Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Tak to je přesný! Krásně zformulováno

Ano-našla.A dnes (po dvanácti letech) můžu říct, že jsem nikoho nikdy nemilovala jako jeho.Osvědčil (blbé slovo) se ve všech krizích a nikdy mě nenechal padnout.

To je skvělý, závidím!
Mě včera bylo ouvej, byla jsem naprdlá z práce a celá prostě přinaštvaná. A on se zvedl, že jde domů, že mám nenáladu... Takže si vážně nejsem jistá, jestli tohle ten pravej je... Jestli mě má rád jen jako usměvavou a v pohodě a když mi něco je, nechá mě v tom, bezva podpora... To asi nebude ončo, co?

Počkej, Ty jsi se vrátila k bývalému?

Taky to čtu s otevřenou pusou.

Reaguji na Dorra:
Kočko, ony nastaly změny?

nemůžeš brát věci černobíle... podpora nemusí znamenat, že tě bude konejšit jako malou holku pokaždý, když tě v práci někdo naštve... nedá se to takhle posoudit, ale podpora je většinou v "horších" věcech a situacích typu nečekaně mě vyhodili z práce a já nemám na nájem, umřel mi někdo z rodiny a já nevim, co teď bude dál, někdo mě šikanuje nebo mi ubližuje, a podobně... to, že někdo odejde když vidí, že nemáš náladu, nemusí podle mě znamenat, že tě ten člověk neni ochoten podpořit...

LaArdilla, Markét:
Ano, vrátila. Odstěhovala jsem se a utla to, ale on se nedal. Je v nové práci, seká latinu, je zodpovědnej, na poker nechodí a já se teď snažím přijít na to, jestli je to ten pravej, protože mi to prostě furt nedá. Takže vlastně randíme a je to jako s novým chlapem, kterýho poznávám, jakej je a jestli je to ono...

Já vím, nic se nemá přehánět, ale nesvědčí to taky o tom, jak se pak postaví k těm opravdu vypjatejm situacím, ve kterých ta podpora bude vážně potřeba? Mrzelo mě to, že mě z toho nechtěl dostat... kdyby mě zmáčknul a řekl by, ať už dám pokoj a nejsme naštvaná, bohatě by mi to v tu chvíli stačilo - jen prostě zájem, účast...

myslim si, že se to nedá takhle říct... dovedu si představit situace, kdy bych se zachoval stejně... ono to může taky znamenat akorát to, že si váží sám sebe, má pocit, že když by se ti věnoval, tak se to stejně nezlepší a navíc mu to může zkazit jeho náladu, a budete mít po náladě oba... z jedný takovýhle věci bych nesoudil, ale samozřejmě to může bejt náznak... a taky je možný, že on se o něco pokusil, ale tys to třeba ani nepostřehla, a proto se on sbalil a odešel, protože měl pocit, že nic nezmůže...

Reaguji na Dorra:
No comment.
Komu není rady .....

Pro někoho je to jednoznačný, pro někoho holt ne, no. Až/ (jestli) to půjde, tak to půjde. Třeba to je on a chyba je ve mě.

Myslím, že toho pravýho člověk prostě pozná. Sice ne hned, ale většinou na to stačí pár měsíců. Pokud Ty pořád přemýšlíš a řešíš to a ono, něco se Ti na něm nezdá, vadí Ti určité věci hned ze začátku, tak to ON pravděpodobně nebude.
Měla by ses nejdřív naučit být sama a zaposlouchat se do svého nitra. Jinak k tématice vztahů opravdu doporučuji přečíst si nějakou knihu od Zdeňky Blechové.

Takhle většinou reagujou ženy, které má chlap pěkně zmanipulovaný, např. žárlivci, násilníci, alkoholici apod., kdy je žena stále omlouvá a opravdu věří tomu, že ona je ta špatná.
Myslím si, že tento muž je pro Tebe spíš osudový partner, který Tě má něco naučit, uvědomit si co v životě chceš a nechceš, svoje hranice, ale pak jít, už poučená, dál.

Krásně napsané! Mnohdy si ani neuvědomujeme, že takto to může být a pořád tlačíme a chceme, aby to byl ten pravý partner do života a budoucnosti..ale někdy tady může být opravdu jen pro to, aby nás něčemu naučil a abychom díky němu pochopily co samy chceme.

Ahoj holky.
Já si myslím že toho pravého mám. Sice je Nám 18, ale oba si to myslíme, a ž jsme i to kolikrát dokázaly. Vždycky jsem měla kluka,třeba ve 14 na rok a půl, a podváděla jsem ho s tím co s ním jsem teď, potom další vztah na další rok a půl, a taky jsem ho podváděla s ním, ani nevím proč jsem ty vztahy měla, když jsem celou dobu podváděla. (Neodsuzujte mne za to)! . Pořád jsme spolu musely být, ať už jen vedle sebe, a nebo se jen slyšet. Nakonec spolu jsme, konečně. Vztah je nádherný, máme pořád co dělat, po tom všem, po tom jak jsme na sebe čekaly, se na sebe těšíme, tolik hádek a všeho.. Jako vztah jsme vše ustály, a dokázaly jsme si že k sobě patříme, a že náš vztah je pevný a silný. Myslím že nikdy nebudu milovat nikoho tak jako jeho, a věřím i kdyby jsme se nedejbože jednou rozešly, a měly každý někoho jiného, tak stejně by jsme se opět našly, a byly spolu. Hodně špatného jsme si prožily, byly to důkazy pevnosti vztahu. Ale jak říká přítel : Ty jsi moje součást, ty ke mě patříš. A má pravdu, patříme k sobě. Lepší vztah mít nemohu. A lepšího chlapa, kterého si dokážu představit u svých dětí, které chci jen s ním. Který se o ně bude starat, a starat se o mě. A dokáže Nás zajistit. Těší se na naše děti, na můj porod u kterého bude, na naše bydlení, naše auto. Na náš byteček. Na naše cestování. A všechno, na náš celý společný život. Našly jsme se brzy, a věřím že na každou čeká ať dřív nebo později. . My asi s jistotou můžeme říci že spolu budeme navždy. A ta jistota že se nepodvedeme, tu opravdu je. A může být. I když někdo říká že ne. Hodně štěstí holky A hlavně nevěšte hlavu, každý chlap takový není. V některých případech to není tak jak jsem psala já. Ale každopádně každé přeji, hodně štěstíčka a lásky 

Reaguji na Dorra: Přesně tak, on vždycky říká, mě se budeš líbit i po porodu, pořád pro mě budeš krásná. A že i když přiberu za pár let, a zestárnu tak mě vždy bude milovat jako na začátku. Že si mě jednou vybral, a tak to bude navždy. Nejtěžší chvíle jsme přečkaly, a víme když něco přijde že to vše zvládneme. Máme se spolu dobře, spolu je nám nejlépe.
Milujeme i svoje chyby, i když by jsme se za ně někdy zabily . Můžeme si věřit na více jak 1000000%. Nikdy se nestydíme před sebou. Je to můj kamarád, milenec, manžel i přítel. Spolu jsme nejšťastnější. Bez sebe by jsme to nebyly my. A to že se někdy hádáme hodně.