mu na očích uvidím. já mám taky svý potřeby a když přijdu z práce,tak jsem taky unavená a chci,aby na mě někdo čekal s úsměvem a uvařil mi čaj...Jsi dobrá,žes to vydržela.Ten můj není až tak hroznej,jak píšeš (nic ve zlým), zorvna včera kolem mě běhal, protože jsem nastydlá,je na mě milej,jel mi v 10večer do taska pro citrony a proo zázvor...Jak už tady někdo psal,je to jak na houpačce,jednou je zlatíčko,pak mu něco přelítne přes nos a je z něj úplně někdo jinej. Jekkyl a Hyde, fakt!

Tak tohodle "tvora" mám taky doma Prostě v tu chvíli myslí jen na sebe a úplně zapomene na to, že vedle něj žiju i já. Když se mu to pokouším říct, dělá že nechápe. Nebo opravdu nechápe, nevím. Ale taky jsem už ve fázi, že většinou nevysvětluju, nekřičím, ale prostě zalezu a jdu si "po svém". Jeho si nevšímám a dělám, že mám spoustu jiné práce. Většinou ještě někam odjedu na celé odpoledne a když přijedu dělám, jako že nic. On stejně pochopí, že přestřelil a víc se potom snaží, když mu nic nevyčítám (je rád, že to nemusí poslouchat piškvor jeden!).
Hodně jsem se poučila z té knížky o tom, proč chlapy milují potvory. Ale stejně mám kolikrát sto chutí ho pořádně "seřvat" místo toho "obcházení"

No právě, že v tom naštvání a rozčarování vůbec nemáme chuť se na ně ještě usmívat, no....Ale pravda je, že to opravdu zabírá