Náhlá nechuť být dál s přítelem

Tak podle tvých příspěvků (ať už kdekoliv) mi něco říká, že s vyjadřováním na tom asi nebudeš moc OK.. Ale budiž. Každý se nepotřebuje vyspat s každým klukem na zemi, takže tady moc netahej, že je mladá a další kecy o užívání si s někým jiným
Reaguji na eve.: konečně někdo, kdo neříká, že po první krizi se musí pár hned rozejít, protože to nemá absolutně cenu

Áha, celkem zásadní informace.. Tak to už je jen na tobě, jak se rozhodneš, ale jak říkám, dej tomu ještě šanci, třeba za ni budeš ráda.. Jednou za dva týdny je fakt málo no, není nějaká šance nebo možnost to změnit? (přestěhování či něco podobného?)
Jak říkáš, neuvědomuješ si to, protože si lidé vlastní chybu nechtějí připouštět. Je to tak u každého, beru to tak, že jsi napsala, že se přítel snaží a že s tebou chce být, ale vážně záleží na tom, jestli se cítíš dospělá a víš,že to nemá cenu, nebo je to jen puberťácká zbrklost (vím, že je ti 18, ale puboši budeme stejně (je mi taky 18, příteli je 22 a vím, o čem mluvím) ).

(promiň, je to tak krásně napsaný, až mi to zvedlo náladu, ne že bych se ti tak smála )

Vlastně jsem taky ráda, že tu někdo takový je, i když já sama se přikláním k rozchodu. Nevím, jak jinak takovéhle situace řešit...

Spíše ne - já středoškolačka, přítel na vysoké. Ano, v plánu je to, že s ním budu bydlet - až půjdu na vysokou do Prahy. Za dva roky. Což není časový horizont, který by pro mě byl teď nějak významný. Když se ale jednou za ty dva týdny vidíme, fakt je to od pátku do neděle, ne že bychom šli jednou na kafe a pak jeli domů

No, to kdybych věděla... Spíš to vidím tak, že ač jsem se vždycky považovala za člověka, kterej si vezme svou první lásku, tak mám pocit, že jsem si "neužila"... Tedy není to jediná věc, která s tím má co dělat, ale vliv taky má.

Woow,páni..popisuješ můj úplně stejný případ.. netuším jak se vztahem pokračovat..
Mě je tedy 17,příteli 19..jsme spolu 8 měsíců,z toho jeden rozchod po půl roce..
No počtu si co nám poradí naše ,,kolegyně'' ...hehe

To je v pohodě, prosím tě. Mohla jsem jet vlakem, ale vybrala jsem si pěškobus Zažila jsem krásný východ slunce, viděla pár srnek, jak se po ránu pasou na lukách, a úžasně si pročistila hlavu a utřídila myšlenky. A nikdy jsem se nechtěla vracet zpět (ani autem )

Já takový stav měla taky a dopadlo to tak, že jsem se s přítelem rozešla, jenže jsem zjistila, že ho mám pořád strašně ráda a že to byla chyba... bylo mi hrozně..až tak, že jsem brečela 24hodin děnně.. ale s přítelem jsme si to vyříkali a vrátili se k sobě... asi to byl nějaký zkrat a jsem ted s přítelem štastná, ikdyž mi na něm něco občas vadí, ale asi na každém vám bude časem něco vadit..

Já tohle taky zažila skoro po 5 letech vztahu a hoodně dlouho mě trvalo než jsem to ukončila. Už jsem toho nikdy nelitovala, že jsem to ukončila. Jeho život byl jeden velkej stereotyp a mě tohle hodně vadí. Pak jsem potkala úžasnýho chlapa, ale tak to skončilo z jinného důvodu jinak. A teď jsem sama a už mě to nebaví... pro život potřebuju chlapa.

Každopádně nedělej nic unáhleně, ať už se rozhodneš pro cokoliv, nech si to projít hlavou, nakonec by to mohlo dopadnout,jak píše FonkaU. Ano, je to individuální a bereš věci úplně jinak, než bereme my tady, takže

Ha, mám to s přítelem stejně, akorát on dojíždí z Brna ke Karviné každý týden. Taky jsme se tak trošku odcizili, ale vlastně ne ani odcizili, ale je to jiný vztah, než kdybych s nim byla každý den. O to je to horší, kolikrát mě takové nálady taky přepadají, ale vážím si toho, e za mnou každý víkend jezdí a veškerý čas věnuje jen mě. Už jsem tady několikrát psala, že je můj přítel asi úplně jiný než ostatní, protože je to fakt zlato. A tvůj podle mě taky bude, když se snaží vztah všelijak zachránit a představuje si s tebou budoucnost. Jen je škoda, že je na to sám.
Když píšeš o tom nevyužitém mládí, to já mám obrovskou výhodu, vyřádila jsem se pořádně předtím, než jsem začala chodit s mým přítelem (budeme spolu 3 roky) a stačí mi. Už nepotřebuji hledat v jiných vodách, přítel mi ostatní ve všem na 110% nahrazuje, ale to je zase moje věc že a ty jsi jiná, takže se rozhodneš podle sebe.. Hlavně držím palce, aby ses rozhodla správně
A ještě jsem chtěla říct, že ti třeba bude krásně s jiným, ale vnitřně tě to možná bude táhnout k tomu, co s nim ještě teď jsi.. Buď to bude takto,nebo naopak.. Máš přes týden spoustu času na přemýšlení, tak hodně štěstí

Občas je to jen ponorka. Celkem neškodná... tak bych počkala ještě chvíli. Třeba se to zase zhoupne v zamilovanost. V dlouhodobých vztazích jsou tyhle výkyvy celkem normální (jeden den ho miluju, druhej mě na něm irituje vše --- záleží, jak se vyspím )

Reaguji na Mireia:
jak kdybych to napsala já, měla jsem ten stejný problém po 2 letech začala vyprchávat počáteční zamilovanost už jsem se i bála že přijde první hádka, ale naštěstí k tomu nedošlo, domluvily jsme si volný vztah já se mohla líbat s kým chtěla a on spát.. jelikož já sex nemusím nikdy jsem na něj neměla chuť no a až když mi napsal, že s nějakou spal a ted se s ní vídá každý den a že mu s ní je fajn atd.. tak ve mně škublo a zamilovanost se opět probudila a došlo mi o co jsem mohla málem přijít a teď je to zatím 3 měsíce od té doby, ale vztah je ještě lepší než na začátku, takže fakt volný vztah a jak ti dojde, že o něj můžeš přijít, že už není jistý, tak to přejde a kdyby ti to itak bylo jedno.. znamená to, že už ti je vážně fuk.

Možná mě ukamenujete, ale jako já bych se na to dívala realisticky.
Je ti 18, máte vztah na dálku a je to tvůj první kluk. Kombinace těchto tří faktů mi přijde naprosto vražedná pro vztah

Ale zkus si to nechat ještě trošku projít hlavou a kdyžtak o tom ještě popřemýšlej...kopačky před Vánocema, to není zrovna fajn (loňská zkušenost )

píšeš že to je náhlé..tak co si dát pauzu?a uvidíš zda ti bude chybět či ne..

Tento stav jsem měla cca 2-3 roky zpátky... Nějak jsem začala být ve vztahu flegmouš, nic mne nezajímalo, dokonce jsem příteli řekla, že už ho asi nemiluju... Chvíli jsme se neviděli, nekomunikovali spolu a mě do týdne došlo, že mi chybí a že chci být s ním... A v srpnu jsme měli 5ti-leté výročí... (podotýkám, jsme spolu od mých 16ti,teď je mi 21 a přítel má 25a je můj první se vším všudy) ...
Rada to asi není, ale jen ať víš, že rozchod hned vše neřeší... Můžeš se sním rozejít, ale co když Ti vše dojde (jako mne) a on už Tě nebude chtít zpět...

Taky jsem zažila přesně to samé co píšeš. Byli jsme spolu 5 let, z toho téměř dva roky jsem doufala a snažila se aby to bylo hezké zase jako na začátku, ale nešlo to. Dospělo to až do takového stádia, že rozchod mě vůbec nebolel a bylo to pro mě jen osvobození. A teď jsem již půl roku nezadaná a zatím spokojená a mnohem šťastnější

asi tak, navíc se vidíte jednou za čtrnáct dnů a už ho nemůžeš vystát? co teprve kdybyste se viděli denně.....

Já bych také ještě počkala, jak se to vyvine. Každý z nás má po určité době krizi, která může trvat třeba i dva měsíce, kdy s přítelem nechceme vůbec být, nepotřebujeme ho, nechceme ho vídat, být s ním v kontaktu a chceme být samy. Přítel měl takovou krizi po roce a půl vztahu, já asi po třech letech, kdy jsem ho absolutně vidět nechtěla, doslova se
mi hnusil...Ale přešlo to a jsem ráda, že jsme to neukončili a vydrželi to.Nemyslím si, že by byl rozchod ideální, zatím to trvá jen měsíc, tak ještě počkej. Kdyby ses s ním teď rozešla, mohla bys toho litovat...Dej příteli šanci. Přeju ať se to brzy vyřeší