Náročná kamarádka, která na mě spoléhá - potřeba se jí zbavit

Já bych za ní zašla a řekla jí, že mám ponorku a že bych chtěla, ybsme se nějaký čas přestaly vídat, žeje toho na mě moc. Myslímže tohle jí neurazí a je to lepší, než se jí přestat ozývat uplně, mě by to dost zklamalo Nvíc si myslím, že když si všechno řikáte, tak kdyby nějaký čas odloučení nepomohl, tak jí to zkus nějak opatrně říct, měla by to pochopit, jetsli tě má opravdu ráda a kdyžtak s tím něco dělat a nebýt na tobě tak závislá. Toť můj názor

Reaguji na Ms.Carter: Problém je, že my se již jeden čas vídat přestaly ( měly jsme toho obě hodně) a bylo mi po dlouhé době dobře. Ale neustále mě kontaktuje jinak, i to mě dokáže vyčerpat, když musím několik hodin sedět u PC a věnovat se jí, aby se jí to nedotklo. A do toho se tedy jen občas vidíme.

Já myslím, že by měl člověk jednat tak, jak to cítí. Protože za nic na světě nejsme odpovědni víc, než sami za sebe. Jsi odpovědná za svoji duševní pohodu, za svůj vnitřní pocit spokojenosti a štěstí. Neexistuje jediná univerzální a pravdivá odpověď na otázku, zda se chováš ke své kamarádce správně či zda jsi sobecká, jak píšeš. Od různých uživatelů si přečteš různé názory, co tisíc lidí, to tisíc názorů. A jeden z nich, ten můj, je, že jediná nejsprávnější cesta je ta, která nám zajistí vnitřní spokojenost (a pro každého z nás může být ta cesta jiná).

To nemyslíš vážne! Toto nie je o kamarátstve!

To chce prostě si s ní o tom upřímně promluvit. Řekni jí to přesně tak, jak si to popsala tady nám. To by snad měla pochopit

Reaguji na De.Loris: Zkoušela jsem. Byla smutná a říkala, že nemůže uvěřit, že toto říkám, že to není žádná pravda, že to přece kamarádky dělají.

Proste asi vždy len slušne povedať, prepáč, teraz nemám čas.

Já si tohle také myslím. Když jí vysvětlíš, že jí máš ráda, ale že nemáš na to se jí takhle plně věnovat, jak by ona chtěla a že nemůžeš ty její problémy dopodrobna řešit, tak buď to pochopí nebo se urazí a máš po problému

Tak takových kamarádek mám více, nebo mám na ně štěstí. Samozřejmě nemám problém, když se mi člověk svěřuje, to absolutně ne. Ale jedná se jen o některé případy.
Věčně mi zvoní telefon, většinou alespoň jednou nebo dvakrát denně. Když napíšu, že nemám čas, tak mi ihned volá a snaží se, abych ten telefon zvedla, jelikož vidí, že jsem na telefonu, když jsem odepsala.
Taky na to nemám cit, říct jí "dej mi pokoj" nebo něco podobného.

Pak napiš, jak ti to s kamarádkou dopadlo.

To jsem zkoušela a nefungovalo to.

[cituji=Doudou]Cituji De.Loris: To chce prostě si s ní o tom upřímně promluvit. Řekni jí to přesně tak, jak si to popsala tady nám. To by snad měla pochopit Já si tohle také myslím.

Tak já si to tedy nemyslím, takových holek je spousta, jsou to normální citoví upíři

Vůbec nejsou zlé nebo hloupé a vůbec to nemyslejí špatně, ale... většinou jsou prostě moc sebestředné a hrozně přecitlivělé a chtějí kamarádku vždy " pro sebe" - rozuměj prostě budeš většinou času trávit tím, že budeš poslouchat JEJICH problémy (což je většinou něco ve stylu s kým se pohádaly apod. - prakticky nikdy se nejedná o nic důležitého) a po schůzce s nimi budeš unavená a otrávená, jak kdyby jsi skládala někde vagon uhlí

Jo a většinou budou vše jaksi podmiňovat tím, že " jsme kamarádky", to se pro kamarádku "přece dělá" apod.

No kamarádství je krásná věc, ale není to nic samozřejmého a nic nárokového!
A hlavně to musí být oboustranné - musíte si prostě vzájemně vyhovovat.

Takže - já bych z toho vycouvala, nic "upřimně" bych ji nevysvětlovala, hlavně proto, že to beztak nepochopí a bude se cítit ukřivděná, jen bych ji řekla, že mám prostě teď méně času, potřebuji se více věnovat příteli, škole, rodině apod a nechala bych to nějak rozplynout.. ona si určitě časem najde jinou obět

Vím jak se cítíš. Pokud ti ani odmlčení od ní nepomohlo. Zamyslela bych se nad tím, jak moc tě může pošpinit to co na tebe ví a podle toho bych to zvážila. Ale celkově vzato tímhle tě v šachu může držet celý život.

Moje kamarádka má teď taky takovou citovou vyděračku. Ze začátku byla taky taková jako ty. Teď jí na férovku řekne: Nejsem tu jen pro tvé problémy. Já vím, že tě ta situace mrzí, ale ty se nehýbeš z místa, pořád to opakuješ dokola. Ničíš mě svýma náladama a není na tebe hezkej pohled když máš svoje záchvaty. Musíš se naučit řešit svoje problémy i bez mojí pomoci. Já tu nebudu pokaždý když mě budeš potřebovat.

Ty jo, jak to sama čtu, jako bys popisovala mě a jednu moji kamarádku. Mám to uplně stejně a taky už nevím, co mám dělat. Jsme kamarádky ze školy, začaly jsme se bavit v prváku (teď jsme ukončily druhák), takže u nás je teď dobré, že jsme každá z jiného města a proto si teď píšeme jen přes internet. Teď je ale období, kdy je mezi námi všechno v pohodě
Ale než skončila škola, nevěděla jsem co dělat, prostě přesně jako ty. Nechtěla jsem jí říct, ať to jde říct někomu jinému nebo ať se někomu jinému svěří, protože jsem věděla, že teď moc kamarádek nemá ale na druhou stranu jsem z toho byla vážně vyčerpaná. Řešily jsme dokola pořád jednu a tu samou věc - kluka a já už fakt nevěděla co jí poradit, vždycky našla maličkost, o které mi pořád povídala a já už toho měla plnou hlavu jsem ten typ člověka, co každého vyslechne, poradí, pomůže, ale tohle bylo už i na mě moc..
Kdyby jsi našla nějaký způsob jak to vyřešit, taky za něj budu moc ráda..

Také si myslím, že je toto nejlepší řešení. Vysvětlovat jí něco nemá cenu, protože to stejně obrátí proti Tobě.