Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jak jste na tom vy s vašima polovičkama? Mě trochu trápí, že já s přítelem nemáme společné kamarády. Takže trávíme buď čas jen sami dva, nebo ján se svýma kamoškama a on se svým akamarádama. Já jsem s tím ale docela nespokojená-přála bych si s ním být i když jde on někam na večeři s kamarádama a tak-jenže mám s tím právě jeden dost velkej problém-přítel žil dost dlouho v zahraničí a našel si tady kamarády v podstatě jen cizince-já trochu s tou angličtinou válčím a oni česky neuměj..takže celá konverzace probíhá samozřejmě v angličtině-a já se stydím mluvit protože zase tak dobře neumím, tak s nima raději nikam nechodím, abych se neztrapňovala, nebo abych tam neseděla celý večer jako pecka.. Jste některá v podobné situaci? Mě to dost trápí.. Přítel je dost společenský a já se bojím, že ho společný večery jen se mnou začnou za chvíly nudit..
Jsem, ze začátku jsem s ním chodila, ale jeho kámoši mi prostě nikdy nepadli do oka, byla jsem vždy pátý kolo u vozu. Jsme spolu 4roky a každej chodíme zvlášt a problém to určitě není
Cituji Labtec: Jsme spolu 4roky a každej chodíme zvlášt a problém to určitě není
Jsem na tom úplně stejně. Společné kamarády nemáme. Já teda proti většině jeho kamarádů nic nemám, ale rozhodně bych sama s nima nikam nešla, stejně jako on moje kamarádky - sice zná, ale to je asi tak vše. Buď sme spolu nebo si jdem každej se svýma a je to pohoda
my máme vše tak nějak společné, moc přátel nám vzhledem k přestěhování nezbylo...a ty, které máme jsou většinou společní
no jeho kamarády znám, ale pro mě jsou to spíš jen známí a vůbec mi nevadí, že máme každý svoje přátele. Já vyrazím s holkama, on s klukama a mně to tak vyhovuje
My jsme oba zvláštní případy, že nemáme ani moc samostatných kamarádů. Mám jednu kámošku ze střední a pak jen z výšky, jenže ty jsou všechny mimo Prahu a bez auta, takže se s níma prakticky vídám jen ve škole. A přítel nemá rád lidi, takže ten má taky asi jen 1 či 2 kamarády. A s těmahle cca 3 lidma tak 1 - 2x do roka něco podnikneme, jinak nic.
Docela mi to chybí, ale lepší je pro mě nemít žádné společné známé, než je mít a nebýt schopna se s nima na něčem společném dohodnout, na co jsem měla vždy štěstí.
Každý má svoje kamarády. On zná mé a já jeho, občas jdu já s ním za jeho a občas on se mnou za mými a občas každej zvlášt a vyhovuje nám to.
Mě by to taky nějak extra netrrápilo, jenže můj okruh kamarádek se dost každý rok zužuje-všechny se postupně někam vytrácejí a pak přicházejí ty chvíly, kdy mě to štve-když v pátek večer nemám program a on doma pořáda např. grilovačku-ale jdou tam jen samý cizinci-kámoši..Tak já sedím doma a je mi z toho smutno.. myslíte, že bych tu jazykovou bariéru měla překousnout a raději se tam ztrapňovat, nebo mlčet, nebo být sama doma?
Reaguji na frooomenka:
Pokud ti jde jen o tu jazykovou bariéru, tak bych se to snažila překonat. Bude to i pro tebe plus, to se ti může do budoucna jen hodit, že se nebudeš stydět něco říct a hezky se rozmluvíš. Co jsem zatím poznala, tak cizinci jsou vděční, když se s nima někdo tady dává do řeči, i když s nimi nemluvíš plynně nebo si občas nebudete rozumět
My si kámoše normálně zveme na večírky u nás doma. Ale asi bych tomu neřekla, že máme "společné kámoše". Spíš se navzájem známe. Teď s jednou přítelkyní jeho kamaráda jsme navázaly sice takovou přátelskou konverzaci, ale stejně nemáme moc možností se vídat, tak u toho asi zůstane
Já myslím, že ta jazyková bariéra není zase takový problém. To jen tobě připadá, že se ztrapníš, ale věř, že i spoustě cizincům to přijde roztomilé, když si z toho sama budeš umět udělat srandu
My jsme s těď již mým bývalým přítelem měli pár společných přátel, ale taky mi pár jeho kamarádů vadilo. Byli to typy, které v životě neměli žádnou partnerku a vyčítali mu, že místo s něma teď tráví čas pořád se mnou. Jenže ti kamárádi, se neuměli bavit tak, že by zašli zasportovat apod., uměli se jít jen opít do němoty a to se ani mému příteli nelíbilo, nebo to teda aspoň tvrdil...
Každý máme svoje kamarády a je to v pohodě..Buď jsme spolu nebo každý zvlášť.minimálně s jeho kamarádama společně...Akorát mi vadí,jak se tomu každý divý. To fakt nechápu,tak snad je každýho věc ,jak to ve vztahu má...
Reaguji na frooomenka: ja mám tiež podobný problém so sučasným priatelom sedíme len doma stále už ma to nebaví lebo on sa nevie dohodnut s kamarátmi nikdy nemajú volní čas ked mi hej ........a potov zasa nemá kto byť šoférom ja tiež a teda vždy len doma zostaneme lebo priatela nebaví stále vyvážať ludí a nepiť...raz za rok ideme spolu aj s mojou kamaratkou a jej priatelom von....ked to ale porovnám s bývalým ktorí mal strašne vela kamaratov a ked sme dakam šli bolo nás aj 10 a hrozná zábava bola tak mi to chýba
My máme každý svou skupinu přátel. S jeho přáteli nechodím - jsou to jen chlapi, co se baví o autech a kolech a nemají žádnou přítelkyni se kterou bych pokecala já. Zatímco on semnou chodí (když chce on a když chci já a nechci mít jen "dámskou" jízdu).
Máme i společné přátelé a s nimi grilujeme apod. naštěstí tito přátelé je přítelův bratr s přítelkyní, přítelův bratranec s přítelkyní. Jsou stejně staří a bydlí ve stejném městě, takže super.
Jestli tobě vadí, že jsi doma a on s kamarády (i přesto že tě zval) tak jdi s nimi, první noc či druhou třetí se budeš třeba nudit a bát se jazykové bariéry, ale třeba zjistíš že to jsou super lidi, kteří si s tebe nebudou dělat srandu, že jim nerozumíš, ale naopak budou k tobě hodní a milí. Za mě riskni to!! Nikdo tě tam nebude vyslýchat a ještě když přítel bude vědět, že se na to necítíš - drž se u přítele a ono to nějak dopadne.
Někdy je to i dobře, protože při případném rozchodu si nerozhádáte kamarády, kdyby jeden z vás něco těm kamarádům nakecal
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.