Nemáme s přítelem společné kamarády

S přítelovými kamarády mám taky docela problém.. On je z "menšího města" já z většího.. Jeho kamarádi mě zpočátku dokázali jen urážet, nadávat mi a osočovat mě z toho, že jim chci jejich kamaráda odtáhnout do velkoměsta a že sem namyšlená pipinka a hraju si na frajerku atd.. Přitom to není pravda, nikdy jsem nezačla sama mluvit odkud jsem ani nic podobného.. Už spolu budeme dva roky, trochu se to zlepšilo ale já na nich stále vidím, že mě nemají rádi.. jelikož má přítel svůj byt jsem stále u něj což znamaná že sedím pořád na zadku zavřená v bytě protože s těma lidma sama jít ven prostě nemůžu.. Předním vždy říkaji však jo ať jde s náma ven to nevadí ale vím že kdybych šla pustili by se do mě a bylo by to jen horší.. Už jsem si na to "zvykla" takže už to ani neřeším ale co mi vadí je to že přítel ví jak to je ale prostě chodí s něma pořád na pivečko na karty jen tak ven a mě nechává doma.. x-krát už kvůli tomu byli hádky ale prostě vydrží mu to chvíli dát přednost mě ale po 14dnech se to zase vrátí zpět.. Už jsem bezradná a nevím co s tím.. :X

S přítelovýma kamarádama-kamarádkama se vídáme,ale jsou to asi spíš jen známí.S jednou jsme si ale padly do oka tak,že se z nás staly dobré kamarádky.Bohužel se v okruhu vyskytuje osoba,která mě moc v lásce nemá,vůbec se se mnou nebaví a když se ocitne mezi námi,tak o zábavu mám postaráno,tzn.sedím,mlčím,hledím,jelikož veškerou pozornost strhne jen na sebe.Je těžko se potom bavit,když něco řeknete a nikdo nereaguje.. Přála bych si aby měli někdy snahu mě do konverzace vtáhnout,protože co může člověk říkat,když se oni baví o lidech,které neznáte,že?