Naučily jste se líbit se samy sobě?

Tak ráno ze sebe u zrcadla fakt dobrý pocit nemívám. Jsou dny, kdy se zkrátka vzbudím ošklivá, a jsou dny, kdy se vzbudím jako kočka Jsou dny, kdy mi nejdou za žádnou cenu udělat vlasy, rifle jsou mi nějak těsnější, pořád mi něco padá z ruky atd... a jindy se mi zase povedou krásně nalíčit řasy, sluší mi snad všechno a neustále na sebe koukám do zrcadla myslím, že to tak má spousta holek. Ale co mi nejvíce zvedá sebevědomí jsou muži, kteří projevují zájem (slušnou formou ) Mám dokonce pár přátel, známých - mužů, se kterýma ráda chodím na různé akce, protože (a je to nejspíš dáno pouze tím, že jsem jejich typ ) pokaždé když přijdu tak spustí, že jsem zase dneska krásná, a že ty moje oči a bla bla bla a to mě strašně těší. Asi proto, že to od přítele slýchám strašně málo, a když je přítomný tomu, jak mi tito lichotí, tak mu to strašně vadí Přitom já ho chválím a lichotím mu dost často, aby se cítil dobře - když má třeba o sobě pochybnosti. Trochu mi vadí, že mě občas taky takto nepotěší. Chlapi natvrdlí :-/

Já se to učit nemusela.
Vždy jsem si připadala hezká někdy více, někdy méně, ale pořád hezká

No, co na to říct, špatná pleť a to nejen na obličeji, pupínky se mi dělaj i v dekoltu a na zádech (dřív to byl fakt masakr, nyní díky HA to vcelku jde), brejle, velký nohy (42), postava by se rozhodně dala zlepšit. No takhle, nemyslím si, že jsem ošklivá, ale hodně mi na sebevědomí přidává, když se upravím. Pokud půjdu někam nenamalovaná, s mastnou hlavou, tenisky, jeany, atd. no, snažím se bejt co nejvíc nenápadná, aby si mě lidi moc nevšimli a sebevědomí teda docela nízko. Za to když se pěkně namaluju, umeju vlasy, upravím, hezky se obleču, tak si příjdu super, sebevědomě. Proto třeba i když mám nějakou větší událost - důležitou zkoušku apod. potřebuju jít upravená, abych se cítila dobře.
Ono jak se říká, že tak jak se sama vidíte, tak vás vidí i chlapi, na tom podle mě něco pravdy přece jen bude. Nejhorší je říkat před chlapem, ježiš, já mám velkej nos, velkej zadek, musim zhubnout atd. Potom si toho ten chlap začne všímat, i když by ho třeba ani dřív nenapadlo se na to zaměřit.
A když si vezmu nějaký slečny, ne zrovna hubený, no prostě trochu tlustší jak se kolikrát umí nosit! To je sebevědomí a tak bysme se měly brát všechny.

moje slova

ale jo, kolikrát se zadaří se zkulturnit, že bych se nejradši jen promenádovala a řepila na chlapy jinak si jsem až moc dobře vědoma svých nedostatků, ale přece o nich nebudu nikomu říkat - co když si jich náhodou nevšimli? takže se v zásadě sama sobě líbím a odmítám se srovávat s druhejma - každá má něco a někdy to třeba není vidět, ale je to fakt "vada na kráse"...

Já se teda na sebe ráno usmívám Když mám blbou náladu tak mi to celkem pomáhá, ne že bych se sama sobě tak líbila, ale aspoň mi to zvedne náladu Jinak samozřejmě nedostatky mám taky, ale za poslední dobu se mi zlepšily vlasy, zpevnila jsem si tělo, zlepšila se mi i pleť.. větši prsa a hezčí nos jsou věci, s kterýma silou vůle nic neudělám, tak to tak neřeším Přítelovi se líbím, občas slyším lichotky i od cizích, tak to snad tak hrozné nebude.. jen když mám jít někam s některou z mých dle mě krásných a vždy dokonale vyfintěných kámošek, tak z toho mám trochu depku, abych vedle nich nevypadala jak šmudla a šedá myš, ale to je prostě jen pocit, na fotkách pak mezi námi moc rozdíl není, tak nevím proč k nim mám takový postoj

já to mám taky ja na houpačcce,paradoxně když jsme byla mladší, tak jsem se sama sobě moc nelíbila,ale chlapy za mnou běhali, teď mi příjde, že vypadám trochu líp a nikdo nicjsou dny, kdy se hrozně řešim-hned bych si nechala zvětšit prsa, zkrátit podlouhlej ksicht a připadám si úplně příšerná, nebo když du s nějakou dle mého názoru krásnou kamarádkou,neumim si nic udělat s vlasama,jsem pořád stejná..ničim nepřekvapimněkdy je to lepší,ale pořád vidim ty všechny ale.....řikám si ještě pár let a třeba to přestanu řešit..už aby to bylo

To je přesně můj případ

Ale jinak to taky můžu rozdělit na dobré a špatné dny. Někdy si připadám opravdu pěkná a zajímavá a jindy mi přijde, že vypadám příšerně.

absolutně to nezvládám, ráno si třeba řeknu jak mi to dneska sluší, že i účes se mi povedl a pak mi stačí se někde ve městě vidět ve výloze nebo v práci ve výtahu a mám chuť se někam zavřít a už ten den nevylézat...dost mě to štve, i přítele, kolikrát máme dlouho dohodnutou akci a já ten večer naprosto spanikařím a nedokážu se vyhrabat z baráku, skříň rozházená, 4x se přemalovávám, 2x meju a foukám vlasy a stejně nakonec zůstanu s brekem doma...

Zatím jsem se to moc nenaučila. I když jsou dny, kdy vstanu a vypadám překvapivě dobře a to pak fakt čumím Někdy se mi i povede líbit se sama sobě, ale stálý stav to není. Spíš si řeknu: jo, takhle by si ven vyjít mohla.

Reaguji na Marie Antoinette: mám to podobně, ráno u zrcadla ok, při nákupech juknu do zrcadla a zděšení

Nečetla jsem všechny příspěvky, jen ti odpovím velmi stručně - dá se to naučit a nikdo jiný než ty to za tebe neudělá
Přijde mi to už trapné pořád omílat dokola to klišé, že pokud se líbíš sama sobě, líbíš se i ostatním.... Jenže není nic pravdivějšího
A lze to trénovat tak, že si stoupneš k zrcadlu, podíváš se sama sobě do očí a řekneš si, že se máš ráda a že jsi skvělá. A věř mi, budeš se cítit hloupě a nebudeš tomu věřit, ale ber to tak, jako když se musíš naučit básničku. Drilem.
Když se kouknu zpátky na to, jak jsem si za všechno nadávala a připadala jsem si nejhnusnější apod ... trochu na palici no...
Pak mi pomohlo studovat třeba filozofii a neřešit takový píč..iny

Určitě to není pravda , jsi k sobě moc kritická. Záleží jestli se i porovnáváš s jinými..to pak depresi většinou prohlubuje..A přitom někdo takhle může doma snít o tobě a porovnávat se zase s tebou Jinak já se na sebe po ránu taky moc nesměju - výhoda je, že nosím kontaktní čočky, takže po ránu na sebe naštěstí moc nevidím

Tak to se mi naštěstí ještě nestalo - sice taky bývám s výsledkem dvouhodinové práce před zrcadlem nespokojená, ale že bych kvůli tomu zůstala doma, to se mi ještě nestalo. A takový postřeh - když se člověk namaluje, odlíčí a pak se chce znovu hned namalovat - řasy i pleť nejsou v takovém stavu, aby na ně líčení dobře chytalo (např. řasy byly tak oslnivé) a výsledek pak bývá ještě horší, takže za mě - NEPŘEMALOVÁVAT

A ke mně: já jsem spokojená jen s určitými částmi svého těla. Obličej je v pohodě. Celek - pokud jsem oblečená, tak dobrý, ale když se svlíknu, utíkám od zrcadla pryč

Promiň, ale nějak si u tebe nedokážu představit, že bys byla kdy ošklivá. Taková krásná baba . Měly byste si nechat vyměnit zrcadla

Reaguji na Mia_Sofia:
souhlas