Ahoj, vždy celou základku jsem platila za ošklivku a byla kvůli tomu šikanována. Na střední se ze mě stala celkem hezká holka, dva roky sem dělala modeling a najednou mě začali chtít kluci. Pochopila sem, že pokud chci, aby mě lidi brali, musím být hezká. Od té doby se všechno točilo kolem mého vzhledu. Jenže postupem času sem zjistila, že vzhled není všechno. Chlapi chtěli i chytrou sebevědomou holku a já byla průměrná a nulové sebevědomí schovávala za vzhled. Najednou sem zjistila,že nemám co nabídnout. Nic neumím, v ničem nevynikám,nikde sem nebyla. Ve škole sem prospívala s trojkama, po roce na VŠ jsem to vzdala a ukončila studium. Teď se chystám na jazykovku. Najednou se stydím za to, že nic neumím. Když někam jdu, modlím se, aby se mě nikdo nezeptal co dělám za školu, protože bych musela vyklopit, že sem nebyla schopná dodělat vejšku a sem "jen" na jazykovce. Kamarádky se vytratily, chlapi mě nechtěj. Řešily jste něco podobného?