Nemohu žít s ním ani bez něj

Ano stalo...vlastně stává... můj přítel mě vytáčí už drobnostma...pohazování kapesníčků, papírků, štípání do stehna, tahání stehna... když jenom leží doma, nikam nechce chodit, tak si říkám jeslti je to opravdu to co chci. Jenže pak přijde ten důvod - už jsem na něj zvyklá, tudíž bych si moc neuměla představit žít s někym jiným..

to je o zvyku

Ano, to žiju právě já. Už půl roku se rozcházím a scházím s partnerem. Velmi ho miluji, je mezi námi obrovská živočišnost, chutnáme si, dokážeme se zasmát, je pohoda... Na druhou stranu si nerozumíme...když příjde problém, nedokážeme ho vyřešit - on se urazí, nezvedá mobil, nečte smsky, nedokáže uznat svou chybu. Chce po mně, abych byla já víc tolerantnější, ale on se nad sebou nezamyslí. Jsme spolu 2 roky. Točíme se v kruhu. Je to vztah na dálku, problémy z mého pohledu vznikají vzdáleností -jemu je 44 let, mě 33, já bych už chtěla společné bydlení, jemu to vyhovuje tak jak to je - bydlení jen o víkendu. Zde třecí plocha... Problém zaviní vždy on, já následní špatně reaguji a proto on se bojí budoucnosti. Bohužel nedokáže pochopit, že například když jede sám na dovolenou, že by mi o tom měl říct, nebo že by bylo dobré vozit na společný víkend více než lahev vína...to se mu zdá normální chování a já jsem za řešitelku, když mu chci vysvětlit, že to vidím jinak. Prožívám velmi bolestné období. Ten člověk pro mně moc znamená, bohužel nemá žádné partnerské návyky, je jedináček - tudíž trošičku sobeček, ješitný a když si dovolím upozornit na to, že se mi něco nelíbí - jsem řešitelka maličkostí....

maky29
ahoj, no sice sobeček, ale není to mladý kluk který se vztahy teprve začíná, nějaké má už určitě za sebou. je divné že ti není schopný říct že jede na dovolenou, on to určo ví dopředu. nebo vzít jen víno? ano může být kvalitní, ale pokud takhle chceš žít s ním dál, tak to vypadá, že tě má jen jako bokovku, nebo dokonce čeká že většinu domácnosti budeš obsluhovat ty. že by nebyl ani schopen se postarat když má tebe..
není malý kluk aby nepochopil, že každý někdy udělá chybu, za kterou se musí omluvit.
navíc jak říkáš po dvou letech jen o víkendu? trochu divné...

Carolinee, tohle se mi stávalo s jedním partnerem, kdy jsme se opakovaně rozcházeli a scházeli. Když jsme spolu byli, neklapalo to, když jsme se rozešli, tak jsem brečela a truchlila, že jinýho nechci a jak to už bude tentokrát určitě dobrý, když se k sobě vrátíme. Nebylo.

Pomohlo až udělat radikální řez, tedy ukončit to jednou pro vždy. Myslela jsem, že bez něj žít nedokážu. A ejhle, žiju První chvíle byly hrozný, brečela jsem a měla nutkání mu volat,ale vydržela jsem to a teď jsem ráda. Zpětně vidím, že to nikam nevedlo a akorát bychom se v tom zbytečeně dál plácali.

jersey
Vidím to stejně, a poslední dobou převládá spíše mozek před city...nechci takto žít. Takže včera jsem mu to řekla. Nechtěl pochopit, neviděl chybu v sobě, nechtěl nic změnit...tak jsem mu řekla, že tímto způsobem svůj život zahodit nechci. Uražen odjel, ale mě se paradoxně nějak ulevilo...hádky bez řešení, bez změny, kde druhé straně není možno nic vysvětlit, mě unavovaly. Takže jsem udělala krvavý řez a vydržím.

maky29
Držím palečky, aby si to překonala a vydržela

maky29
jsi hodně silná žena, to ti řeknu. ale je pravda, že po dvou letech si stále jakoby dělat jak jsem samostatný je divné. my jsme s přítelem také dva roky ale od začátku spolu bydlíme. (nic jiného nezbývalo no.) a řeknu ti, klidně ho pustím na dovču s kamarádama, ale chci vědět kdy a kam..přeci jen je to o té slušnosti. trochu hajzlík chlap..asi ho rodiče krapítek rozmazlili.

Taky jsem to takto jeden čas měla a stejně jako Patty jsem jednou zatnula zuby a vydržela. Mně se pak hodně ulevilo

Teď už vím, že když takto dramaticky vztah nefunguje ze začátku, ve většině případů nemá smysl

maky29

moc Ti držím pěsti, aby jsi to vydržela....

mě to přijde, jakoby tebe měl jistotu a zárověn chtěl žít jakoby nikoho neměl...prostě když nemají čas ostatní a on nechce být sám nebo by se nudil, zajede za Tebou...

promin, že to tak píšu, ale jsi chytrá holka, vydrž!! tohle is nesmíš nechat líbit...

Patty: Úplně mi přišlo, jak kdybys psala o mě . Taky jsem to zvládla - začátky byly krušný, stačily úplné maličkosti, které mi ho připomínaly a hned jsem měla chuť být zase s ním, překousla jsem to a dneska jsem spokojená. Mám normální klidný vztah, i když mi občas ta "Itálie" chybí, ale už bych do toho nešla. Takže držím všem palečky

Tak to jsi zlaté děvče, že s ním ještě jsi. Taky jsem jednoho takového znala..brrr. Hlavně si stůj za svým a nenech se oblbnout. Každý chlap, kterému na tobě záleží, ti řekne, že jede na dovolenou a kdy se vrátí a po dvou letech by s tebou chtěl sám od sebe bydlet, kdyby tě miloval. Tohle asi není úplně ono.

naprosto souhlasím

maky29
Uf!Úplně mi mluvíš z duše, až mě z toho zamrazilo!Přesně toto prožívám, akorát s tím rozdílem, že už jsme spolu 5 let, z toho 4 roky spolu bydlíme a navíc nás spojuje společná hypotéka. Kdybych toto neměla, asi už bych dávno byla někde jinde...

Holky, všem děkuji za názory a podporu... Miluje mě, ale to nestačí. Není to tak jednoduché, jak jsem to v kostce napsala...ale v podstatě máte pravdu. Sám na dovolenou, jasně...vztah není vězení, ale říci o tom. Bydlení o víkendech...ano...i to má své výhody, ale do budoucna vědět, že bude více a hlavně, aby ten chlap se choval jako chlap a věděl, že i o tom víkendu jsou nějaké náklady na provoz. S rozchodem jsem dlouho váhala z jediného důvodu. Můj syn ho velmi miluje a on miluje jeho, zkrátka si padli. Vztah dvou lidí si ale představuji jinak. Takže mám jasno a necouvnu. Vlastně není kam... Psala jsem to jen jako příspěvek, zážitek do diskuse.