Návštěva psychologa s přítelem

za tebe nikdo mluvit nemůže, nebude to k ničemu.....
zkus to opravdu sama. Mě osobně pomohlo mluvit s někým, kdo je nezaujatý a vlastně cizí...
Nepřemýšlela jsem dopředu o tom, o čem budu schopná mluvit a o čem ne...

Určitě to možné je a dobrý psycholog to pochopí. Může tam být jenom na část a pak počkat venku. Příště už třeba půjdeš úplně sama. A maš hodného přítele

Reaguji na bedrunela: za tebe nikdo mluvit nemůže, nebude to k ničemu.....

nesouhlasím, i tak je to posun vpřed a psycholog už pak navrhne co dál

Reaguji na Nairea: Pochybuji, že bych o tom začala mluvit. Už jenom něco takovýho mi dalo práci říct příteli.... Myslíš, že by mu poradil i jak se má ke me v určitých situací chovat a co má dělat? Je psycholog taky vázaný na mlčenlivost, že nemůže oznámit trestní čin?

Reaguji na Lessim:

Ahoj, sama chodím k psychologovi i k psychiatrovi asi 3 roky a opravdu mi moc pomohli. Píšeš, že o svých problémech jsi řekla příteli, takže to znamená, že o nich mluvit dokážeš, ale jenom s člověkem, ke kterýmu máš 100% důvěru. Já jsem svýmu příteli spoustu věcí neřekla a ani doktorkám jsem neřekla úplně všechno - něco si prostě nechávám jen pro sebe, ale i tak ten přínos návštěv byl obrovský. Sezení u psychologa společně s přítelem určitě nevyřeší všechno, ale určitě je to možnost, jak to nastartovat a překonat strach. Psycholog se o tobě spoustu věcí dozví a bude trošku vědět jak na tebe a ty sama se pak rozmluvíš. Dobrý psycholog s praxí ví, jak pomoct lidem, kteří mají problémy o sobě mluvit, ví jak navázat důvěru a určitě nejseš první ani poslední takovej případ, takže si stebou poradí, toho bych se nebála. Určitě je ale lepší, když o vyřešení problémů stojíš ty sama. - Píšeš, že tvůj přítel chce abys tam šla, ne ty sama. Pokud tě bude někdo nutit k psychologovi chodit, myslím, že toho zas tak moc nevyřešíš. Popřemýšlej, jestli si opravdu ve tvé situaci nevíš jak dál a neumíš si sama poradit, psycholog ti určitě může pomoct a nemusíš se za nic stydět, ani nikdo nemusí vědět že tam chodíš.

Mimochodem, já mám psychologa i psychiatra ženský. Vybrala jsem si je, protože před ženskejma mi dělá menší problém mluvit, a kor pokud jde o nějaký takový věci jako znásilnění apod.,,,před chlapem by se mi asi jazyk rozvazoval hůř. A hodně záleží na tom, jakýho doktora/ doktorku máš. Poptej se v okolí nebo si zjišťuj na netu reference - výběr doktora udělá strašně moc. Pokud tě tvoje problémy výrazně neomezují v běžném životě - ve škole, v práci, apod., není nutný psychiatr. Ten hlavně předepisuje léky, které působí na mozek, třeba když má člověk halucinace nebo stavy, které mu nedovolují normálně fungovat - tzn.pokud se jedná třeba už o nějakou nemoc. Pokud by psychiatr zjistil, že potřebuješ spíš terapii a prostě se někomu vyzpovídat a vyslechnout rady, tak tě stejně odkáže na psychologa, protože prostě psychiatři nemají moc čas se s pacientama vykecávat - jako u jakýhokoliv doktora. Psycholog i psychiatr musí zachovávat mlčenlivost, ale může být výjimka pokud se jedná o trestný čin. Nejsem si jistá, ale třeba ve zcela anonymní právní poradně, která je i pro oběti trestných činů mi řekli, že vše je diskrétní, ale mají ohlašovací povinnost. Pak záleží hodně na povaze samotnýho doktora, jestli si to nechá pro sebe nebo tu povinnost dodrží. takže pokud nechceš někoho nabonzovat apod., normálně se předem zeptej, jestli tu povinnost mají, než něco vypustíš z pusy. Snad jsem pomohla, mám sama s tímhle zkušeností dost, takže pokud budeš chtít, můžeš mi napsat třeba zprávu, každopádně držím palce

Děkuji všem za odpovědi

Také se mi u psycholožky nechtělo mluvit, ale při taxe 500Kč/hod se mi rychle rozvázal jazyk. Pomohla mi, jsem za to ráda. Též se přikláním k názoru najít si psychložku ženu, pokud je problém choulostivý, jako že asi je. Ale mluv sama, ono to půjde. Asi si pobrečíš až to ze sebe pustíš (já řvala neskutečně, ale paní byla chápavá), ale stojí to za to! Držím palce.

Reaguji na blackorchid:

spoustu lidí u psychologa brečí, oni tam už přímo mají nachystanej balík kapesníčků, protože jsou na to zvyklí a protože je to jeden z nejúčinnějších způsobů jak ze sebe dostat ty špatný emoce. Taky věřím tomu, že přítel tam s tebou bude jako taková berlička, abys překonala prostě ty počáteční zábrany, ale pak uvidíš, že ti to časem půjde mluvit sama a psycholožka to rozhodně nikam nevynese. Taky není vůbec nutný, abys všechno vyklopila hnedka na prvním sezení, klidně to ze sebe dostávej postupně, můžeš si domluvit kolik sezení chceš, každej psycholog to pochopí. Já jsem teda neplatila nic, ale asi záleží jestli ten doktor spolupracuje s tvoji pojišťovnou. Každopádně v tomto případě platí, že je opravdu důležitější kvalita než cena

Psycholog Tě rozmluví, umí pokládat dobře otázky. Kolikrát jsem šla k psychologovi, že ani nevím, co mám říkat nebo jak to mám říct.
Ale může trvat, než psycholog narazí na to o čem chceš mluvit. Tak možná ať se sejde přítel s psychologem sám a nastíní mu Tvůj problém.

Myslím, že by Ti nebylo moc příjemné mít přítele na sezení. Mě bylo nepříjemné a to jsme řešili společný problém, ale nějak jsem se nemohla uvolnit.

Klidně jdi s přítelem, dobrý psycholog Tě doláže rozmluvit a příště už to třeba zvládneš sama...jenže - pokud chceš něco změnit, měla bys CHTÍT jít k psychologoví/psychiatrovi Ty, ne aby Tě tam posílal přítel. Pokud má přítel problém (s Tebou) měl by tam jít on, ne Ty.

Já si myslím, že je na začátku úplně jedno, jak to uděláš, jestli prve přítel, nebo vy společně nebo co ještě vymyslíte, tady jde vlastně jenom o to, udělat nějaký ten první krok, pokud píšeš, že to prostě sama nedokážeš a netroufneš si tam jít bez něj. Samozřejmě je lepší, když to dokážeš sama, ale pokud by ses měla nutit, že to musíš sama zvládnout a nakonec by to byl ten důvod, proč vlastně od návštěvy upustila, nemá smysl se stresovat. Zvol si na začátku způsob, který ti bude připadat nejpřijatelnější a pro tebe nejméně nepříjemný - to už je individuální. Jde jenom o to od něčeho se odrazit, nějak začít. A věř, že pak už to půjde samo a na dalším sezení nebudeš přítele potřebovat a třeba až tam se dostanete k jádru věci

Mimochodem - jenom ještě k tomu jak ses ptala na trestný čin. Dám jenom nějaký příklad a na nic nenarážím. Když se třeba svěříš, že tě zneužil otec tvého přítele, je dobře žes to řekla a nevyplývá z toho vůbec nic. Psycholog má jenom tvoji kartu s tvými údaji, neví, kdo je tvůj přítel ani jeho otec a nemá nejmenší důvod se o to zajímat, takže po tom určitě nikdo nepůjde a tobě se uleví. (Navíc se to bere jenom jako tvrzení bez důkazů, který ti sice nikdo nevyvrací, ale nebere to jako udání) Když řekneš, že kradeš abys měla na drogy nebo že máš finanční problémy a tak děláš na černo, je to trošku jiné, to je přímo přiznání a v tomhle případě se může stát, že má doktor právo to oznámit. Ze zkušenosti ale vím, že dobrý psycholog to neudělá. Důvěra pacientů je pro něj maximálně důležitá a za dobu, co to dělá ví, že každý má nějaké tajemství, špatné období apod., že někdy trochu sejde z cesty. Sama jsem na sebe řekla psycholožce věci, které nebyly úplně košer a nikdy jsem z toho žádné problémy neměla