Nechávám sebou manipulovat!

Reaguji na Flooower:
já si zažila takový vztah,kde jsem sebevědomí měla na bodu mrazu díky mému přítelovi..ale teda narozdíl od Tebe,mě neuhodil... Přeju ti hodně síly,abys byla schopná, co nejdříve od něj odejít!! Bude to pro tebe při nejmenším úleva.

Jestliže tě uhodil, není co řešit. Rozhodně od něj odejdi, dokud je čas. Skutečný muž ženy nebije ani neponižuje. To dělají jenom zakomplexovaná hovádka, která si tak hojí vlastní mindráky. Fakt nechápu, proč ještě váháš.

Nejsi si jistá,spíš si myslím,že víš,že nejlepší řešení je rozchod,ale bojíš se být sama.Vždy je jen výmluva to-že bez něj si nedokážu představit život-blbost.
Pokud si sama sebe vážíš -tak to zvládneš.
Chvíli to bude bolet,ale časem budeš ráda,že si dokázala říct dost a začneš pořádně žít a život si užívat.
Reaguji na karamelka: naprostý souhlas..

Přesně .. a ještě si budeš řikat,proč si to neudělala dřív.Máš se trápit s ním,nebo bez něj? bez něj se budeš trápit chvíli a postupem času ti bude líp a líp

já se s ním pokoušela parkrát rozejít, jenže on za pár dní přišel a začal mě psychicky vydírat. Brečel a sliboval, že se změní, že si toho hodně uvědomil ... a já blbá mu to vždycky uvěřila Vím, že o mě mají kluci zájem, jenže tím, jak mě pořád shazuje, jsem ztratila veškeré sebevědomí a připadám si kolikrát jako nula Za celé tři roky mě nikdy nevzal mezi své kamarády. Ptala jsem se ho proč. Odpověděl pokaždé jinak. Jednou říká, že jsem kočka a nesnese pohledy jeho kamarádů, potom říká, že jsem jiná, že se nedokážu pořádně bavit tak jako oni a že bych se tam jenom nudila. Připadám si potom tak, že se za mě stydí Mám strach, že mám v genech "nějakou trpitelskou povahu"... Babička taky nikdy neodešla od dědy alkoholika, mamka v podstatě zažívala podobné věci jako já. Bojím se, že jsem si zvykla na to, že je na mě někdo zlý a vždycky když se objeví kluk, který je na mě hodný, příjde mi to tak cizí, že od toho uteču ...

Teď jsis odpověděla správně. Co ses doma naučila/odkoukala, praktikuješ dále, stejně jako tvoje mamka! Chceš, aby stejně trpěla tvá dcera nebo syn byl tyran?

To je pravda To samozřejmě nechci. Když já jsem taková, že vždycky všechno odpustím A to je špatně, protože ztrácím svoji hrdost a pak ten člověk ví, že si ke mně může dovolit cokoli a já mu stejně vždycky odpustím Ach jo, vím, že ten, kdo tohle nepoznal, nebyl ve stejné situaci jako já, tak si asi říká, že jsem koza... Jenže ten, kdo na tom byl úplně stejně, ví, že je to začarovaný kruh

Tak odejdi! Pokud ne kvůli sobě, tak kvůli dětem. Chceš aby dopadli stejně jako tvoje babička, mamka a ty - píšeš, že nechceš. Jediná možnost je konec vztahu.

Já přidávám ,,zkoušenost" ze svého okolí, je to sice vztah dvou kluků, ale myslím, že to není tak důležité. Jsou spolu dva roky, pro jednoho z nich je to první vztah i po sexuální stránce. Ten druhý, můj spolužák, už dlouho má spousty kluků. A zkrátka, ten můj spolužák, a bývalý kámoš, je na něj hrozný. On mu dělá většinu seminárek, pořád ho někam vozí, je na něj milej atd. atd. A spolužák? Má další kluky, je na něj nepříjemnej apod. Dělá mu různé naschvály typu že mu napíše smsku, že je mezi nimi konec a pak si vypne mobil. A přesto s ním pořád je. Byla jsem s nimi na dovolené a pochopila jsem, že ten můj spolužák je opravdu sv*ně, mezi námi je konec. Tomu kámošovi řekl, že je mezi nimi konec. Ale on se s ním pořád baví, pomáhá mu apod. Podle mě spolu jen tak ten vztah neukončí. Ale proč to píšu-je to opravdu jen na nás, na naší sebeúctě. Nikdo a nikdy s námi nemůže zacházet takto, pokud mu to sami nedovolíme. Ten můj kámoš říká, že ho miluje. Ale to není omluva. Podle mě je to o tom, jak se my sami máme rádi. Proto jakoby zdálky chápu, jak se cítíš a taky, že v tom nejsi sama. Ale mám jedinou radu-ukonči to...

Reaguji na Flooower: Budoucnost máš ve svých rukou. Jestli chceš, aby byla hezká, tak holt musíš přestat fňukat a musíš začít jednat. Nikdo to nemůže vyřešit za tebe, to musíš ty sama. Držím ti palce.

to myslím vypovídá dost o tom jak by si měla dál postupovat

Zdravím, mám to podobně. Přítel mě poslední dobou kritizuje a mě to ubírá na sebevědomí. Např. něco uvařím, když je to dobré nic na to neřekne, když mu to nechutná tak řekne že se to nedalo žrát a říká že chybělo tamto a tamto. Dále jsme se bavili o tom že bychom mohli někdy zajít na pivo. řekne že není s kým a já že aspon my dva a on na to že by se semnou nudil, nudí se semnou i v pokoji doma natož aby sme šli sami na pivo :/ ...a je toho trošku víc. Nechápu proč mi to dělá, myslím že takové věci by se neměli říkat. Já se sním taky někdy šíleně nudím, ale neříkám to. Nikdy v životě by mě nenapadlo že se takhle bude chovat. Asi už nemá ke mě úctu.....Nebo je takové chování běžné a já se chovám jak psychopat?

Ne, takové chování není normální a ty rozhodně nejsi psychopat.
Jsi normální svobodná bytost, která má určitou sebeúctu a od člověka, který tebou svým jednáním pohrdá, by jsi měla odejít.

Na to musíš přijít ty sama bohůžel, když si to uvědomuješ je to jen otázka času...

Reaguji na verisek0902: na jeho komentář k jídlu bych mu řekla: Když ti nechutná už nic nevařim kup si chleba se salámem a sýrem a fakt bych se podle toho chovala, co jsem řekla..čtu dál a promiň máš přítele debila a velkého co ti na to říct