Nedořešený rozchod

Změnit číslo, neozývat se, když tě jakkkoli jinak kontaktuje a začít si užívat života. Najdeš si někoho, s kým ti bude dobře. Tohle přece nemáš zapotřebí!

nemám....ale už mě dokonale vydeptal, ví že ho mám ráda, ví že nevydržím vzdorovat dlouho...je mi na nic, vždycky se mě donutí dělat to co nechci...vrcholem je, že mi pak dá pokoj, nakonec se ale vždycky ozve....nechápe, že ho jako kamaráda nechci, vyčítá mi i tohle...nechápu sama sebe, jak mi na něm může stále záležet

miela
Mielo, neuraž se, ale jsi nornální? Jak můžeš napsat, že máš někoho takového ráda? Tohle je člověk který Ti vědomě ubližuje, má z toho evidentně potěšení, chová se k Tobě hůř než by se choval kdokoliv cizí a Ty klidně napíšeš že ho máš ráda? Ne, Ty ho nemáš ráda, Ty jsi na něm jen závislá a měkká na to být sama. Radši sebou budeš nechat zametat jako s kusem hadru, budeš ho nechat šlapat po Tvojí důstojnosti, nechat ho chrápat s jinýma a přitom se Ti bude smát za zády, jak na jeho zavolání přiběhneš jako pejsek. Uvědom si že jsi člověk a takhle se s člověkem nezachází, a už vůbec ne ve vztahu! Ve vztahu má být láska, oba mají chtít pro druhého to nejlepší a snažit se toho druhého držet a pomáhat mu je-li to třeba, a ne partnera ponižovat a schválně trápit tak jak to dělá Tvůj ex.

Jo, jsem na Tebe tvrdá, ale třeba Ti takhle aspoň docvakne, že si to děláš sama. Dokud ho necháš aby Tě trápil, dokud si budeš podvědomě libovat v tom trápení které Ti způsobuje, tak Ti žádný příspěvek z diskusí nepomůže. Ty musíš chtít být šťastná. A to s podupanou důstojností nebudeš.
Změň číslo, v e-mailu nastav ignoraci, odjeď na léto někam pryč, teď je pro to ten nejvhodnější čas. A už se k tomu v myšlenkách nevracej! To co udělal by už mezi váma bylo napořád, i když nevysloveno. Už by to nikdy nebylo jako předtím.

Děkuju...jo je to tvrdé,ale realita...to jsem potřebovala slyšet....

přesně tak! ignorovat ho... zvlášť když se vyžívá v tom, jak ti ubližuje. Opravdu bys chtěla s ním znovu navázat vztah, když víš, co ti teď provádí? Myslíš, že by ten "slepený" vztah fungoval na těcho základech?! Ne, věř mi, vím o čem mluvím

Takže nenechat sebou manipulovat, když si nechceš měnit číslo, tak prostě jeho kontakty ignoruj - vím, že je to hrozně těžký, ale třeba si zavíst nějaký rituál...když napíše a budeš mít nutkání odepsat - dělej něco jinýho.. zaběhat si, umýt nádobí, dát si čokoládu, pusť si seriál... Prostě něco, čím si odpoutáš pozornost..a když mu neodpovíš do hodiny, tak sama přestaneš mít touhu mu psát dál

AHoj, jsem v podobné situaci. Před rokem jsem se rozešla s přítelem, byli jsme spolu 2 roky. Oba jsme náš vztah charakterizovali jako souznění, harmonii...padli jsme si ve všem - názory, záliby a vše bylo velmi intenzivní. Až do doby, co jsem zjistila, že jsem jednou z mnoha. Onen dotyčný dny co jsme nebyli spolu trávil tím, že si dokazoval koho svede, okouzlí atd... Rozešla jsem se s ním, byla to rána. Postupem času jsem odpouštěla a on v mých očích byl stále "pan Božský". On mě stále volal, požádal mě i o ruku, omlouval se - že udělal chybu, že se poučil, zkrátka mě nahlodal...tak jsme to dali dohromady asi na měsíc. V té době jsem zjistila, že udržuje vztah se svou bývalou manželkou... Rázně jsem to ukončila a 3 měsíce o něm neslyšela. A před 1,5 měsícem se začal zase ozývat...že je vůl, že už má jasno...Můj mozek ví, že on je v partnerských vztazích povrchní...ale nedá se popsat to, jak dobře jsme si spolu dokázali pokecat, příjemně trávit čas, cestování, dával mi pocit, že jsem jedinečná žena, byl galantní...a toto mě k němu táhne.Ale nemůžu...musím si změnit číslo a nereagovat na jeho gesta - kytice do práce, pozvání na eurovíkendy. Musím si připustit, že to skončilo a jít dál. Nejsem vlastně schopná nikoho jiného přijmout jako partnera, když se mi stále do života motá on. Možná to myslí vážně, možná je to zase jen jeho hra o to, zda mě dokáže zpět ulovit...ale tato polovičatost není možná!! Nedokážu si představit, že s ním nepůjdu na kávu a opravdu krásně strávím čas...ale za tu bolest to nestojí. On mě vlastně stále jen zklamává...a nejsem přeci masochista, abych si to činila. Takže sbírám sílu k závěrečnému rozhodnutí.

ač se to může zdát kruté, je to přesně tak. Strach ze samoty je silnější než rozum, bohužel. Já bych přesně jak bylo řečeno změnila telefonní číslo a nebo bych prostě nereagovala na jeho pokusy o kontakt. Neodepisovala bych, neodpovídala, nezvedala telefony. A pomůže ještě jedno - vybavovat si v souvislosti s ním jen ty negativní věci, nemyslet na to hezké, ale naopak, myslela bych na to ošklivé...

maky29
jsi strašně silná holka, patří ti obdiv, ale přesně takhle se člověk v téhle situaci musí chovat a takhle by se k tomu měl postavit...Držím palečky

mám přesně ty samé pocity, proto mě mě to přes to všechno k němu na jednu stranu stále táhne....vím co mi dělá, uvědomuju si to, ale jsem prostě slabá..... Takhle to ale nejde, jenom ničím sama sebe a hraju jeho hru...

tvoj ex je sebec a z teba chcel mať takzvaný istý pich - pardon za výraz, ale je to výstižné. chcel si ťa držať ako zadné vrátka. prepáč, ale... prečo by si mala takého človeka milovať?

Ano, cítíme to stejně... Takto jsem to měla hodně dlouho. Ale potom můj pohár trpělivosti přetekl a začala jsem si uvědomovat, co mi dělá. A věřím, že to bude takto i u Tebe. Nejdříve si asi musíš sahnout na dno, partner Tě musí maximálně ponížit, abys začala cítit nenávist k sobě, že si to necháš líbit a z toho se rodí síla s tím něco udělat.

Buď silná...věřím, že to zmákneš.

Já bych si tu nenávist nechala pro toho skoro sadistického partnera, naopak měj ráda sebe.

andina: neboj čas to zahojí, je to bude chvíli trvat. Vím že teď to tak nevypadá ale bude dobře. Časem zjistíš a budeš ráda že jste se rozešli, protože potkáš někoho lepšího. Držím ti pěsti ať to překonáš co nejdříve.

přesně to chápu....hrozně to bolí i po tý době, ja osobně jsem se s tim ještě nesmiřila a nevim co s tim....nejsem schopna se odpoutat a jenom mě to trápí a navíc vědomí toho, co mi udělal..děs